27. května 2012

Dark Shadows

Režie: Tim Burton
Odkaz: http://www.csfd.cz/film/243202-temne-stiny/

Tak se zase díky své včerejší návštěvě kina po pár měsících ozývám. Nemohla jsem totiž svého drahého Tima zradit a to kino nenavštívit. Bohužel mě ale nepotěšil tolik, jak jsem čekala. Že by i Tim Burton měl své hranice, na něž se dostal a víc překvapit nemůže? Tenhle film mi na něj zkrátka přišel moc slabý, i když není pochyb, že je jeho, protože to jde poznat na první pohled.
Děj nebyl nic moc... Žádný výrazně strhující příběh ani zvraty, spíš mi to přišlo jako taková dětská hra mezi Johnny Deppem a Evou Green, kdo s koho, kdo dýl vydrží, kdo bude mít navrch, nebo kdo to první vzdá. Nutno však říct, že byli oba skvělí, Eva Green se mi tu líbila tisíckrát víc než v Perfect Sense. Mnohem víc bych třeba rozvinula postavu malého Davida a taky jsem od začátku čekala, že bude mít v ději mnohem významnější postavení. Ale stejně jako většina ostatních postav (mimo ústřední dvojice) mi tu přišel spíš jen tak na ozdobu. Nejvíc z nich asi vynikala Helena Bonham Carter, protože ta prostě nezklame nikdy a její postavy miluju, taky mě asi nejvíc rozesmívala. Její pošahaná psychiatrička, která by nejspíš sama potřebovala pomoc psychiatra jednoduše neměla chybu. Ta nemůže být dosazovaná jen z čiré rodinné protekce. Legrační byla i Barnabasova konfrontace s "moderní" dobou, i když pár fórů vyznělo do ztracena a co mě taky dostalo byla milostná scéna s Angelique. Tam si Tim zase trochu zablbnul. Abych ještě neopouštěla postavy, tak poměrně zklamáním je Bella Heathcote coby Josette/Victoria. K herečce námitky nemám, ale postava, která by měla být vedle Evy Green a Johnnyho Deppa rozhodně tou třetí titulní, se tu jen občas mihne, snad aby upozornila na to, že tam opravdu pořád je (kromě závěru, ať teda nežeru). Ale její ztvárnění se mi líbilo. A pochvalu si zaslouží i Chloë Grace Moretz, Carolyn totiž taky velmi bavila (PS: myslím, že ta holka má talent). K ostatním postavám nemám co říct.
Závěrečná scéna mi přišla zbytečně dlouho natahovaná a její vyústění za to nakonec ani nestálo, dle mého názoru šíleně slabé. A ani nechápu, jak vlastně došlo k tomu, že byla záporná postava definitivně poražena (když pominu to poslední gesto, které sama udělala a které tu nebudu říkat, přestože je tenhle příspěvek plný spoilerů :D). Čekala bych, že se ještě zvedne a musím si tudíž myslet, že to dobrovolně vzdala. Navíc mi už ani nepřipadala jako čarodějnice, spíš jako terminátor. A poslední hoooodně velké mínus - hudba Dannyho Elfmana? A kde prosím? Jsem zvyklá ji slyšet od prvního tónu a okamžitě rozpoznat, tady se mi to nepodařilo za celý film! Určitě to nemělo být Nights in White Satin od Moody Blues, ani Crocodile Rock od Eltona Johna nebo snad něco od Alice Cooper. Tyhle (a další) písničky se mi líbily, ale Dannyho jsem fakt významně nezaznamenala. Co se mi ovšem líbilo bylo prostředí (no jo, to vlastně Tim umí). Nádherný dechberoucí dům Collinsových, i vše ostatní.
No... že je Tim Burton cvok vím dávno, tady sem tam ukázal i zápornější stránky této "nemoci". Jsem od něj zvyklá na lepší kousky, takže i když Dark Shadows neberu jako propadák, bylo to pro mě zklamání a chvililinkama jsem se i nudila. Snad to další film napraví a nepůjde to teď s Burtonem už jenom dolů.


