25. prosince 2011

Vánočněnovoroční

Tenhle příspěvek měl původně vzniknout už před Vánocemi, ale protože jako obvykle nebyl čas, píšu ho až teď. A kam se poděla moje předsevzetí psát pravidelně? Jednoduše... nedá se to. Jelikož vím, že ke konci roku zase nebudu stíhat nebo prostě nebudu mít náladu cokoliv smolit, pojmu to asi jako takový vánočněnovoroční příspěvek.
Přát všem krásné Vánoce, to by bylo s křížkem po funuse, ale i to mezisvátkové období by mohlo (nebo spíš mělo) být šťastné a veselé. Já si letošní Vánoce moc užila. Nepadla na mě žádná vánoční atmosféra, to až asi tak dva týdny před Vánocemi, když jsem do sebe hustila doma i v autě koledy a dokupovala vánoční dárky. Počasí mě štvalo a štve. U nás v práci dokonce zazněl názor, že už začíná jaro. Ať začíná, jsem pro, jen aspoň ten jeden týden mohlo nasněžit... Jako každoročně nic. No, i když počasí tomu nepřálo, vypadla jsem ve čtvrtek z práce a těšila se na svátky. Krásně jsme nazdobili stromeček, já si pak udělala vlastní u sebe v pokoji, pobalila dárky, pochutnala si na večeři a vychutnala jeden z nejhezčích večerů v roce. Ježíšek mě má přečtenou, protože mi nadělil hodně DVD a knížek (které netuším, kdy budu číst!!). Navíc i dárky ode mě udělaly radost, takže večer bez chyby. Teď si budu užívat dovolenou, než přijde leden (nekonečný) a zase celý pracovní rok přede mnou.
Když vezmu rok 2011, utekl až neuvěřitelně rychle. Počítala jsem ho den za dnem a najednou je pryč celý rok. Budu si z něj pamatovat dobré i špatné (na pár věcí se bohužel zapomenout nedá).V příštím roce bych raději jen to dobré, jenže vím, že takhle to v životě nefunguje. I tak se na něj těším. Na velikonoční cestu do Londýna, kterou plánujeme a kde jsem ještě nikdy nebyla, na koncert, na olympiádu, na všechno, co zase podnikneme se ségrou, na to, co třeba ještě přijde a zatím o tom nevím, zkrátka na všechno, co si pro mě nachystal. A doufám, že 21. 12. 2012 nenastane ten dlouho očekávaný konec světa, byla by to škoda. Pokud si mám dát nějaké předsevzetí, pak ať dosmolím tu spoustu věcí, které jsem načala a mám v úmyslu v nejbližší době dokončit.
Původně jsem měla v úmyslu hodit na závěr něco vánočního nebo aspoň novoročního, ale upouštím od toho. Místo toho volím Simona s Garfunklem. Přesně tohle live vystoupení jsem viděla tak před měsícem v televizi a chytli mě chlapi za srdce. To byla doba, kdy zpívali ti, kteří to opravdu uměli a tahle písnička je nádherná, i když to Garfunklovi už moc nezpívá. Pořád mi při ní běhá mráz po zádech a navíc bych každému přála mít nablízku takového člověka, o němž je právě tahle písnička.
Takže si ty poslední dny letošního roku užijte, jak nejlépe dovedete a já všem přeji, aby ten příští rok byl ještě lepší.

Simon & Garfunkel - Bridge Over Troubled Water


22. listopadu 2011

První sníh

Ve úterý jsem cestou do práce potkala první sníh. Vím, že někde jinde už nejspíš nasněžilo, ale já tuhle zimu ještě sníh neviděla, až tenhle týden. Což potvrzuje, že zima definitivně přichází, ačkoliv teploty tomu moc neodpovídají. Furt se to točí kolem nuly, a to je vůbec nejhorší varianta, při které se na silnici tvoří klouzačka. Někteří pak musí dřív vstávat, protože jedou do práce jak posraní a cesta jim díky tomu trvá mnohem dýl (kvůli práci se přece nezabiju, no ne?). A vstávání v zimě, když je (logicky) zima a navíc ta hnusná tma, je fakt opruz. Nedej bože, když si ještě někdo z vaší rodiny vezme dovolenou, ale i přesto vstane brzo stejně jako vy, aby si uvařil čaj a pak se s úsměvem vracel do teplé postele a ještě na vás křičel: "Čest práci!" K pomilování...
Měsíc do Vánoc a já mám teprve slabou polovinu dárků. A protože už nějakou dobu jezdím do práce autem, necourám se přes centrum Brna, tzn. ani kolem obchodů. O víkendu se mi tam pro změnu zase nechce, takže mě docela stresuje, kdy ten zbytek dokoupím. Hlavně jeden dárek, který v centru neseženu, takže budu muset tramvají! Ne, dělám si srandu, zase tak moc jsem ještě nezpohodlněla. Párkrát za rok tu tramvaj přežiju, i když pravda... nechce se mi tam. Jsem tak nějak líná od přírody.
Co mě těší je fakt, že se mi konečně daří snižovat hromádku rozečtených knížek, kterou jsem se rozhodla zlikvidovat předtím, než začnu číst něco novýho. Takhle by se mi totiž kupila do nekonečna. Takže jsem KONEČNĚ dočetla Ptáky v trní, kteří byli vynikající (nehledě na to, že jsem se jimi "prokousávala" snad rok) a teď se snažím sjet všechny díly televizního zpracování, abych dala dohromady nějaké srovnání. To ale... nestíhám, jak jinak. Ale jednou (snad brzy), se k tomu určitě dopracuju. Mám tu totiž těch rozepsaných věcí trochu víc.
Tradiční hudební vložka: Opakuju se, ale asi už jsem zmiňovala, že miluju Bruce Springsteena a tahle písnička (i ten klip), mě v posledních dnech hodně válcuje. Well, it's saturday night... a napravo vlééévo, se kolébáme...

Bruce Springsteen - Tougher Than The Rest


12. listopadu 2011

The Adventures of Tintin

Režie: Steven Spielberg
Odkaz: http://www.csfd.cz/film/236467-tintinova-dobrodruzstvi/

Spielberg je prostě pořád borec. Musím upřímně říct, že jsem až doposud žádného Tintina neznala a klidně mě kamenujte. Dobře, možná mi to jméno bylo povědomé, ale fakt jsem vůbec netušila, o koho se jedná. Na komixy mě totiž nikdy moc neužilo. Můžu se pochlubit maximálně znalostí většiny "xxxmanů" plus profláknutých kačerů, ninja želv atd. atd. Ale Tintin? Pro mě neznámá půda. I tak, když brácha nadhodil, jestli na to s ním nechci do kina, šla jsem. Neměla jsem důvod nejít. A ve výsledku říkám, že tenhle film můžu jedině doporučit.
Často v kině snesu i nic moc film, protože mám prostě kino ráda a pokud se jedná o 3D animák, tím líp. V těch totiž tyhle efekty vyniknou úplně nejlíp. Tohle ale stálo za to jako celek. Ať si lámu hlavu jak chci, nedokážu vymyslet nic, v čem ten film pokulhával. Děsně se mi líbila grafika. Občas máte fakt pocit, že se díváte na skutečné herce a ne jen na animované postavičky (jedna z nich mi hooodně připomínala Spielberga a co jsme se shodli s bráchou, tak další zase Petera Jacksona, který se na filmu spolupodílel, ale to už musí posoudit každý sám). Nejvíc mě pak braly záběry, kdy se k sobě dvě z postav přibližovaly detailně branými obličeji a těch tam bylo víc. K jejich kráse nejspíš přispěl i třetí rozměr. Ten, což chválím, nebyl rozhodně na filmu tím nejlepším. Spíš opravdu jen takový příjemný bonus, i bez něj by to byla úchvatná podívaná.
Co se týče samotného Tintina, tak ten si mě získal během pár minut. Já se doslova zamilovala do jeho... rozvážnosti, zvědavosti, do jeho zápalu pro věc i toho, jak bral skoro všechno s klidem. Některým to přišlo nudné, mně to okouzlilo. Jeho postava celkově, se vším všudy. O Filutovi (v originále Snowy) při mé slabosti pro pejsky netřeba mluvit. Jedním slovem boží. Jen jsem měla chvilkami pocit, že zatímco on byl svému pánovi nade vše oddaný a připravený vysekat ho ze sebevětšího maléru, Tintin se vždycky prostě někam vrhl přesvědčený o tom, že ho jeho čtyřnohý miláček bude následovat a nic se mu nestane. Až na pár případů se na něj vlastně vůbec neohlížel. Kapitán Haddock byl jasně nejvtipnější součástí filmu. Málem co slovo, to perla a já se královsky bavila ("země žízně!" na to nezapomenu :D). Navíc měl v českém dabingu takový ten hluboký hlas, které já miluju. Takže v podstatě ani jeden z hlavních hrdinů nenudil a něčím mě hrozně moc bavil. Na druhou stranu vedlejší postavy a záporáci už pro mě nebyli tolik výrazní, což mi zjevně nijak nevadilo.
Nechyběl tomu humor, dobrodružnost, sem tam akce, ani napětí (v určitých chvílích mi to připomínalo Indianu Jonese a Haddock postavu Conneryho, který taky neustále svému synovi všechno kazil :D). Sympatické byly jak postavy, tak příběh celkově, ani chvíli jsem se nenudila a jak už jsem řekla, byla jsem unešena grafickou stránkou filmu. 3D bylo milé zpestření, ani na škodu, ani vyloženě další plus. Ne, že bych si teď začala shánět komixovou (nebo jinou) předlohu, ale pokud bude pokračování, k čemuž konec filmu vybízel, určitě si ho nenechám ujít. A nejspíš mi doma nebude chybět ani DVD. No... opravdu jsem se dlouho v kině takhle dobře nebavila.

