Anna Karenina

Režie: Joe Wright
Odkaz: http://www.csfd.cz/film/299792-anna-karenina/

Začnu upřímně - knížku jsem nečetla a k filmu mě táhla především Keira Knightley, Jude Law a Matthew MacFadyen. A také fakt, že je to anglický film, které miluju s každým dalším shlédnutým víc a víc a tenhle k tomu opět přispěl obrovskou měrou. Asi to bylo i tím, že jsem do kina nešla s nějakým extrémním očekáváním, ale prostě jen s představou, že se budu dobře bavit.

Čekala jsem, že Keira bude opět nádherná a také, že byla. Ta je jistotou toho, že nezklame. Oproti tomu Judea pěkně nahastrošili. Ale jelikož se člověk musel přenést do doby carského Ruska, nemůžu jim to vyčítat. Navíc Jude odvedl opravdu skvělou práci. Stejně na tom byl i Matthew, jehož Mr. Darcy jakoby ani nikdy neexistoval. Annin bratr mě ale bavil od začátku do konce.

Věděla jsem, o co zhruba má v příběhu jít, ale netušila, kterýže bude tím štastným, nebo spíš tím pokušitelem, se kterým Anna zhřeší. Nakonec nebylo moc těžké to uhodnout. Když jsem poprvé viděla Vronského (Aaron Taylor-Johnson) a už věděla, že to bude právě on, říkala jsem si, že to teda mohl být někdo mnohem hezčí, nijak mě v tu chvíli nezaujal. Pak ovšem následovaly ty dokonale vystihnuté kradmé pohledy mezi těma dvěma, ve vzduchu visící zakázaná touha, a ve chvíli, kdy přistoupil k Anně a řekl: "Dance with me...", tak mě ten chlápek měl obmotanou kolem prstu. Bylo to hlavně jeho záhadné charisma, krásný hlas a taky jeho uhrančivé oči a to přitom modré oči vůbec nemám ráda. Na to, že je herci 23 let, obdivuhodný výkon. Takže bych dopadla úplně stejně, jako po nějaké době dopadla Anna. A ten příběh, který se potom odehrával, se mi moc líbil, tak nějak mě okouzlil. Byla to krásná pohádka, i když druhá půlka filmu byla výrazně slabší. Četla jsem spoustu komentářů, které obsazení Vronského kritizují, ale mě jako neznalce knížky tenhle fakt ani trochu netrápil. Samotná postava Anny Kareniny mi ale ve výsledku moc sympatická nebyla.

Na druhou stranu, i když se mi příběh těch dvou (tří) líbil, musím uznat, že chemie mezi ústřední dvojicí tak úplně nefungovala. Zkrátka to nebylo úplně ono. Stejnětak výprava (nominovaná na Oscara) byla sice velmi originální, ale že by zrovna mě uchvátila, to se taky říct nedá. Nebudu ani hodnotit dějovou linii mezi Kosťou a Kitty, jestli jí byl věnován dostatek prostoru nebo ne. Mně osobně to stačilo a ti dva se mi taky moc líbili, hlavně scéna se skládáním kostek. Se závěrem si tvůrci taky mohli pohrát trochu víc, ale to jim odpustím. Jediné, co tomuhle filmu opravdu neodpustím, byly ty dostihy. Dokonce mě to dlouhou dobu odrazovalo od úmyslu zařadit Annu Kareninu do své filmotéky. Částečně chápu, proč to tam být muselo, ale stejně si to mohli odpustit (zda to tak bylo i v knížce, opět netuším, ale může mě snad šlechtit to, že mám v úmyslu si ji přečíst).

Výsledný dojem byl i přes pár výtek pro mě osobně hodně silný a Anna Karenina se mi líbila jako už dlouho nic jiného. Nebudu zkoumat, čím přesně to dokázala. Hlavní je, že k tomu došlo a že se od chvíle, co jsem odešla z kina, opravdu nemůžu dočkat, až si ji pustím znovu.