5. února 2012

Perfect Sense

Režie: David Mackenzie
Odkaz: http://www.csfd.cz/film/265952-perfect-sense/

Aneb katastrofický film po anglicku. Což vlastně v překladu znamená, že to ani katastroficky nepůsobí. Spíš to vážně vystihuje slovo "drama". Nápad je to skvělý a myslím si, že kdyby ho dostali do rukou Američani, zase by to vypadalo úplně jinak. (Nechci říkat, že by to dopadlo hůř, ale z mého pohledu určitě jo. Nebo by to minimálně byl ten samý už stokrát ohraný scénář.)
Když jsem na to koukala, tak jsem si víc než kdy jindy uvědomovala, jak moc jsou vlastně jednotlivé smysly pro člověka důležité. A ptala jsem se sama sebe: Který je nejvíc? Asi se na to nedá odpovědět. Každopádně vím, že přijít bych nechtěla ani o jeden. Sledovat lidi, jak postupně přicházejí o každý z nich, to byla věc, která mě po dlouhé době u filmu fakt rozbrečela. To je zase jedna z věcí o které jsem si jistá, že by Američani nedokázali. Možná k tomu přispělo i vykreslení vzájemného vztahu ústřední dvojice postav a to všudypřítomné očekávání nejhoršího, o kterém všichni věděli a přitom se to současně snažili zatlačit do pozadí. Protože pokud ještě nějaký čas zbývá, je potřeba ho využít a ne jen čekat, až se TO stane. Vcelku zajímavé bylo proplétání dvou dějových linií, i když občas mi bylo trochu proti srsti, jakoby násilně přerušilo vývoj příběhu mezi Susan a Michaelem. Jednoduše myslím, že romantický příběh těch dvou nebyl stavěný na první kolej, spíš na stejnou úroveň jako zobrazení postupující epidemie ve světě, tedy druhá dějová linka.
V tomhle filmu je to zase starý známý Ewan (myšleno odhalující téměř vše) a je jisté, že je to rozhodně ten nejvíc sexy kuchař na světě. Koneckonců Eva Green za ním moc nezaostala. Celou dobu, co o tomhle filmu vím, mám pocit, že ji odněkud už znám, že je to prostě profláklé jméno, ale ne. Nic jsem s ní doposud neviděla. Jen mi trochu v určitých chvílích připomínala Katie Holmes. Nezklamala, ale ani nenadchla. Každopádně jako pár se mi ti dva líbili. Na Ewena Bremnera si pamatuju ještě z Trainspottingu, kde mě bavil stejně jako tady.
Celé mi to přišlo pojaté s typicky anglickou reservovaností, ale já mám anglické filmy moc ráda, takže mi tohle vůbec nevadí. U toho filmu jsem si odpočinula a schovám si ho, i když pravda, znám lepší. Není to adept na zařazení do mé DVD sbírky. Přesto, pocity z něj mám dobré, dojalo mě to, zapůsobilo a můžu si odškrtnout další položku z Ewanovy filmografie.
PS: Existuje vůbec profese, ve které není Ewan McGregor nejvíc sexy? Možná by měl dostat roli detektiva, protože nedávné opětovné shlédnutí filmu From Hell mě přesvědčilo, že Johnny Depp je nejhezčí chlap téhle planety. Jestlipak by mu dal Ewan jakožto detektiv na prdel? :D

28. ledna 2012

The Girl with the Dragon Tattoo

Režie: David Fincher
Odkaz: http://www.csfd.cz/film/279569-muzi-kteri-nenavidi-zeny/

V kině jsme byly včera. A dojmy? Kupodivu vesměs pozitivní, k čemuž možná přispělo to, že jsem předtím strávila půlhodinu v zubařském křesle a tudíž se už nemohla dočkat toho měkoučkého křesílka v kině u velkého plátna. Ale ne, nemůžu Davidovi ubírat zásluhy. Ve skutečnosti jsem čekala, že to bude mnohem horší. Současně musím říct i to, že švédská verze u mě přesto vede. I tak se možná tenhle film zařadí do mé domácí filmotéky.
Předně, naprosto úžasná byla titulní znělka filmu. Na YouTube dokonce kdosi v komentářích psal, že byla na filmu tím nejlepší. Nebála bych se souhlasit.