30. října 2011

American Ninja + American Ninja 2

Režie: Sam Firstenberg
Odkaz: http://www.csfd.cz/film/23946-americky-ninja/
http://www.csfd.cz/film/23947-americky-ninja-2/

Proč o tomhle vůbec píšu? Protože se mi líbí, jak legendy, které jsme kdysi milovali, postupem času ztrácí svůj lesk, krásu a vlastně i smysl. Dodnes si pamatuju, jak jsme s bráchou sledovali Amerického Ninju na videokazetách v příšerné kvalitě a byl to pro nás skoro zázrak. Tedy pro mě rozhodně. Nikdy nezapomenu třeba na scénu, ve které vystupovaly zástupy ninjů oblečených v různých barvách přes červenou, modrou, žlutou, až po černou a mně to bralo dech. Tenhle obrázek mám pořád před očima, i když už dneska nevím, v kterém to vlastně bylo díle. Tedy vím, v prvním ani druhém ne, to jsem se teď přesvědčila. :D Podle fotek z filmu asi ve čtvrtém, o kterém jsem ani neměla tušení, že jsem ho někdy viděla.
Bráchu zřejmě taky popadla nějaká nostalgie, protože Ninju sehnal, vypálil a znovu jsme si ho pustili, tentokrát v mnohem lepším "kabátě". Tedy, první díl se ještě jakž takž dal. Rozdíl byl v tom, že spíš bavil, než aby opět bral dech. Člověk totiž těžko pochopí ninju, který se vám tajně plíží za zády, aby následně zkoprněl a nechal si dát nakládačku od Dudikoffa nebo těsně před skokem na vás hlasitě zařval (to kdybyste si ho náhodou opravdu do té doby nevšimli). Taky mi přišlo hodně vtipný, jak Joe věčně jen někde postává se svým sexy pohledem a... mlčí. Přiznejme si, neměl příliš náročnou roli na text. Doháněl to svým "ninjauměním", které většina lidí považuje za pochybné. Tohle já zase říct nemůžu, já se při  všech bitkách bavila dobře, člověk zkrátka nesmí projednou být příliš náročný. Nic víc (než bitky, mlčení a sexy pohled) mi ovšem v hlavě z opětovného sledování neutkvělo (možná ještě Joeova jízda na motorce, v lakýrkách).
To druhý díl byl ve všech ohledech ještě vtipnější. Michael alias Joe už tolik nemlčí, naproti tomu sexy pohled mu zůstal (to koukání mu prostě jde) a po městě se prochází spíš jako manekýn než příslušník ozbrojených sil (nebo čeho to vlastně byl příslušníkem :D, rangers tuším). Co se týče ninjů, tak ti byli minimálně dvakrát neschopnější než v prvním díle. Vlastně jim stačilo dát pořádnou facku, aby leželi na zemi v bezvědomí. Já bych si teda od ninjů představovala trochu víc. Totálně zcestná je taky scéna, kdy se červení ninjové předvádějí před jejich "stvořitelem" (nebo tím, co to celé financuje), aby následně nastoupil ninja kápo a všechny je pozabíjel, doslova (WTF?!!!). Samozřejmě prdel jim všem na konci natrhne Joe spolu se svým černošským přítelem Stevem Jamesem, který do téhle komedie taky dokonale zapadá. Já třeba upřímně miluju jeho zálibu v zabíjení a devastování. Tu projevil už v závěru prvního dílu, kdy usazen na korbě auta s kulometem střílel všude okolo bez ohledu na to, jestli třeba nezasáhne právě Joea, a měl z toho nejspíš (soudě podle výrazu a řevu) několikanásobný orgasmus. Ve druhém díle mu to zůstalo. Ale to nemá být urážka, Jackson je fakt sympaťák (teď jsem si vzpomněla na bráchův vtípek, kdy oba nastoupili na službu v Karibiku a představili se jako Armstrong a Jackson, přičemž brácha vtipně doplnil Louis Armstrong a Michael Jackson :D, ale to jen tak mimo, samozřejmě jsou Joe a Curtis, až takhle humorní autoři filmů nebyli). A co mi taky vadilo bylo, že se ve filmu "řežou" prakticky neustále. Klidné scény by dohromady vydaly tak na deset minut a tolik akčnosti já nepotřebuju ani v akčním filmu. Jinak nesmyslů tam bylo mnohem víc, než jsem vyjmenovala výše.
Abych to shrnula, první díl se dá snést, pokud to člověk bral jako oddychovku, ale druhý byl vyloženě komedie. Pro mě tak paradoxně zůstává největším tahákem obsazení Michaela Dudikoffa.  Hlavně kvůli němu bych se teď na něco z toho koukla znovu (no, na dvojku už možná ani kvůli němu ne). Ne, že by byl tak dobrý herec, ale líbí se mi jako chlap, má své kouzlo. Ve své době pro nás byl Americký Ninja opravdu něco, v dnešní veškeré kouzlo ztrácí. Ale přiznám se, že mám tu odvahu kouknout ještě na trojku nebo čtverku.



29. října 2011

Je radost dělat si radost

To jsem si zase dala na čas... Je fakt děsně na pytel, jak si člověk často uvědomí, jak moc mu na někom záleželo až ve chvíli, kdy ten člověk není. Na mě to momentálně dolehlo se smrtí Honzy Marka. Pořád jakoby to bylo stejně živý. Jo, asi to časem bude lepší, ale vím, že potom přijde třeba mistrovství světa a zase to bude to samé (vždyť stačil jen souboj MUxVUT). Nedokážu si představit, že už ho neuvidím na ledě s patnáctkou na zádech a nebudu mu fandit. Byl to spolu s Tomášem Plekancem můj nejoblíbenější hráč a když si k tomu přidám, jak moc byl mladej, talentovanej a k tomu skromnej, navíc měl dvouměsíčního syna... nemůžu to pustit z hlavy. Doufám, že je ti tam někde nahoře dobře...
Ale raději k pozitivnějším věcem. Výše zmíněný hokejový souboj univerzit neměl chybu. Atmosféra byla dokonalá a jediná chyba na kráse byla prohra Masaryčky. Ale zase si to hráči VUT zasloužili, opravdu byli lepší. A já se po delší době zase jednou bavila. Té zábavy si totiž teď moc nedopřávám, spíš se obklopuju hezkými věcmi.
Už hrozně dlouho jsem si chtěla koupit do pokoje nové hodiny. Ty staré byly totiž hodně infantilní, ale když jsem dělala celkovou generálku, malovalo se a kupoval nový nábytek, hodiny se tak nějak ponechaly stranou. Původně jsem myslela, že seženu nějaký pěkný v Ikey, ale tam jsem si nevybrala. Pak mě naštěstí praštily náhodou do očí jedny "rufusní" v OBI. Láska na první pohled a navíc měli úplně poslední. Sice by se mi víc hodily na tu červenou stěnu než na bílou, ale to už nějak přežiju, na červené si totiž vévodí Eiffelka z Paříže a zebra z Ikey. :)
Dres jsem po dlouhém pátrání vyhrabala na internetu a pořídila si ho jako vzpomínku. Dávno jsem si chtěla nějaký koupit, tak teď konečně jeden mám a je pro mě z jistých důvodů o to cennější... A abych ten výčet dokončila, překvapivě úspěšná pro mě byla i dnešní návštěva Vaňkovky. Ani jsem nic kupovat nechtěla, když mě upoutal nádherný kabát. Trochu "mastný", pravda, ale proč si tu radost neudělat, když už se člověk od pondělka do pátku dře v práci a na účtě se mu ty peníze jedině znehodnotí. Takže už i fialový kabátek má místo v mé skříni (áách, dlouho jsem si podobně pestrý přála...). 
Jinak zimní pneumatiky, které byly nutností, mezi radosti nepočítám. Teď hodlám nějakou dobu šetřit, než se konečně rozhodnu, jaký koupit noťas. A pak už budu přidávat do kasičky na příští Velikonoce, kdy se s mámou chystám poprvé do Londýna. Doufám, že to vyjde, protože se už teď nemůžu dočkat. Peníze sice občas mizí hodně rychle, ale radost, kterou člověku některé maličkosti udělají, by se jimi ani zaplatit nedala nebo má několikanásobně vyšší cenu, než kdejaká věc stojí.
Abych nerušila tradici, přidávám na závěr Tomáše Kluse. Ten kluk mi začíná pěkně lézt pod kůži, je dobrý. Tuhle písničku mi stačilo slyšet jednou, abych se v ní okamžitě našla, protože už jsem vzdala snahu stát se normální a prostě navždy zůstanu cvokem.

Tomáš Klus - Nina

8. října 2011

Law Abiding Citizen

Režie: F. Gary Gray
Odkaz: http://www.csfd.cz/film/242257-ctihodny-obcan/

Když jsem četla obsazení a info o tomhle filmu, říkala jsem si, že to za každou cenu musím vidět a určitě to bude bezchybný. Teda samozřejmě v rámci možností... prostě že se mi ten film bude líbit. Kombinace thriller - Foxx - Butler, však víte. (Předem upozorňuju, že tohle hodnocení bude nejspíš obsahovat spoilery.)
Abych jim teda nekřivdila, tak je pravda, že začátek byl fakt hodně dobrý. Nevěděla jsem sice, proč Gerardovi vyvraždili rodinu a dozvěděla se to až od bráchy, ale to možná bylo dáno mou vlastní nepozorností. Taky se mi líbilo (v tu chvíli), jak se s tím vypořádal (a vůbec nejlepší bylo jeho zatýkání :D). Fakt mi ho bylo líto, přestože tak úplně jsem jeho chování nechápala. Pro to, co udělal, jsem byla přesvědčená, že tak trochu taky musí být psychouš. Přes psychické následky ze smrti jeho ženy a dcery a nespravedlnost, kterou mu pak uštědřil soud. Trochu měl na to, co udělal, právo, ale normální to nebylo.
Bezprostředně po tom, co se dostal do vězení, mě fakt braly rozhovory Butler vs. Foxx. Tahle část podle mě měla šťávu, byla napínavá a bavila, chvílemi dokonce i rozesmála. Celé se to ovšem zvrtlo zhruba ve chvíli, kdy Butler prohlásil, že pokud nebude do šesti do rána propuštěn, všechny zabije. Od téhle scény to začalo být dost překombinované a po pravdě už jsem mu ani nefandila. Nepřišel mi jako o moc menší šmejd než ten, co vraždil na začátku. (Koho bych ale na jeho místě zabila jako prvního já, byla Viola Davis. Ta ženská měla s prominutím věčně hubu plnou keců a přitom sama nehnula prstem, asi nejvíc nesympatická postava celého filmu. Totální kráva. Promiňte, musela jsem si ulevit.)
Abych to nějak zakončila, tak Butler si sice nezasloužil to, co se mu stalo na začátku, ale rozhodně si zasloužil to, jak nakonec skončil. Podle mě by z něj neměla radost jak jeho mrtvá žena, tak ani dcera. A neměla jsem z něj radost ani já. Asi to mělo dobrý potenciál, ale ten závěr jednoduše neklapl. Líbilo by se mi to promyšlenější, víc napínavý a taky aby to dávalo větší smysl. Takhle vidím jedinou pointu celého filmu v tom, že Gerard Butler byl celý život skrytý maniak (k tomu geniální), který snad i uvítal, že se mu stalo něco hrozného, jen aby se pak mohl s chutí mstít celému světu a ukázat, jakej je borec.

6. října 2011

Lidová pořekadla v moderním kabátě

Tohle mě tak dostalo, že se zkrátka musím podělit. :D

Kdo se moc ptá, málo googlí.
Spam nechodí po horách, ale po lidech.
Kam Facebook nemůže, tam nastrčí Like button.
Každý chvilku tahá Torrent.
Všechno padá, co software má.
Co můžeš tweetnout dnes, neodkládej na zítřek.
Bez peněz do Apple Storu nelez.
Tak dlouho se chodí s Acerem do práce, až mu víko upadne. - svatá pravda...
Co na srdci, to na Facebooku.
Bez kódu nejsou koláče.
Všude dobře, s WiFi nejlíp.
Tak dlouho se chodí s otázkou na Seznam, až se zajde na Google.
Kdo chce kam, nabourá se tam.
Třikrát zálohuj a jednou formátuj.

