17. listopadu 2010

Poco di nuovo

Už to chtělo změnu... Pokud možno něco jednoduchého a hodně červeného. Nic takového podle mých představ jsem nenašla a tak jsem si pomohla sama. Trvalo to dlouho, ale teď jsem spokojená a myslím, že se sem zase nějakou dobu budu ráda vracet a kochat se pohledem na nový vzhled. :) Snad i někteří z vás...
Ale to není jediná novinka. Ode dne, co mám novou práci, se sem chystám něco napsat, ale pořád se k tomu ne a ne dostat. Nejdřív jsem si říkala po prvním týdnu, pak po prvním měsíci, nakonec po první výplatě, a nevyšlo ani jedno. Dneska jsem na tomhle blogu konečně zase trochu zapracovala a tak jsem se to rozhodla vzít jedním vrzem. Mám za sebou měsíc a půl v práci a ještě pořád jsem moc spokojená. (Jak prohlásila mámina kamarádka: šťastný to člověk.) Povětšinou chodím do práce ráda, nijak tam netrpím a vstávání o půl paté taky zvládám (protože to není denně :D). I tak jsem vděčná, když mi čas od času táta půjčí auto a já si můžu přispat "až" do půl šesté... Jinak se snažím pomalu rozkoukávat a pochytat co nejvíc informací, abych si už nepřipadala jako ten přiblblý nováček, který často nemá nejmenší tušení, o čem je vlastně řeč. :D Ale cítím, že se to lepší a to mě hrozně těší. Snažím se být pyšná na to, že jsem se zařadila do zástupu pracujícího lidu a nesedím jen tak nevyužitě doma, protože to už mě nebavilo. Můžu si škrtnout jednu povinnost a soustředit se zase na něco jiného, čeho bych ráda dosáhla. :)
Kromě pracovního života jsem taky stihla menší výlet se ségrou na Špilberk, který byl hrozně prima a už se těším na to, až podnikneme vánoční nájezd na obchody. Snad nám nic nezkříží plány a vyjde to, je to jedna z mála věcí, ke kterým se v blízké budoucnosti upínám. Taky jsme s našima a babi vyrazili na Mrazíka na ledě a musím říct, že to bylo opravdu bomba. Kdo neviděl, doporučuji to rychle napravit, protože jak pronesla moje máma: Myslím, že tohle by měl každý vidět, než umře. :D Ale vážně, nemělo to chybu a plně naplnilo moje očekávání, klidně bych šla za rok znovu, mít tu možnost.
Tak a teď se jdu zase přemlouvat k tomu, abych se konečně dokopala k pokračování v psaní příběhu. Ta podzimní atmosféra všude kolem mě už začíná štvát. Už aby bylo zase jaro...

Žádné komentáře:

Okomentovat