Včera nám pouštěli zvuk hodně nahlas (i pro mě, která mám vysokou hlasitost ráda, to bylo fakt dost) a když se tohle rozeznělo sálem, zarazilo mě to do sedačky a strašně se mi to líbilo. Vyloženě jsem se na ten film začala těšit.
Je zjevný, že se Američani snažili nekopírovat dřívější trilogii a tu Ameriku jsem z toho cítila, což ale nepovažuju za zápornou stránku filmu, je to prostě jen fakt. Teď k hereckému obsazení. Daniel Craig... Co musím chtě nechtě přiznat je to, že má fakt moc dobrou postavu a je skvělý i co se týče hereckého výkonu. Ale jednoduše já když vidím ty jeho našpulený rty... Na toho chlapa si nikdy v životě nezvyknu, fakt nikdy. Pokaždé se snažím představit si ho bez hlavy. :D Nemůžu koukat ani na ten pitomý plakát. Jediné, co teď vím, je to, že je dobrý herec, protože dřív jsem neměla možnost, nebo spíš jsem nechtěla, to zjistit. Rooney Mara byla taky dobrá, ale že bych ji zrovna nominovala na Oscara? To zas až tak ne. Líbila se mi, ale švédská Lisbeth mi přirostla k srdci mnohem víc, i jsem jí to víc věřila. Příjemně překvapila účast Stellana Skarsgårda. Mám ho ráda, jen jsem měla trochu potíž odprostit se od jeho role v Mamma Mia! a vidět ho jakožto Martina Vangera. Yorick van Wageningen byl o něco méně slizký než Peter Andersson. Oproti tomu scéna, v níž se Lisbeth mstí Bjurmanovi, byla o to více nechutná a opravdu všechno mě z ní bolelo. Christopher Plummer, na kterého mám poslední dobou fakt štěstí, mě tu nebavil stejně jako v těch dalších filmech, kde jsem ho viděla.
A teď k vzájemným odlišnostem obou zpracování. Američané si přidali trošku víc sexu, což jsem koneckonců čekala, museli to přece oživit, to dá rozum. Nic není větším tahákem... Já proti tomu nemám námitky, ale vůbec se mi nelíbilo, že z toho v závěru udělali romantické melodrama. To byl čistě jejich výmysl a mně dost zkazil dojem. Stejně tak si upravili způsob, jakým Mikael odhalil, že čísla z Harrietina deníku mají biblický původ. Samotný závěr po odhalení vraha a Harriet (které bylo samo o sobě dost zvláštní a možná taky vymyšlené) byl pak pro mě šíleně zdlouhavý, až jsem měla chuť se zvednout a jít, skoro mě to nudilo (navíc pak to melodrama). Možná měl svůj význam a pointu (odpovídající délce), ale já ji nepochopila (třeba díky tomu, že jsem nečetla předlohu). Jiné výrazné námitky bych k tomu ale už neměla. Jen tak mimochodem, sponzorem byl určitě Google, Ikea, McDonalds a další...
Celkově..., byl to hodně příjemně strávený večer, mělo to jakýsi glanc, který z mého pohledu chyběl seveřanům a klidně se na to ráda podívám znovu (s představou Craiga bez hlavy :D). A pokud půjde do kin druhý díl, taky na něj zajdu. Takže ne takové zprznění, jaké jsem čekala, palec nahoru, Davide.


22. ledna 2012

Pěkně se to rýsuje...