Prvotní zdroj: Ruda dnes na Frekvenci 1
A pak vygoogleno zde: http://www.people.cz/fun/cs/articles-detail/aid-11749#ixzz1a1Rg2Udk

29. září 2011

Sabotuju

Sabotuju celý podzim a proto jsem si sem místo původně zamýšleného podzimního "aranžmá" dala tohle bláznivě barevné. A doufám, že ani trochu ošklivě podzimní není! Jediné štěstí je, že tohle krásné babí léto podzimu stále odolává, i když ráno je tma a mlha, přes den se vždycky krásně vyčasí. Ještě pořád nejezdím po tmě do práce i z práce, zatím "jen" do práce. I tak bych tohle období nejraději přeskočila a měla tu zase jaro. Pokud ne jaro, ať je tu aspoň ta zima, krásná, bílá a zasněžená (a pak se vsaďte, jak budu nadávat, že se ve sněhu a námraze nedá jezdit autem).
Měla bych sabotovat i vlastní nerozhodnost. Rozhoduju se totiž, jestli jít do koupi nového notebooku nebo ne. Faktem je, že ten starý už v podstatě dosloužil, protože se nedá otevřít bez skřípění a toho, aby se mi odklopila s vrchním dílem i skoro celá klávesnice. Navíc je zastaralý i co se týče softwaru a můj drahý bratr mě neustále okřikuje, ať ho rozšlapu a konečně si pořídím nový (Copak ho můžu rozdupat, když to byl můj první notebook a prožil se mnou celou vysokou?!). Pořád nevím... Pro můj rozpočet je to významná investice a to musím v nejbližší době počítat i s jinými např. do auta. Pak tu budou Vánoce... Jednoduše pořád je něco. K tomu mám na svůj drahý budoucí noťásek typicky ženské nároky a tudíž se mi nelíbí jen tak nějaký. Takže si budu muset buď připlatit a mít přesně to, co chci, nebo trochu ušetřit a současně se v nárocích uskromnit. A teď babo raď!!
V pátek to bude rok, co jsem vstoupila do pracovního procesu. Měla bych to nějak oslavit a nejspíš taky děkovat bohu (nebo jakékoliv jiné vyšší síle), že jsem ulovila tak dobré místo, jaké jsem ulovila. Je to rok a já jsem pořád spokojená. A protože poslední dny potřebuju občas fakt pořádně proplesknout (k tomu ten svátek), vzala jsem si dovolenou a oslavím rok v práci tím, že vůbec do práce nepůjdu. Ať už je to jakkoliv nevhodné.
Dnešek, zítřek i celý víkend si vyhrazuji na lenošení, tiché proklínání dělníků pracujících na nové fasádě našeho domu, kteří mě i o dovolené budí v sedm ráno (ale zato to máme fakt krásný), "investiční" rozhodování a taky částečné proklínání a usměrňování sebe sama do doby, než opět nastoupím do práce.

Annie Lennox - No More I Love Yous

12. září 2011

Dneska je prima den

Vážně, dneska je tak nějak prima den. I když mi po událostech minulého týdne pořád není dobře. Uvědomila jsem si, že je to letos deset let, co jsem ukončila základní školu. Vzpomínám si na 11. září, když jsem přišla domů a sledovala v televizi, co se děje v NY, právě jsem čerstvě nastoupila na Obchodní akademii a druhý den jsme ony teroristické útoky probírali v hodině angličtiny. A tenhle moment mi uvízl v paměti. Nemůžu věřit, že uteklo deset let.
Navíc to bude za chvilku rok, co jsem začala pracovat, další významný milník mého života. Někdy mám chuť vrátit se do školních lavic a jindy jsem zase vděčná, že mám všechny zkoušky, státnice i ostatní, co s tím souviselo, dávno za sebou. To hlavně ve chvílích, kdy mluvím s lidmi, kteří to za sebou ještě nemají.
Začíná podzim, blíží se Vánoce (už zase) a já se snažím nic si z toho nedělat, protože mi máma pořád dokola opakuje, že je zapotřebí užívat si každého dne. Víte proč? Protože život se skládá nejvíc z těch obyčejných dní, který já označuju za nudný nebo pracovní, těšíc se na pátek a víkend, nebo na jiné dny, kdy mám něco naplánovaný. Ono to potom opravdu šíleně utíká... Výjimečných dnů je jako šafránu, navíc se mi skoro denně potvrdí, že prima je to i v práci, kde jsou taky lidé, kteří dokážou vykouzlit úsměv na tváři a někteří i trochu víc.
Snažím se samu sebe dokopat zpátky ke psaní. Nechápu, čím to je, ale největší chuť psát mám vždycky, když sedím v autě. Tam to samozřejmě nejde, tudíž si po cestě dělám plány, jak pár řádků napíšu v práci ve chvilkách volna, které pak stejně samozřejmě nepřijdou a já se zase cestou domů těším na psaní doma. Tam dělám milion jiných věcí, přejde večer, jde se spát a ráno se to celé zase opakuje. S tím, že si vyčítám, že jsem zase nic nenapsala. Z tohohle zatraceného bludného kruhu se musím dostat, jen kdyby to nešlo tak těžko.
A co myslíte? Nebylo to dneska zase přesně tak?

Markéta Konvičková - Cizí světy

7. září 2011

Je mi smutno...

Tak jsem si dneska ještě cestou domů plánovala, jak napíšu napůl zlostný příspěvek ohledně začátku podzimu. Pak jsem ale doma otevřela internet a přečetla si zprávu o úmrtí členů ruského hokejového týmu, mezi které patřili i tři naši hráči a nějaký pitomý podzim byl okamžitě zapomenut. A je mi šíleně smutno... Za každého z těch mladých lidí, za Karla Rachůnka, Josefa Vašíčka a Jana Marka, který pro mě už napořád zůstane "mým rozparovačem" a jedním z mých nejoblíbenějších hráčů. Doteď tomu nevěřím, klepou se mi ruce, když tohle píšu, a dnešek asi nebude posledním dnem, kdy to obrečím. Stejně jako jsem už obrečela tolik mladých lidí, kteří tak nespravedlivě odešli. Jen mi pořád vrtá hlavou jediná otázka, proč se tyhle věci dějí...




25. srpna 2011

Díky bohu za psaní

Už jste někdy zkoušeli psát příběh o někom, koho znáte v reálném životě? Příběh o tom, co byste si přáli, aby se stalo, ale s největší pravděpodobností se to nikdy nestane? A dělali jste to hlavně pro spokojenost vlastní duše a uspokojení nesnesitelné touhy ke psaní tohohle příběhu s tím, že to stejně nikdy nikdo číst nebude?
Tak já se do toho právě pustila a zjistila jsem, že už se pak vůbec nedá na toho člověka dívat stejně jako předtím. Nebo aspoň v mém případě, a to stačilo napsat pár vět. Najednou všechno, co bych jinak brala docela normálně a ani se nad tím nepozastavila, beru moc vážně a domýšlím si spoustu hovadin, které s tím ve skutečnosti vůbec nesouvisely. A ty si pak samozřejmě ihned poznamenám, abych je použila do svého příběhu. A potom přemýšlím, jestli je to normální, jestli třeba nejsem úplně na hlavu. Jistě vím, že normální nejsem, to už dávno, ale že bych byla úplně cvok...? Nejlepší na tom je, že všechny tyhle zmatky zavinil někdo úplně jiný, o koho vlastně vůbec nejde. Není totiž nad to, když vás někdo vyhecuje pár naprosto nevinnými, zato dobře mířenými slovy. Za poslední týden se tak stalo hned několik věcí, u kterých mě trklo: Aha, tohle by mohla být dobrá scéna! Ovšem vygradovaná mojí nezměrnou fantazií a ulítlými tužbami...
Trochu jsem si v souvislosti s tím vzpomněla na The Sims, kde jsem si taky vytvářela imaginární rodinky a jejich životy. Tam jsem, na rozdíl od psaní, často využívala skutečných lidí ze svého okolí. A vůbec jsem s tím pak neměla v reálném životě takové "problémy". Logicky jsem tím taky dostala chuť zase si "zapařit" simíky, jenže je nemám nainstalovaný a jsem (jako obvykle) příliš líná to udělat. Stejně pokud bych se k tomu už dokopala, nebudu mít čas hrát, takže o co jde. :D
Díky výše popsanému jsem teď trochu mimo a doufám, že moje okolí to příliš nepostřehlo. Především někteří... Na druhou stranu mi psaní jako obvykle hrozně pomáhá a je to vlastně nakonec fajn. Jen si tak říkám, jak by asi "nedobrovolně zúčastnění" reagovali, kdyby věděli... Možná by to byla docela sranda. Každopádně jak už jsem řekla, zatím je to s úmyslem, že tuhle story nikdy nikdo číst nebude. Ale protože "nikdy" se říkat nemá, jen bůh ví, jak to nakonec dopadne.

Jana Kirschner - Keby si bol môj



20. srpna 2011

The Others

Režie: Alejandro Amenábar
Odkaz: http://www.csfd.cz/film/17445-ti-druzi/

Dokonalé... Ještě mnohem lepší, než jsem čekala. Hrozně dlouho jsem si na ten film brousila zuby, ale protože nebyl čas ho nasosat a vypálit, nějak k tomu furt nedocházelo. Pak jsem ho zahlédla na stánku a tak samozřejmě okamžitě brala, abysme si ho my, rodina milující horory a thrillery, konečně pustili. A byli jsme nadšení.
Vlastně to ani tak moc horor ani thriller nebyl, jenže na to člověk přijde až u závěrečných titulků. Během filmu jsem se bála slušně a zakrývala si oči v očekávání, kde se co objeví. Zvlášť po tom, co Anne ukázala své matce obrázek lidí, které vídá v jejich domě. Přesně to vyjádřil můj bratr slovy: "Tu starou ženskou vidět nechci!" A od té chvíle si oči zakrýval taky. :D Jednou jsem se i docela slušně lekla tak, že jsem zařvala... Když už jsem u té Anne, tak Alakina Mann byla skvělá. Její bratr James Bentley o něco míň, ale líbil se mi taky. A o výkonu Nicol Kidman asi netřeba mluvit. Nejspíš ji nakonec ještě budu muset začít mít ráda, je totiž jako herečka úžasná.
Film byl sice napínavý a bez chyby, ale co teprve ten závěr... Je fakt, že podruhé už to hodně ztrácí na kráse, když člověk ví, jak to celé dopadne. Na poprvé je to ovšem skutečná bomba (řeknete si, že přeháním, ale já to tak fakt vidím, slovy mého bráchy: WTF?!). Trochu jsem něco tušila, ale byl to jen zlomek toho, jaká pak byla skutečná pravda. Bylo to fascinující a když se člověk podívá zpětně, nemůže jinak než zatleskat. Jediná věc, která mi přišla nedořešená, byl Gracin manžel. U něj pořád nevím, co byl vlastně zač a jaká byla jeho role v příběhu. Přes tuhle maličkost to byl jeden z nejlepších filmů, které jsem za poslední dobu viděla a teď mám nutkání podívat se na něco dalšího od Amenábara. Pochvala ovšem patří všem zúčastněným.


