Ukaž, jak se chlašče!

Včera k nám po hrozně dlouhé době konečně zavítal na návštěvu strejda. Jelikož měl dorazit už v březnu, ale kvůli spoustě věcí se to pořád odkládalo, měla jsem hroznou radost. On je to totiž takový ten typ, který dokáže udělat srandu za naprosto každé situace, takže jsem se zas těšila jak malá, jak nám zpříjemní víkend. A protože jsem v pondělí udělala státnice, spojili jsme to rovnou i s oslavou téhle události (původně to byly máminy narozeniny, což zůstalo jako hlavní důvod) a já si koupila velký šampáňo, abych ho mohla bouchnout a nastříkat na všechny přítomné. Tahle činnost mě totiž neskutečně fascinuje (už jsem tu několikrát říkala, že jsem potrefená) a měla jsem ji slíbenou. Každopádně u příbuzenstva to vyvolalo nečekaně velkou odezvu a všichni měli hrozný zájem na tom si mě fotit nebo natáčet. Ale proč ne... Takže jsme se pěkně nabaštili (první letošní grilování!) a pak se přesunuli na náš krásný pěstěný trávník, kde jsem si otevřela šampáňo a stříkala a stříkala... dokud nedostříkalo. Pak jsem do sebe pouze v rámci téhle události šampus naklopila, ve snaze dopít zbytek. Jenže já šampus tak nějak nepiju, což se ukázalo jako menší problém, protože ještě v kombinaci se smíchem ho skončila velká část nakonec opět na trávníku. To samozřejmě okolo stojící "publikum" nemohlo přenést přes srdce. Bylo na mě použito pár nechvalných označení, až se mě nakonec jediný strejda zastal s tím, že když nepiju, tak nepiju, načež mi sebral láhev z ruky a předal ji své ženě. "Ukaž, jak se chlašče!" Teta se chopila šampusu a názorně předvedla. Po ní se stejného úkolu ujal i zbytek rodinky, protože můj úspěch musel samozřejmě každý z nich zapít. Až se za všeobecného hlaholu a povzbuzování zbytek šampáňa vychlastal a pokračovalo se dál v předchozí zábavě. Každopádně tahle strejdova hláška opět vejde do rodinné historie, stejně jako pro mě zřejmě celý ten den. Škoda, že tím asi definitivně končí jedno krásné období... Ale i tak - na zdraví!