Nechci to zakřiknout, ale poslední dobou mám fakt vcelku šťastné období. Sice padly dvě akce, na které jsem se hodně těšila, ale nemá cenu je zbytečně dlouho oplakávat, však budou další. Pátek třináctého pro měl byl den vyloženě pozitivní, po pracovní stránce, a v tomhle týdnu se začínají rýsovat plány 2012 a já myslím, že budou na jedničku.
V únoru, což je za chvilku, vyrážíme na Brodway on Ice. Tyhle lední revue miluju. Poslední Popleka, kterou jsme navštívili, byla tak boží, že jsem řvala hned u první písničky. :D Na Velikonoce byl v plánu Londýn. Teď to vypadá spíš na začátek května, na což si pořád nemůžu zvyknout, protože jsem se tak nějak na ty Velikonoce už připravila. Na druhou stranu budeme moct letět z Brna a taky to bude o den dýl na sightseeing. Co mi trochu vadí je fakt, že tu ten květen bude zase strašně rychle a to už je zase málem půl roku 2012 pryč. Co už... Hrozně se těším. V červenci pak přijde na řadu koncert Bruce Springsteena v Praze a to bude zaručeně megaakce. Toho se snad při své natěšenosti ani nedočkám.
Pokud vyjde všechno tak, jak bysme rádi, projedeme se v červenci nebo srpnu i po Provence, to v rámci letní dovolené. Bude to sice bez ségry, což mě mrzí, protože loňská dovolená se neskutečně vydařila, ale to je zase jedna z věcí, které musím skousnout. Během "letních prázdnin" bych pak chtěla stihnout podniknout něco i společně s ní, i kdyby to měla být jen chata nebo nějaký rybník.
A co se týče podzimu, vyslovil taťulda smělý nápad zavítat do Říma. Nechápu, kde k tomu došel (nikdy ho to tam totiž netáhlo), jenže to ke své smůle vyslovil přede mnou a já jakožto "italofil" si tuhle nevinou poznámku rozhodně hodlám zapamatovat a začít ho s tím v létě otravovat. Cestování bych si tudíž mohla užít dosytosti, a to mi nadmíru vyhovuje.
Kromě toho mám také "kinoplány". V nejbližší době s maminou na The Girl with the Dragon Tattoo, protože máme rády švédskou verzi a i když já Craiga fakt nesnáším, jsem na to zvědavá. Jestli to Američani jako obvykle zprasili nebo se na to bude dát dívat. K tomu bych ráda viděla i Perfect Sense a následně Haywire, důvod zřejmý. Nesmím opomenout mého drahého Tima (Burton - Elfman - Depp, to bude vždycky vražedně sexy kombinace). U posledních tří netuším, jestli se mi na ně podaří někoho vytáhnout, nebo od nich budu muset upustit, či je potupně absolvovat sama. Když už jsem u těch filmů, sjela jsem si v posledních dnech doma celou Matrix trilogy a musím říct, že by stálo za to minimálně Matrix Reloaded uvést do kin ve 3D. No, třeba to někoho napadne.
Přes filmy se dostávám i ke knížkám. Jsem v hrozné skluzu a děsně mě to štve, přestože s tím neumím nic dělat. Ať na to myslím sebevíc, stejně pravidelně ve všední dny padnu do postele a nepřečtu ani řádku. Po Thorn Birds dočítám další knížku od stejné autorky, tentokrát detektivku, načež mi v polici zůstává nová knížka od Robertsové na odreagování, plus Lolita, Velká ryba od Daniela Wallace (protože miluju filmovou podobu), Nouzový východ od Richarda Yatese (také kvůli filmu), jedna tenká knížka od pana prezidenta Klause (tu snad slupnu brzy) a nakonec ještě Šifra mistra Leonarda, kterou jsem dostala od ségry k narozkám, rozečetla ji na dovolené a po návratu domů odložila, protože už nebyl čas. A k tomu tu mám ještě pár oddechových z žánru červené knihovny. Jo a abych nezapomněla, mám tu navíc Angeli e demoni, tzn. Andělé a démoni v italštině, kteří tu taky brzy zapadnou prachem, protože nemám čas v italštině pokračovat a všechno dříve naučené jsem úspěšně zapomněla. Aby toho nebylo málo, mým úmyslem nadále zůstává přečíst si trilogii Milénium od Stiega Larssona. Spíš se to na mě tudíž sesype, než že to zvládnu přelouskat. Přitom tak moc bych chtěla přečíst každou z  nich.
Tak jako tak se letos nejspíš moc nudit nebudu. Doufám, že už brzy si někde zaplesám, abych se trochu vybouřila, potřebuju to už jako sůl. Pak se budu těšit na všechno, co mě letos čeká. A protože je tenhle příspěvek už jaksi dlouhej, právě teď ho končím. Raději si poslechněte toho Bruce Springsteena, pokud je libo, když už tu o něm byla řeč. :)