14. srpna 2011

Tento způsob léta...

...zdá se mi poněkud nešťastným, aneb díky bohu za Turecko, kde jsem aspoň nějaké to léto zažila. Takže vážení, tohle měl být report o dovolené, ze které jsem se vrátila 26. července a dosud se nedokopala ho sepsat. Teď už to tak trochu ztrácí na významu. I přesto si to nemůžu odpustit a musím vám říct, že dovolená byla naprosto dokonalá. Koneckonců když jdete po příjezdu do hotelu s kufry ke svému pokoji, a hned za rohem vás místní "partyboy" sjede pohledem od hlavy až k patě, načež prohodí: "Oh... Welcome!", kdo by nebyl hned od začátku pozitivně naladěný. :D Trochu na tom má možná podíl fakt, že je to první rok, co pracuju a tak jsem si ji tak nějak víc užila. Ale určitě se na tom lvím kusem podílí skvělá společnost (nejen moje drahá spolubydlící, i když ta především) a skvělé místo. Už teď vím, že pokud budu mít možnost, ráda bych ještě někdy Turecko navštívila. Fakt tam bylo nádherně, strašný vedro a moc příjemní lidé. Pokud by měl někdo zájem, tak fotky jsou zde. Teď mám bohužel dost problém znovu si navyknout na "normální" režim. Hrozně se mi každý den nechce do práce, je mi tu strašná zima a stýská se mi po těch bezstarostných dnech a pohodě. Jsem prostě poslední dny nějak silně naměkko... Navíc jsem měla narozeniny, tzn. jsem zase o rok starší a to vždycky přemýšlím o životě a o tom, co jsem promeškala, připadám si stará. A koukám, že raději tenhle příspěvek o ničem utnu, protože by byl ještě nakonec depresivní, což nebyl účel. Abych neporušila tradici, mám tu jednu písničku, kterou budu mít navěky spojenou s Tureckem. Slýchávala jsem ji často v autobuse v rádiu, ale hlavně nám ji hráli na výletu lodí, kde jsem si ji definitivně zamilovala. (Kruci, jak já bych šla někam tančit!)

Snoop Dogg - Sweat (David Guetta Remix)



13. srpna 2011

Harry Potter and the Deathly Hallows: Part 2

Režie: David Yates
Odkaz: http://www.csfd.cz/film/239950-harry-potter-a-relikvie-smrti-cast-2/

Fajn, nechtěla jsem jít s davem a fakt jsem neměla v úmyslu sem o tomhle filmu psát, ale byla jsem tak mile překvapená, že zkrátka musím. Navštívit kino byla povinnost, protože už jsme si z Pottera doma udělali jakousi tradici, a tak jsme vyrazili i tentokrát. Trochu jsme váhali, zda volit 3D nebo klasiku, nakonec jsme se rozhodli pro 3D s tím, že na normální verzi se budeme moct kdykoliv kouknout doma, i když ohlasy na třidéčko byly spíš negativní. Po první části jsem šla do kina raději s tím, že jsem příliš neočekávala, přes celkem vysoká hodnocení. A udělala jsem dobře, mohla jsem být jen příjemně zaskočena, což jsem pak fakt byla.
Řekla bych, že ten film moc hezky plynul, ty dvě hodiny my vůbec nepřišly, a to kolikrát u některých filmů už ke konci nervózně poposedávám (jako třeba u Avataru). Tady se mi to nestalo, byl to doslova fofr. Pár slabších scén to mělo, ale opravdu jen pár. Nemůžu si pomoct, mně se to prostě hodně líbilo. Možná k tomu přispěla ta první část, která byla víceméně nic moc a taková hrozně roztahaná, tohle byl docela jiný odvar. Musím říct, že se filmaři s koncem celé série vypořádali zdárně.
Co se mi opravdu hrozně moc líbilo, byly vzpomínky Severuse Snapea, i slza mi u nich ukápla (njn, to jsme prostě celá já, navíc miluju Alana Rickmana, který opět zaválel, tak co se mnou...). Stejně jako víc lidí i mě mrzí "odbytá" smrt důležitých postav a stejně odbytý mi přišel i závěrečný souboj mezi Harrym a Voldemortem, dalo se z něj vytěžit mnohem víc. I Voldemortova smrt mě zasáhla, protože je to Raplh Fiennes a moje oblíbence prostě nikdo zabíjet nesmí (naproti tomu Radcliffa nemám ráda ani trochu). Jinak to bylo příjemně naplněno akcí, takže jsem se vůbec nenudila a určitě se u mě tenhle díl zařadí spolu s vězněm z azkabanu k těm nejlepším. Pravda je, že to 3D mi přišlo úplně zbytečný, skoro jsem ho ani nezpozorovala.
Že Harry Potter končí, to mě nijak nemrzí ani netěší, ono se stejně má v nejlepším přestat a když se něco až moc natahuje, akorát to ztrácí na kvalitě. Tohle podle mě navíc nebylo zase natolik kvalitní, aby si to něco podobného mohlo dovolit. Každopádně se "loučím" s Harrym s tím, že si moc ráda zase někdy přečtu kteroukoliv z knížek nebo zhlédnu kterýkoliv z filmů. Koneckonců je to Anglie a té já odjakživa fandím.


6. července 2011

Mučení, nákupy a vaření

Úspěšně jsem absolvovala návštěvu kosmetičky. Chvílemi šlo o život (ne, přeháním), ale přežila jsem to. A pokud si ještě do dovolené najde čas, nechám si zmučit i nohy, abych se o ně na dovolené nemusela starat. Teď zatím přemýšlím, jestli tyhle návštěvy začít uskutečňovat pravidelně nebo ne... Taky jsem zjistila, že cestování na plyn se nakonec asi opravu vyplatí. Chvíli to tak nevypadalo, ale až vezmu v potaz delší časové období, bude to vycházet. To byly pozitivní zprávy.
K těm negativním můžu zařadit pondělní nákupy, při kterých jsem zjistila, že absolutně není možný sehnat na mě plavky. Ty hezký se asi vyrábí jen pro popelky (tzn. mnohem drobnější postavy, než je ta moje). V potu tváře jsem nakonec jedny sehnala, ale otrávilo mě to natolik, že už jsem si ani nekoupila boty a místo návštěvy drogerie (kterou tak budu muset absolvovat v náhradním termínu) jsem nasedla do auta a jela domů. Tak moc neúspěšný nakupování mě nepotkalo dlouho...
Od soboty je ze mě pravá hospodyňka. Naši odfrčeli na dovolenou a na mě padla starost o bráchy (vlastně o bráchu, jak by mě hned kdosi opravil, protože mám jen jednoho). Ani sama nevím, kde se to ve mně vzalo, ale denně kuchtím obědy jak o život a dokonce jsem upekla perník. Otázka je, jak by to vypadalo dlouhodobě, asi by mě to bavit přestalo. :D Ale včera jsem si tak říkala, že i přes všechny tyhle povinnosti bych nikdy nechtěla být chlapem. Asi bych život měla o dost jednodušší, i tak... ne.
Docela aktivně teď žije moje hudební já. Jednak jsem naštvaná na Gigiho, který slíbil na konci června nové album a k ničemu se nemá, tudíž se opět potvrdilo - tomuhle chlapovi (Italům obzvlášť), prostě nic nevěřit. Tím zemřela moje naděje dočkat se alba před odjezdem na dovču. Ale! Mika na twitteru informoval o novém songu Elle Me Dit a nezapomněl dodat, že pracuje na novém albu, které snad bude příští rok. Jemu zatím věřím, hrozně mě potěšil. Pokud bude tak skvělé jako první dvě, rozhodně je na co se těšit. Už to Elle Me Dit zní dokonale. A kdyby to album bylo celé ve francouzštině, ani bych se nezlobila.

Mika - Elle Me Dit (co jiného že...)

26. června 2011

Svět se zbláznil

Tak jsem přemýšlela, o čem dneska psát, když v tom mě dorazil článek na seznamu. "Daniel Craig se tajně oženil." Zvědavá, která si asi tohohle dle mého názoru hodně nepěkného chlapa ulovila, si článek rozkliknu a málem mi zaskočilo. Rachel Weisz! Proboha, kam dala oči? On teda ani ten Darren Aronofsky nebyl kdovíjaký fešák, aspoň vypadal sympaticky, ale tohle...? Ne, vážně... vysvětlete mi někdo konečně, co je na tom chlapovi tak přitažlivého? Tak, že ho obsadili do role Jamese Bonda a ještě dokázal ulovit takovou kost, jakou je Rachel Weisz, navíc ho milují miliony žen na světě. Muskulaturu má, to se mu musí nechat, ale jinak? Pusu má jak kačer, uhrančivý pohled veškerý žádný a navíc mi přijde, že má spíš rád stejné pohlaví než to opačné. Možná je taky dobrý herec, to nevím, protože filmy s ním nevyhledávám. Ale tuhle záhadu bych vážně chtěla jednou rozluštit, než umřu.
Pryč od Craiga... Minulý týden jsem si nechala předělat auto na plyn a teď mě čeká několik týdnů počítání, jestli se mi to vyplatí. Přestavba samozřejmě nebyla zadarmo, navíc jsem celý den trnula, jestli se s autem ještě shledám, protože majitel servisu vypadal nadmíru podezřele. Už jsem nás viděla ve zprávách, kterak jsme nalítli podvodníkovi. Naštěstí ne a autíčko i jezdí, takže jsem pánovi trochu křivdila. Teď ještě dočkat se kýžené finanční úspory.
Do dovolené zbývají tři týdny... Vyzvedla jsem si sluneční brýle a příští týden mě snad čekají nákupy posledních nezbytností. Je toho docela dost, ale nakupování mi nikdy větší problémy nedělalo. Začíná mě přepadat cestovní horečka. Závěrem dávám Aleše Hámu a jeho "hitovku" Na chalupě. Pořád ji hrají na Frekvenci 1, kterou poslouchám v práci, a je tak nějak vtíravá, že se mi začala líbit. :)


21. června 2011

Proletáři všech zemí...

Před pár dny mi od kamarádky přišel e-mail, v jehož předmětu stálo: "Přečti si noviny ze dne, kdy ses narodil(a)!" Protože mi to připadalo opravdu hodně zajímavé, klikla jsem na odkaz, vybrala datum narození a s pobaveným úsměvem se začetla do Rudého práva z roku 1986. Nečetla jsem to celé, jen tak prolítávala očima a měla takový zvláštní pocit. Pak jsem došla na pár věcí, které mě dokonale rozesmály. Tak např.:

Titulek: Zemřel soudruh Zdeněk Půček

Ministerstvo hutnictví a těžkého strojírenství ČSSR s hlubokým zármutkem oznamuje, že ve středu ... zemřel po dlouhé těžké nemoci ve věku 61 let bývalý ministr hutnictví a těžkého strojírenství ČSSR Zdeněk Půček. Jeho záslužná práce ve významných hospodářských a státních funkcích a podíl na budování socialistické společnosti v Československu byly oceněny Řádem Vítěžného února, Řádem práce, Řádem 25. února a dalšími vyznamenáními.
...

O pár stran dále následoval televizní program na daný den:

8:55 Zprávy
9:00 Vysílání pro mateřské školy
9:30 Maják
10:10 Třikrát s Marií Glázrovou
11:35 Zprávy
Přestávka od 11:40 do 17:05
17:05 Zprávy
17:10 Pohybem ke zdraví
...


A tak mě tak napadlo... Až si naše děti budou třeba někdy číst noviny z téhle doby, přijde jim to taky tak absurdní a směšný? A budou si říkat, jak jsme dneska vůbec mohli existovat a přežít? Přitom 25 let zpátky není zase tak dlouhá doba a co všechno je jinak. Taky žijeme normálně (v rámci možností) a za pár let to může být úplně nenormální, stejně jako je dneska nenormální několikahodinová přestávka v televizi, oslovování soudruhu nebo členství ve svazu mládeže...

19. června 2011

Přípravy v plném proudu

Další týden života v čudu. No co, s tím nic dělat nemůžu a tak aspoň myslím na svoji budoucnost. A to nejen z hlediska finančního. Nečekala bych, že se v téhle oblasti o mě někdo bude prát, ale už to tak vypadá. Takže mám zítra odpoledne namířeno do banky a jsem fakt hodně zvědavá, na co mě budou chtít nachytat. Ať to bude cokoliv, nesmím se nechat za žádnou cenu. Protože jsem těch pár dní nebádala na netu po tom nejlepším jen proto, abych to teď zabalila kvůli něčemu jinému. Kromě toho jsem se taky poprvé v životě objednala na kosmetiku. Pevně doufám, že to přežiju bez úhony a že aspoň na tu dovolenou pak budu vypadat k světu. Třeba se mi to zalíbí a zajdu častěji. Tím jsem odbyla dvě věci, které jsem měla v plánu do dovolené.
Kromě toho jsem si v sobotu vyrazila do optiky pro sluneční brýle, které taky budu u moře nutně potřebovat. Protože jsem ale slepá, není to jednoduchá ani levná záležitost. Nakonec mě tahle sranda bude stát přes tři a půl tisíce, což sice není málo, ale čekala jsem to i horší, takže spokojenost. Z avonu jsem objednala zásobu sprcháčů, šamponů, opalovacích a poopalovacích gelů, tělových krémů a teď už mi chybí jen doplnit garderobu. A co je ještě pozitivní, zase jsme se v pondělí vrátili se ségrou v psaní k našim dvou láskám, které asi nikdy v životě neopustíme, i když jsme o nich napsaly už tisíce stran, doslova. Ale pořád to stojí za to!
Byl to teda vlastně moc úspěšný týden. Jen ve čtvrtek mě naštvali odboráři, kteří machrovali celý týden se stávkou, jež ochromí celou republiku. No, ochromila maximálně Prahu, ani to vlastně ne, a já se táhla autem x pr..lama, jen abych se vyhnula zácpě v Brně. Při zjištění, že tam žádná není, jsem málem vyletěla z kůže. Cestou domů už jsem podobnou chybu neudělala. Zastávám prostě názor, že když o něčem takovou dobu kecám, tak to pak udělám pořádně!
Na závěr Bruce Springsteen, kterého miluju a Hungry Hurt, které má každý z nás.


18. června 2011

Red

Režie: Robert Schwentke
Odkaz: http://www.csfd.cz/film/263907-red/

...aneb Retired Extremely Dangerous. Jůůů, konečně jsem si po dlouhé době zase pořádně smlsla! Vážně miluju Morgana Freemana a taky vážně miluju Johna Malkoviche, ten chlap je borec (btw. konečně jsem ho slyšela v roli Amíka, tedy s normálním přízvukem!!!). A Helen Mirren nebyla nikdy víc sexy, než když v tomhle filmu pálila hlava nehlava z (jak jsem si přečetla, ve zbraních se nevyznám) těžkotonážního kulometu. Dokonalá scéna...
Mám ráda akčňáky, pokud na ně mám náladu, a tenhle byl pro mě opravdovou lahůdkou. Jediné, co trochu pokulhávalo, byl scénář. Čekala jsem víc vtipu, ale něco málo tam bylo a i za to jsem vděčná. Bruce Willis byl... řekněme dobrý. Víc se mi líbil třeba v Pulp Fiction, tady jednoznačně musím upřednostnit dva výše jmenované. Zaujal i Brian Cox, kterého si pamatuju jen z Troy a taky Mary-Louise Parker, tu pro změnu z Red Dragon, i tam mě v té miniroličce zaujala natolik, že jsem si ji zapamatovala. Velmi povedený výkon předvedl Karl Urban, hlavně mě bral ten sexy hlas, takové já prostě můžu... Akční scény byly na jedničku, prostě mňamka (až zase budu hladovět po akčňáku, rozhodně to dám) a asi potěším SaM, když teď řeknu, že Julian McMahon je fakt hot. :D Nezapomenutelná je (kromě Helen Mirren s kulometem) scéna, v níž John Malkovich běží opásaný bombou ulicí a řve jak na lesy. Zdá se, že jeho prostě můžu na všechny způsoby, je to herec s velkým H.
Jsem hrozně ráda, že mě chlapi nezklamali, protože jinak bych si asi už musela udělat filmový půst. Po tom bych brala cokoliv. Ale oni odvedli to, co jsem čekala. Až na ten nedostatek vtipných průpovídek, což jim za vinu klást nemůžu. Stručně řečeno, kdo má aspoň trochu rád akční filmy nebo někoho z výše zmíněných, ať do toho rozhodně jde.

12. června 2011

Výzva

Jelikož se mi času a chuti moc nedostává, zase tady na to kašlu. Tudíž jsem se rozhodla, že se pokusím přidat každý týden takový malý souhrn všeho, co se za ten týden událo. A protože jsem hudební maniak, zakončím to songem, který mě právě "ovládá" nebo se z nějakého důvodu hodí. Chtěla jsem s tím začít už před třemi týdny, takže mám hned ze začátku skluz, ale to neva. Teď se budu snažit to dodržet.
Tři týdny... Poslední víkend v květnu jsem strávila u své drahé sestřičky a i když byl slejvák, který nám naprosto zrušil plán výletu do zoo, byl ten víkend super a užily jsme si ho. Ne v zoo, ale v kině. Zkrátka jsme si udělaly filmový maraton. Měla jsem i v plánu o těch filmech napsat, ale tenhle závazek rovnou ruším. Takže aspoň ve zkratce.
  • Rio - Moc dobrý film, skvělá zábava, krásně barevný a krásný Rio, animáky zkrátka většinou fakt nezklamou.
  • Pirates of the Caribbean: On Stranger Tides - Piráti nikdy nebyli mým oblíbeným filmem, vlastně jsem viděla jen první díl a protože mě moc nebavil, o další jsem se ani nezajímala. Tenhle byl 3D a Johnny Depp spolu s Geoffrey Rushem to zachraňovali (Penélope Cruz naopak kazila). Ale bylo to vcelku dobré. Zasmála jsem se, nenudila a některé pasáže byly dokonce moc dobré. Jestli to ale někdy dám znovu, těžko říct...
  • Autopohádky - Je vám víc než deset let? Nechoďte na to. :D Nebýt toho, že lístek stál dvacet korun, asi potom mlátím hlavou o zeď. Kromě pár vtipných momentů naprostá slátanina, jen ty děti to asi může opravdu bavit.
  • Sečteno podtrženo: Rio z téhle trojky jasně vede.
Prioritou následujícího prvního červnového týdne bylo jednoznačně moje auto. Obzvláště šťastným den se pak stal pátek 3. června, kdy jsme ho jeli vyzvednout. Šťastná vlastně byla i středa předtím, protože to se jedna osoba rozhodla tohle auto prodat a jelikož táta dostal ještě za tepla info, ten samý den jsme ho vyzkoušeli a bylo rozhodnuto. Tím skončilo moje vstávání ve 4:20 a od pondělka se válím v posteli až do 5:41, když se mi fakt hodně nechce z pelechu.
V sobotu jsme hned auto projeli a vyrazili na výstaviště na autosalon. Na tyhle auta sice asi nikdy mít nebudu, ale pokoukání je to vždycky krásný. A poslední dny žiju převážně tím, jak hrozně moc se blíží dovolená. Plánovaly jsme ji v prosinci, objednávaly začátkem roku a najednou je tu červen... Caparti budou mít prázdniny a já se mimochodem opět na výletě s mámou a "jejími dětmi" přesvědčila, že učitelkou bych fakt být nemohla. Ty dva měsíce volna za ty nervy nestojí.
A abych to zakončila stylově, vybrala jsem nový singl od Chinaski - Duše z gumy. Proto, že mám nové auto, že je to titulní píseň k Autopohádkám, na kterých jsme se ségrou byly v kině, a že jsem si ji zamilovala dávno předtím, než se obojí uskutečnilo. A jestli ji někdo budete poslouchat, soustřeďte se na ten boží text. :)


11. června 2011

Remember Me

Režie: Allen Coulter
Odkaz: http://www.csfd.cz/film/259991-nezapomen-na-me/

Tak jsem zůstala sedět u televize, místo abych vzala pejsky na procházku do toho nádherného letního počasí venku. Když jsem totiž viděla název filmu, vybavilo se mi, že jsem o něm kdysi slyšela a že to určitě bude romantika přesně pro mě.
No... sekla jsem se. Ten film byl podle mého názoru o ničem. Nebo mě to něco, o čem byl, nebavilo. Prostě jsem jen koukala, jak příběh plyne dál a dál, aniž by to ve mně něco zanechalo. Je fakt, že Robert Pattison nepatří zrovna k mým oblíbencům, ale on sám mi ani tolik nevadil. Možná proto, že jeho výkon jako takový špatný nebyl. Ale víc ani nevím, co k tomu napsat, protože zkrátka není co. Bylo to nemastné, neslané, průměrné, nijaké...
Pokud mě něco na tomhle filmu opravdu zaujalo, byly to jen dvě věci. Zaprvé to byla Ruby Jerins, která se mi hrozně líbila a Caroline zahrála prostě skvěle. I role samotná byla zajímavá, určitě v sobě měla víc než Tyler s Ally, hlavní hrdinové, dohromady. A tou druhou věcí, která mě dostala, byl závěr. Ten byl na celém filmu nejlepší. Ten mě konečně po těch necelých dvou hodinách přikoval k obrazovce. Na skvělý zážitek to ovšem nestačí.
Celkově jsem moc zklamaná (opět). Těšila jsem se na romantiku, chtěla jsem si v duchu zavzdychat, jak je to krásný a na konci si třeba pobrečet. Nedostavilo se nic z toho. Vzdychla jsem si maximálně nad tím, kolik jsem ztratila času. Času, který jsem mohla využít k něčemu smysluplnějšímu... Tohle za to fakt nestálo.

1. června 2011

Wasteful Older Generation

How Wasteful the Older Generation Was ...