Bruce Springsteen - Working on A Dream

7. ledna 2012

Beginners

Režie: Mike Mills
Odkaz: http://www.csfd.cz/film/269396-zacatky/

Teď si uvědomuju, že jsem tak strašně dlouho neviděla žádný film s Ewanem! Prokletá práce a zatracený den, který má jen 24 hodin! A díkybohu za Ježíška, který vyslyšel mé prosby a nadělil mi tohle DVD pod stromeček. :) Ovšem tahle "recenze" asi bude dost nicneříkající.
I když jsem těch filmů viděla spousty, ještě se mi nestalo, že bych nějaký s Ewanem nepochopila. U tohohle k tomu došlo, ačkoliv teď mi postupně začíná spousta věcí docházet a díky tomu všemu se už hrozně těším, až se na něj kouknu znovu. Rozhodně bych to nedefinovala jako komedii, jak všude píšou, a nevím, jak konkrétně bych to tedy definovala. Leckdo by se u toho mohl nudit, protože děj se táhne jako žvýkačka, od začátku až do konce (zní to hůř, než jak je to ve skutečnosti myšleno, tohle nebyla negativní narážka, ani náhodou). Drama, dost možná. Romantický? Podle mě míň než napůl. Ale je to... prostě kouzelný, jednoduše a krásně kouzelný.
Tedy zaprvé Ewan - co čekáte, že řeknu? Klasika, dokonalý, žádné překvapení se nekoná, moje životní láska. Pak zadruhé Mélanie Laurent - oh, tak ta mě opravdu okouzlila od první scény, kdy se na tom večírku s černou parukou usmála. V tu chvíli jsem se rozhodla, že ji budu milovat. Že by francouzský šarm? A konečně zatřetí Arthur! Panebože, to je ale taky dokonalý pes! Obzvlášť pro toho, kdo je na psy zatížený jako já. Chtěla bych ho doma. Jen bych ho na rozdíl od hlavního hrdiny tohohle filmu nemohla všude tahat s sebou, takže by asi chudáček trpěl, což bych nepřežila. Jediný, kdo mě z ústřední čtveřice nic moc nezaujal, byl Christopher Plummer. Nechci tím říct, že by snad špatně hrál, ale ta postava mi prostě k srdci nepřirostla a co se týče jeho partnera, tak ten asi stokrát tolik ne. Což rozhodně nebylo dáno jejich orientací. Díky čemu si film může připsat další plus, i když je to naprosto střelený, je jméno hlavního hrdiny - Oliver. Tak se totiž bude jmenovat můj syn, protože moje máma tohle jméno tak moc miluje, až jsem si ho zamilovala taky. :D Poslední věc, na kterou nesmí zapomenout, je hudba. Úžasná (klik). Připomíná mi jiný film, jen si zaboha nevybavím jaký. Snad Amélii...? Na tom nesejde.
Jak teda tohle zakončit? Asi tím, že mě Ewan opět nezklamal, na toho je prostě spoleh a já nebudu zapírat, že jsem si ten film nechala naježit jen a pouze kvůli němu. Abych ho plně pochopila, bude to chtít ještě pár opětovných projekcí, ale to mi rozhodně žíly netrhá, těším se. Třeba to byl účel. Pokud ani potom nedojdu poznání, stejně ho budu mít ráda, protože je prostě tak kouzelný a... lidský? To je možná to správné slovo. A já ho jako takový budu brát a uctívat.

#1 of the week I was born

Původní úmysl dnešního dne byl jiný, ale pak jsem u Puffin narazila na tuhle blogchallenge. Ten nápad mě zaujal a navíc jsem taky dost zvědavý člověk, takže bych si to vypátrala tak jako tak. Proč to teda rovnou nezveřejnit. :)

1) Find out the song that was #1 the week you were born.
2) Find that song on YouTube.
3) Post that video on your wall without shame :)

Nechala jsem se inspirovat a vyhledala #1 jak v USA tak v UK a dobře jsem udělala, protože zatímco ta americká mě nijak nechytla, tu anglickou miluju už dávno.

USA: Peter Cetera - The Glory of Love


UK: Chris De Burgh - Lady in Red