In the line at the store, the cashier told the older woman that she should bring her own grocery bag because plastic bags weren't good for the environment. The woman apologized to him and explained, "We didn't have the green thing back in my day."
The clerk responded, "That's our problem today. The former generation did not care enough to save our environment."
He was right, that generation didn't have the green thing in its day.
Back then, they returned their milk bottles, soda bottles and beer bottles to the store. The store sent them back to the plant to be washed and sterilized and refilled, so it could use the same bottles over and over. So they really were recycled.
But they didn't have the green thing back in that customer's day.
In her day, they walked up stairs, because they didn't have an escalator in every store and office building. They walked to the grocery store and didn't climb into a 300-horsepower machine every time they had to go two blocks..
But she was right. They didn't have the green thing in her day.
Back then, they washed the baby's diapers because they didn't have the throw-away kind. They dried clothes on a line, not in an energy gobbling machine burning up 220 volts - wind and solar power really did dry the clothes. Kids got hand-me-down clothes from their brothers or sisters, not always brand-new clothing.
But that old lady is right, they didn't have the green thing back in her day.
Back then, they had one TV, or radio, in the house - not a TV in every room. And the TV had a small screen the size of a hankerchief, not a screen the size of the state of Montana . In the kitchen, they blended and stirred by hand because they didn't have electric machines to do everything for you.
When they packaged a fragile item to send in the mail, they used a wadded up old newspaper to cushion it, not styrofoam or plastic bubble wrap.
Back then, they didn't fire up an engine and burn gasoline just to cut the lawn. They used a push mower that ran on human power. They exercised by working so they didn't need to go to a health club to run on treadmills that operate on electricity.
But she's right, they didn't have the green thing back then.
They drank from a fountain when they were thirsty instead of using a cup or a plastic bottle every time they had a drink of water. They refilled their writing pens with ink instead of buying a new pen, and they replaced the razor blades in a razor instead of throwing away the whole razor just because the blade got dull.
But they didn't have the green thing back then.
Back then, people took the streetcar or a bus and kids rode their bikes to school or rode the school bus instead of turning their moms into a 24-hour taxi service. They had one electrical outlet in a room, not an entire bank of sockets to power a dozen appliances. And they didn't need a computerized gadget to receive a signal beamed from satellites 2,000 miles out in space in order to find the nearest pizza joint.
But isn't it sad the current generation laments how wasteful the old folks were just because they didn't have the green thing back then?

21. května 2011

Další vykrádačka

Kdysi dávno jsem to objevila u SaM a protože se mi to líbí, budu se zase opičit. :)

1. Put your music on shuffle.
2. For each question, press the next button to get your answer.
3. You must write down the name of the song - no matter how silly it sounds!
4. Put any comments in parenthesis after the song name.

If someone says “is this ok?” you say?
Long Walk Home (Bruce Springsteen)
- zvláštní, ale proč ne :D

How would you describe yourself?
Picchia (Gigi D'Agostino)
- jo, občas někoho zmlátím, miluju rvačky a celkově jsem od rány :D a jen tak bokem, čte se to s "k" ne s "č", aby nedošlo k omylu

What do you like in a guy/girl?
This Is It (Michael Jackson)
- další prosím

How do you feel today?
Nejkrásnější déšť (Petr Rezek)
- hm... jo. V tom šíleném vedru by déšť bodl.

What is your life’s purpose?
Like A Prayer (remix, Gigi D'Agostino)
- to ne prosím

What is your motto?
Imagine (John Lennon)
- očividně jsem tu za spasitele :D ale na druhou stranu to docela sedí

What do your friends think of you?
We Are The Champions (Queen)
- to si myslí o sobě nebo o mně? Jestli o mně, tak díky! :D

What do you think of your parents?
Leaving on A Jet Plane (Chantal Kreviazuk)
- ne, fakt se jich nechci zbavit!

What do you think about very often?
All By Myself (remix, Gigi D'Agostino)
- jsem prostě sobec

What is 2+2?
Angels (Morandi)
- docela pěkný myslím

What do you think of your best friend?
Johnny B. Goode (Chuck Berry)
- ???

What do you think of the person you like?
Šrouby do hlavy (Lucie)
- jo, jo, jo!

What is your life story?
Big City Life (Mattafix)
- tak to ani náhodou :D

What do you want to be when you grow up?
Daniel (Elthon John)
- už teď vážně uvažuju o operaci...

What do you think of when you see the person you like?
Il Compagnone (Gigi D'Agostino)
- :D pěkný

What will you dance to at your wedding?
Vedoucí (Chinaski)
- o tom jsme vždycky snila

What will they play at your funeral?
Piseň pre dvoch (No Name)
- ach... tak tohle je opravdu krásný

What is your hobby/interests?
Super (Gigi D'Agostino & Albertino)
- no jasně, jak jinak :)

What is your biggest fear?
Nenapovídej (Michal David)
- o tom jsem nevěděla

What is your biggest secret?
Kolej Yesterday (Michal Prokop & Framus 5)
- a je to venku

What do you think of your friends?
Čerešně (Hana Hegerová)
- jsou prostě sladcí, ne? :D

What will you post this as?
Zimní čas (Leoš Mareš)
- nejenom, že přichází léto, ale ještě navíc jsem na sebe teď práskla, že poslouchám Mareše, dokonalý závěr

16. května 2011

Death to Smoochy

Režie: Danny DeVito
Odkaz: http://www.csfd.cz/film/2365-smoochy/

Tak už konečně vím, odkud pochází tenhle trhlej obrázek, na který jsem už kolikrát narazila. Teď jsem pro změnu náhodou narazila na tenhle film a povím vám, to je zase jednou pěkná ptákovina. :D Ale nemyslím to tentokrát nijak zle. Je to prostě taková milá blbost, která nestojí za víc než jedno zhlédnutí. Koneckonců, co taky očekávat od Dannyho DeVita, že?
Pro své oblíbence holt člověk musí čas od času něco překousnout. Jen tak marně přemýšlím, komu je tenhle film vlastně určený. Dítěti bych ho vzhledem k množství vulgárních výrazů rozhodně nepustila (a nejen kvůli tomu), a dospělý se u něj prostě nudí. Dokonce i Robin Williams zklamal, i když úsměvné byly jeho neustálé a nevydařené snahy Smoochyno zlikvidovat. Jen Edwardovi to jako vždycky seklo, pokud na sobě zrovna neměl tu růžovou příšernost.
Myslela jsem, že se hodně pobavím (ať už vtípkům ve filmu nebo absurditě celého díla), ale zábavných bylo z celých 109 minut maximálně deset. No, jednoduše řečeno, hodně nenáročný film, na který asi podruhé nebudu mít žaludek. :D Ale to jsem částečně očekávala, takže zklamaná nakonec ani trochu nejsem.


19. dubna 2011

Io sto bene

Mám se dobře. Nevím tak docela, co přesně to způsobilo, ale mám prostě poslední dny pocit, že jsem vpodstatě opravdu šťastný člověk. Pravda, trochu mi toho chybí, ovšem jinak se (ťuk, ťuk, ťuk) u mě neudálo nic hrozného nebo tragického, naopak. Snad poprvé v životě jsem si skutečně začala vést diář. Najednou si mi naráz nahrnulo tak moc činností a plánů, že jsem nebyla schopná je sama ukočírovat a začala si je psát. Navíc se teď děje jedna hrozně příjemná věc, která sice nemá absolutně žádnou budoucnost, ale i tak si ji užívám, dokud můžu.
V práci to jde taky dobře, rýsuje se (snad) nákup autíčka, přede mnou spousta akcí, na které se těším, letní dovolená!!! (která snad ať radši ani nepřijde, to těšení se je stejně nejlepší, když potom to tak strašně rychle ulítne), začaly formule (a Lewis už má první vlaštovku z Číny, evviva!) a navíc je konečně jaro. Jen se mi teď potvrdilo, že tohle období mám vážně ze všech nejradši... A taky jsem na sobě začala pozorovat, že nějak tíhnu k zahrádkářství. Ono je těžké netíhnout, když člověk pracuje v zemědělství a hlavním každodenním tématem u oběda je povětšinou to, komu už rostou narcisy, kdo vysázel hrášek, rajčata, papriky, apod. A do toho pak, jak začíná vykukovat řepka a ječmen a pšenice se má čile k světu. Takže to vidím tak, že v nejbližší době se asi taky začnu hrabat v hlíně, ať k té pšenici, kterou znám hlavně v číslech osevu, sklizně nebo ceny za tunu, přidám taky trochu skutečné zemědělské praxe.
Co mě v těchto dnech fakt neskutečně rajcuje, je čtvrteční hokej. Původně zněl plán zúčastnit se přímo MS na Slovensku, když už to máme tak blízko, ale to zatím leží u ledu (výstižné) a vzhledem k tomu, jak málo času zbývá, asi to tam i zůstane. Naštěstí se brácha vytasil s neskutečnou zprávou, že bude hrát nároďák v Brně v Rondu. No, málem jsme to prošvihli, ale teď už jsou lístky doma. Konečně hokejový zážitek, po kterém tak dlouho prahnu! Vážně se nemůžu dočkat, až si zase vyřvu hlasivky a uvidím ty chlapy naživo v celé jejich kráse. Teď mi budou chybět jen formule v Maďarsku a moje sportovní srdce bude na nějakou dobu relativně uspokojeno.
Možná je to jen počasím (což by bylo sice klišé, ale i tak dobře), možná tou spoustou dalších věcí, které mě teď obklopují, na něž se soustředím a těším nebo ze kterých mám krásné vzpomínky, ale je mi vážně moc dobře. Kéž by to tak dlouho zůstalo.

3. dubna 2011

London Boulevard

Režie: William Monahan
Odkaz: http://www.csfd.cz/film/253262-londynsky-gangster/

Ach jo... Co je to za dobu, že se točí tak nemastné neslané filmy? Už i Colin s Keirou zklamali a já jsem teď opravdu docela otrávená. Nebo znuděná? Ani sama nevím... Jen vím to, že jsem hodně dlouho neviděla nic pořádného a chybí mi to. Pomalu začínám mít strach vybrat další film, že to dopadne stejně a zase se nijak extra nepobavím.
Co se týče London Boulevard - Colin skvělý výkon (trochu nám teda prošedivěl, ale pořád vypadá k světu, čímž to taky zčásti zachraňuje; na druhou stranu ten jeho hlas nepoznávám...), Keira skvělý výkon, Ray Winstone skvělý výkon, David Thewlis WTF! (tím myslím, co z něj udělali, skoro mi to přišlo jako dost nepovedená napodobenina Rhyse Ifanse), nádherné anglické prostřední, místy skvělá hudba, ale všechno to funguje tak nějak osamotě. Ani mezi Colinem a Keirou to nijak zvlášť nejiskří, až na ten jeden opravdu povedený hot polibek. A na konci se prostě všichni pozabíjejí.
Hm..., celkově to ve mně moc nezanechalo a to jsem se tak těšila. Nebo že by to bylo právě proto? Ale proč něco neočekávat od anglického filmu s takovým obsazením... Tak zas nic, no. London Boulevard letí šmahem do koše a já si jdu spravit náladu psaním.


Day 30 - Your Favorite Film This Time Last Year

Favorite byl teda ten samý co i letos, co si budem vykládat, ale znovu ho dávat nebudu. Koukla jsem se do loňských příspěvků přesvědčená o tom, že tam nic nanejdu a ono je tam toho v dubnu tolik! Není možný, že už je to třeba rok od toho, co jsem viděla Alice in Wonderland nebo Ženy v pokušení... kriste pane. No ale taky jsem tam narazila na film, díky kterému mám o dnešku zcela jasno. Je to I Love You Phillip Morris. Ten film je totálně na jedničku a jelikož mě neskutečně dostal, musí to být on.


2. dubna 2011

Day 29 - Your Favorite Film As a Kid

Tak už předposlední den... nějak rychle to uteklo. Co se týče dnešního téma, je to těžké. Jako dítě jsem zase tak moc filmy nesledovala, nebyl to zrovna můj koníček jako třeba dneska. Napadli mě Rebelové, které jsem určitou dobu hodně baštila, ale to jsem asi už nebyla tak úplně dítě. Pak už jediné, co mě napadá (pokud tedy pominu pohádky), je Titanic. Vzpomínám si, že jsem na něm dokonce byla v kině, což pro mě v daném věku bylo celkem neobvyklé a později jsem tak moc toužila po originál videokazetě, že jsem (a teď se nesmějte) před Vánoci všude po domě lepila lístečky pro "Ježíška" (na kterého jsem tehdy už samozřejmě nevěřila) s názvem tohoto filmu. No, vyslyšel mě a mám ji doma. :) Mám ten film ráda pořád a dětství je s ním prostě spojeno (vlastně víc takových vtipných historek), nic jiného mě zkrátka nenapadá.

1. dubna 2011

Days 27 + 28

Day 27 - Your Favorite Independent Film

Jelikož netuším, jak rozpoznám nezávislý film, zkusila jsem si hodit jejich žebříček na IMDb a to jsem se páni divila, kolik jsem jich z toho viděla. A já si myslela, že jsem nikdy na nic takového nenarazila... No, každopádně už teď vím, co znamená to "Indies" na dývku American History X, které jsem si koupila. Asi to bude zkratka od independents... (jistě to ale pořád nevím :D). Tak ten nej byl řečen, tenhle film je totiž jedním slovem mazec a herecký koncert dvou Edwardů.



Day 28 - The Most Obscure Film You've Ever Seen

Pokud jsem nějaký film fakt nepobrala, bylo to Pillow Book. Vlastně jsem ho ani nedokoukala do konce, nevydržela jsem, bylo to na mě prostě moc. Z celého mi zůstalo jen hezké pokoukání na Ewana, víc mi to asi nedalo.


30. března 2011

Day 26 - Your Favorite Foreign Language Film

Teď to zas bude vypadat, že se opičím já po SaM, ale není to tak. Fakt jsem od začátku plánovala dát sem český film, protože vybírat cizojazyčný je u mě nesmysl, je jasné, který by to byl. A tomu plánu taky dostojím. Jen kdyby jich nebylo tak strašně moc... Napadla mě jich spousta, ale nakonec to vyhraje film Vesničko má středisková. Asi se na tom podepisuje skutečnost, že jsem z vesnice, nebo skvělí herci v čele s panem Hrušínským či paní Ježkovou, nezapomenutelných je spousta hlášek z tohoto filmu a je prostě takový krásně náš.


29. března 2011

Day 25 - Your Favorite Documentary Film

No, někdo by tu mohl podotknout, že to není film, spíš (teda doopravdy) seriál, ale stejně ze mně nevymáčknete nic jiného než Long Way Round (popř. Long Way Down - vybrat z těchto dvou oblíbenější po mně nechtějte). O LWR už jsem tu psala a LWD jen zmínila, takže jen dodám, že je stejně dokonalá jako její předchůdkyně a teď napjatě čekám na nějakou Long Way Up nebo cokoliv na ten způsob. Samozřejmě se mi to dostalo do rukou kvůli Ewanovi a samozřejmě jsem si to ze spousty důvodů zamilovala. Dokonce tak, že jsem byla schopná uvalit nemalý obnos za originál DVD(s), které o češtině nikdy neslyšelo...

28. března 2011

Day 24 - Your Favorite Animated or Children's Film

Já vím, já vím, já vím! Je to The Lion King. Věc, která mě zaručeně rozpláče, k tomu filmu nemá cenu nic říkat, je to legenda. A stejně jako Pocahontas mi hrozně moc připomíná dětství, je zkrátka nezapomenutelný. Místo traileru dávám nádhernou písničku ze soundtracku od sira Eltona Johna.


27. března 2011

Day 23 - Your Favorite Thriller/Mystery Film

No, tak jsem vybírala, až jsem přebrala. Bývala bych vybírala snad do zítra, ale nechci mít další rest, takže se prostě musím nějak rozhodnout. Nakonec to u mě vyhrálo From Hell. Je tam total sexy Johnny Depp, krásná Heather Graham s dokonalými vlasy a nádherné prostředí starého Londýna (natáčené v Praze :D). Jo, tenhle film dost můžu.


26. března 2011

Days 21 + 22

Protože jsem včera nestíhala, dávám dneska dva naráz:

Day 21 - Your Favorite Sci-Fi/Fantasy Film

Fantasy nemám ráda, nikdy mě to nechytlo a asi už ani nechytne. U sci-fi jsem zjistila, že je i docela můžu, pokud to zrovna není nějaká slátanina. Nevidím tu jinou možnost než volit Star Wars, protože ty mám rozhodně nejradši. Jen teď nevím, který trailer sem dát... Tak třeba Episode III - Revenge of the Sith, protože se mi hrozně líbí, jak to tam Obi-Wan nandá tomu hnusnýmu arogantnímu pitomci jménem Anakin Skywalker.



Day 22 - Your Favorite Horror Film

Hm... horory naopak dost můžu, i když nesnáším, jak se potom hrozně bojím. :D Zase tolik jsem jich ale neviděla, nesoustředím se na ně. Zůstanu tak právem slavné klasice - Halloween, který mě opravdu doslova děsí a být Jamie Lee Curtis, nejsem ani jeden rok o Halloweenu v klidu.


24. března 2011

Kolik řečí umíš...

Stanislav Řezáč si tohle moudro vzal zjevně k srdci a snažil se blýsknout v co nejvíce jazycích. Dokonce i v takových, které nikdo jiný nezná. :D Ale jak už kdosi řekl, zřejmě se domluvil.


Day 20 - Your Favorite Romantic Film

Asi by sem patřilo Moulin Rouge, ale to už tu jednou bylo, stejně jako The Painted Veil, což by byla taky správná volba, nebo Notting Hill... to samé. Ještě jsem přemýšlela nad jinými, ale nakonec se mi vybavil The Lake House a měla jsem jasno. To je ta pravá romantika pro mě. Sandra Bullock a Keanu Reeves (oba moji oblíbenci) - mezi těmi to prostě fungovalo, funguje a fungovat bude, na plátně jsou podle mě nádherný pár. U romantiky si potřebuju pobrečet dojetím a tady to mám zaručený. A jako bonus je tam tahle nádherná písnička. PS: A chci ten úžasný kabát, který má v závěrečné scéně!


23. března 2011

The Social Network

Režie: David Fincher
Odkaz: http://www.csfd.cz/film/262711-the-social-network/
Ach jo, chci vidět zase něco, co mě převálcuje... Je asi dobře, že jsem nepsala recenzi hned předevčírem po dodívání (no jak to dopadlo minule se Stoneem...), ale nechala si to až na dnešek. S odstupem to člověk vidí trošku jinak. Od Finchera jsem viděla tři filmy a všechny se mi líbily (i když ten poslední už byl takový zvláštní a mělo to pár skvrnek). Tenhle film taky není vyloženě špatný nebo zlý. Možná, že za pár let se na něj vážně bude vzpomínat, až se Facebook rozmůže tak, jak to nikdo z nás dneska nečeká. Byl dobrý, ale mě prostě tak nějak nesebral...
Jesse Eisenberg se hned na začátku tak neuvěřitelně rozjel, že jsem si musela poprvé v životě film stopovat, abych stihla přečíst titulky. Proč, to jsem se dozvěděla později na ČSFD v zajímavostech. Už jsem se skoro bála, že snad budu muset jít do české verze, ale díky bohu tak nemlel celý film (btw. já bych do té české verze ani nešla, to bych to raději navždy zazdila). Pravdou je, že se mi ten kluk fakt moc líbil, jeho postava už o něco míň. U Andrewa Garfielda jsem nějakou dobu dumala, kde jsem ho to sakra už viděla, než jsem si uvědomila, že to bylo The Imaginarium of Dr. Parnassus a že ten film musím konečně dokoukat (lépe řečeno pustit znovu a zhlédnout celý) a že je dobře, že jsem ho nesmazala. Není to ale ten důvod, pro který pro mě v The Social Network vede. Musím se přiznat, že jedním z důvodů byl ten naprosto dokonalý taneček, který předvedl na Caribbean Night (vzhledem k množství těchto videí na YouTube evidentně nejsem jediná, koho tím dostal, jen škoda té kvality, je potřeba vidět i jeho výraz :D), pak měl taky pár super hlášek (A million dollars isn't cool, you know what's cool? - You?), odvedl stejně dobrý výkon jako jeho "více oceňovaný" kolega a navíc mi byl Eduardo (jeho postava) mnohem víc sympatický. K mému překvapení musím pochválit i Justina Timberlakea, kterého jinak nemůžu ani cítit. Co je ještě potřeba říct, je to, že Armie Hammer má totálně sexy hlas.
Jak už jsem ale řekla, ten film sice byl z jistých hledisek dobrý, ale pro mě by nominací na Oscara neprošel. Zdál se mi takový nějaký... vlažný. Jo, to je to slovo. Zkrátka jsem od něj čekala víc. Navíc konec mi připadal trochu nedotažený (zajímal mě třeba následný vztah Marka s Eduardem). Četla jsem hory pochvalných komentářů, nemůžu se k nim přidat. Na druhou stranu ani nehaním a nezatracuju, prostě takový lepší průměr. U mě to pravděpodobně víc než příběh uhrály herecké výkony. V hlavě mi zůstane kvůli Facebooku, jinak by se patrně brzy vypařil...

Day 19 - Your Favorite Action Film

Ty dnešní už nejsou to, co kdysi bývaly ty staré. Přiznám se, že jsem velký fanda starých akčňáků s Van Dammem nebo Schwarzeneggerem. Mohl by tu tak být Terminator (1, 2, 3), Commando, Double Impact, Universal Soldier, Bloodsport (o kterém jsem hodně přemýšlela), atd. atd... Nakonec jsem se ale rozhodla pro film Predator. Pro mě prostě nesmrtelná klasika s, mimo jiné, nesmrtelnými hláškami (Je čas použít bezbolestnou!).


22. března 2011

Day 18 - Your Favorite Comedy Film

Hm, to by jich člověk nesměl znát a milovat miliony... Ovšem taky jsem to dala dohromady. Je to sice už podruhé Jack Lemmon (kdo by to byl řekl), ale volím Some Like It Hot. Více než padesát let starý film, který má stále svoji jiskru a neutuchající humor. Ústřední trio prostě nikdy nenudí a to samé vlastně platí i pro Osgooda, který je v naší rodině velmi oblíbenou postavičkou, a několik dalších. Tuhle komedii prostě miluji se vším všudy a pravděpodobně budu už navždycky.


21. března 2011

Day 17 - Your Favorite Drama Film

Konečně jsem se zase dostala do fáze, u které si budu vědět rady. :) Dneska je to jasné - The Shawshank Redemption. (Což mi připomnělo, že jsem to už dlouho neviděla) Patří k málo filmům, které jsem nevybírala podle oblíbeného herce nebo režiséra. Prostě jsem si všimla, že stojí vysoko na žebříčku a tak jsem si ho dala. Chybu jsem tedy rozhodně neudělala, je to dokonalý film. Silný, se spoustou výrazných postav (Andy a Red, Norton, Brooks...) a výbornými hereckými výkony. Mimo jiné jsem si tu zamilovala Morgana Freemana, jak herce tak postavu samotnou. Zkrátka, pokud jste filmoví fajnšmekři a neviděli jste ho, jděte do toho! A abych nezapomněla, miluju ten konec.


20. března 2011

Day 15 + 16

Day 15 - The Film That Depicts Your Life

Můj život je natolik nudný, že kdyby natočili nějaký takový film, nikdo by na něj nešel a nic by nevydělali. :D Nicméně, pokud nějaký takový přecejen existuje, já o něm nevím.

Day 16 - A Film You Used to Love, But Now Hate

Tohle taky není nijak snadná volba, ale po chvíli přemýšlení jsem na to kápla - Ghost Busters. Jako malá jsem ten film milovala. Dneska... ne, že bych ho vyloženě nenáviděla, takový film bych asi vážně nenašla, ale už to není, co to bývalo. Asi bych si ho už nepustila, možná se dá i říct, že ho nemám ráda, nezajímá mě a nebaví. Spíš už bych si asi pustila druhý díl s Vigem.



18. března 2011

Day 14 - The Film That No One Expected You To Like

Kruci, tohle je ale oříšek... Jsem v koncích, takže sem prostě něco plácnu. Poprvé zamířím do českých vod. Plácnu sem prostě Černé barony, u kterých minimálně moje máma nechápe, jak je můžu mít tolik ráda. Trailer nemám, dávám ukázku, ve které jde vidět celá plejáda skvělých českých herců.

17. března 2011

Day 13 - A Guilty Pleasure

Pořád jsem přemýšlela nad filmem, na který často koukám, protože prostě musím a přitom moc dobře vím, jaká je to blbost. A mám ho! Asi jich bude víc, ale teď se mi vybavilo The Fast and the Furious: Tokyo Drift. Čumím na něj hodně často a přitom nenávidím hlavního hrdinu, je to prostě totální idiot, polovině scén se pobaveně směju, jak jsou hloupý, nesnáším i hlavní hrdinku a taky ty holčiny v hodně krátkých sukýnkách, motajících se tam všude kolem. Ale mám ten film ráda, i když to nedává smysl. Jednak pro Hana, který mě má obmotanou kolem prstu (často film vypínám po jeho zabití), jednak pro Dominica (pro těch pět vteřin, na které se tam objeví) a jednak pro ta auta. Pro nic víc, pro nic míň. Můžu si to vyčítat věčně, ale stejně se na to dřív nebo později zase podívám. Jo, a taky se mi tam hodně líbí hudba. (Proboha, koukám na ten trailer a zas to na mě jd! :D)


16. března 2011

Day 12 - A Film By Your Least Favorite Director

Dneska se vzdávám. Jednoduše nemám žádného neoblíbeného režiséra, nebo o něm nevím. Když se mi něco nelíbí, ani se režisérem nezabývám. Nemůžu nikoho říct, nenapadá mě jediné jméno. Bohužel...

15. března 2011

Day 11 - A Film By Your Favorite Director

Hurá, konečně mám v něčem zase jasno. Tedy, jak se to vezme... Nej režisérem je Tim Burton, otázkou zůstává, který z jeho filmů vybrat. Tak to prostě udělám stejně jako předtím, když jsem byla nerozhodná. Mohl by to být Edward Scissorhand, který patří mezi moji Top 10 už hoooodně dlouho a vlastně dokud jsem "nepotkala" Moulin Rouge, kraloval jí. Edwarda jsem milovala už v době, kdy jsem o existenci nějakého Burtona neměla ani potuchy. Pak by to mohl být Charlie and the Chocolate Factory. Opět s naprosto excelentním Johnny Deppem a tak úžasně trhlý, že si mě získal hned na první pokus. A to jsem se mu dlouho bránila, protože jsem to měla za ptákovinu. No, člověk míní a život mění. :)
Ok, abych se konečně dostala k jádru pudla - nebude to ani jeden z nich, ale Big Fish. Proto, že je tak krásně "burtonovský", je tam ta scéna s narcisy, je pohádkový, má spoustu skvělých herců (njn, má taky Ewana, přiznávám se na rovinu), má nádhernou hudbu od Dannyho Elfmana a mám po něm vždycky chuť tančit po pokoji se zavřenýma očima a snít, ještě aspoň chvíli. A pokud bych šla do hloubky, bude to asi jedno z mála fantasy, které se mi líbí.


14. března 2011

Day 10 - A Film With Your Favorite Actress

No, dneska jsem po osmi hodinách v práci, třech na nákupech a třech za volantem. Takže se mi vůbec nechce přemýšlet (lépe řečeno nejsem toho schopná) a na tuhle otázku jsem ještě včera neznala odpověď. Protože jsem v topce dala na první místo Meryl Streep a s jejím jménem se mi vybavil film Mamma Mia!, bude to ten. A ještě ze sebe vymáčknu, že je ten film skvělým odreagováním a Meryl to tam neuvěřitelně sekne, ve všech směrech. Jo, a dal by se sem zařadit i film ze včerejška, tak líná naštěstí ještě nejsem. :D


13. března 2011

Stone

Režie: John Curran
Odkaz: http://www.csfd.cz/film/257730-stone/

Sním či bdím? John Curran, Edward Norton, Robert De Niro a TAKHLE slabé?! No to si ze mě asi děláte srandu... Tak si říkám, co by bez Roberta, Edwarda a Milly zbylo. A odpověď zní nic (dobře, tak skoro nic, ať nežeru). Ale film přece není jen o hercích. Udělat dobrý film neznamená nacpat do něj co nejvíc profláknutých ksichtů a skvělých herců a nechat herečku ukázat prsa (o tom jsme se snad přesvědčili už u Ask the Dust). On ten zbytek se totiž sám neudělá. Tenhle film měl možná dobrý potenciál, ale u toho to bohužel skončilo.
Mluvit tu o hereckých výkonech asi nemá moc cenu. Edward úchvatný, Robert o kapánek horší a k mému překvapení moc dobrá Milla Jovovich. Ovšem pokud někdo přidává na hodnocení za její prsa, já bych spíš musela ubrat. Ne proto, že jsem ženská, ale protože to jednoduše nebyl hezký pohled. Jinak vcelku válela. Co se týče postav, Jack mi připadal jako idiot (jestli hodlá De Niro pokračovat tímto stylem, to ať jde raději do důchodu i ve skutečnosti), Stone jako pěkný cvok a Lucetta jako obyčejná děvka.
Skvělé herecké výkony ale nemění nic na tom, že jsem celou dobu čekala na nějaké pořádné vyvrcholení, které se nedostavilo. Řeči se vedou a čas běží... a řeči (o ničem) se vedou dál, řeči (o ničem) se tu vlastně vedou skoro celou dobu. Občas se to jen zpestří milostnou scénou Milly s Robertem (ťuk ťuk na čelo, Jackovy důvody mi fakt nedocvakly, pokud pomineme fakt, že je to chlap a ona krásná ženská, jiný teda asi nepotřeboval) nebo Edwardovým "mmmm....". Já nechci u takového filmu (tím "takového" myslím, že na první pohled vypadá festovně lákavě) sedět s hlavou opírající se o dlaň, napůl znuděným výrazem a netrpělivě (navíc neúspěšně) čekat na něco, co mě opravdu uspokojí a celý ten promrhaný čas předtím mi vynahradí a ještě navíc u toho poslouchat takové žvásty, které jsem tady poslouchala (A co měl znamenat ten hlas?!!). To mě pak vážně naštve. A ani nechci jednou sedět se smutným pohledem u American History X nebo u Primal Fear a vzpomínat, jaké to kdysi bývalo... Po tomhle se teda budu hodně dlouho odhodlávat jít do Leaves of Grass. Edwarde, vzpamatuj se!
Jednoduše, já ten film nepobrala a nedochází mi, proč do toho ti dva (Edward a Robert) vůbec šli. Co teď ovšem chápu, je to, že jsem to nenašla v programu kin, na což jsem až dosud čekala. Díkybohu! Pokud bych těch peněz nelitovala, měla bych jediný důvod. Stone má totiž pro mě jediné pozitivum: Edwardovy hot ruce (což ovšem není zásluha tohoto filmu), Edwardovy hot copánky (který si ale v půlce filmu rozpletl, takže to taky pos..l) a Edwardovy hot vousy. Asi jen pro tohle bych si to někdy pustila znovu. Což je (promiň, Eddie) fakt málo. A to mě v tenhle okamžik tak nehorázně rozčílilo, že musím skončit, jinak bych si tu stěžovala do nekonečna.


Day 9 - A Film With Your Favorite Actor (Male)

Trochu jsem si pohrávala s myšlenkou dát sem nějaký film s Ewanem, protože co se týče množství shlédnutých filmů, jednoznačně vede a navíc v nadpisu zní "favorite", ne "most favorite". Nakonec jsem si to rozmyslela a zůstanu u Edwarda, on je zkrátka ten nej a zaslouží si tu být. Ale s výběrem filmu to bylo horší. Ráda bych totiž uvedla nějaký, o kterém jsem tu ještě nemluvila, jenže to by pak musel být některý z těch slabších. A tak se holt budu opakovat a nějak se s tím duševně vypořádám. :D Volím The Painted Veil a to z jednoho prostého důvodu - ten film má pro mě zvláštní hodnotu (určitě není jeho nejlepší). Viděla jsem ho jednou a nenadchnul mě, fakt ne. Pak jsem se k němu nějak dokopala podruhé a byla skoro překvapená, jak mě tentorkát zasáhl. Jednoduše řečeno, čím častěji ho vidím, tím víc ho zbožňuju, i když se mi zdá, že to už víc nejde. Ale děje se to... (Pomalu začínám mít nutkání dát ho do své Top 10 na ČSFD a to už je dost.) A protože se tu mluví o herci, nemůžu nedodat, že Edwardovi bych tu (tedy až po tom váhavém začátku) prostě skočila kolem krku a už ho nepustila.