Nervy na pochodu

Tak koukám, že je to zase hodně dlouho, co jsem sem naposledy něco napsala. Jenže teď je takový blbý busy období... (měla jsem už jiný než busy??!) Diplomka, potom seminárky a zkoušky a teď pro změnu státnice. Jo, konečně je to trochu klidnější (z hlediska času), ale zároveň vynervovanější. Hlavně poté, co jsem zjistila, že jsem opět dokázala chytit tu nejhorší komisi ze všech, nj, to už je ten můj věčný pech. Ale našla jsem si jednu bezva věc na odreagování, která se tu brzy objeví (brzy může být z mého hlediska i půl roku, pokud zase nebude čas a nálada). Ale ano, mám činnost, u níž si dokážu totálně odpočinout a vypnout, takže i díky tomu mě děsně baví a aspoň někdy jsem v klidu a nic neřeším.
Tenhle pátek jsem se vypravila do školy na svoji úplně poslední zkoušku (pokud nepočítám tu státní, která mě ještě čeká) a zase to na mě padá. Kromě toho, že jsem byla tak hrozně šťastná, že jsem ji dala (až jsem vyletěla ze školy i s knížkami, které jsem chtěla původně vrátit do knihovny), tak mě současně mrzí, jak rychle tahle studentská léta utekla. Pět let vejšky za sebou, uf... a teď bych se měla vrhnout do další kapitoly svého života, do níž se mi teda ale ani trochu nechce. Přála bych si zase dva měsíce prázdninový relax, dovolenou a pak dalších proflákaných devět měsíců ve škole. Jo, tak tohle už se mi nikdy nepodaří, naprosto šílená představa. Proč já si jen věčně říkám, jak jsem stará a kolik skvělých věcí už mám za sebou? A taky, kolik věcí jsem z nějakých nepochopitelných důvodů propásla?! To je fuk... tohle moje "filozofování" je fakt na provaz.
Teď bych si ráda do svých chvilek volna přidala další relax v podobě nově rozepsaného příběhu, který jsem začala už před hodně hodně týdny a pak se zasekla z nedostatku času i nálady. Pomalu se rozhoupávám a začala jsem na tom zase dělat (hurá), i když pořád ještě ne tak, jak bych si představovala. Chci psát a nemám čas, chci dělat italštinu a nemám čas, chci zkouknout hromady filmů a nemám čas, chci přečíst hory knížek a nemám čas. A budu mít vlastně někdy na tohle všechno čas? (Navíc pomíjím spoustu věcí, který sice nechci, ale musím a taky na ně nemám čas) Momentálně především na čtení skript, ze kterých mi jde hlava kolem a to jen proto, abych nakonec celý ty zpropadený státnice zvorala a nervovala se nanovo. Bože, jsem to ale optimista! Jenže lepší je řídit se heslem: Čekej to nejhorší, doufej v to nejlepší. A jindy si zase říkám: Když nejde o život, jde o ho..o. Září to jistí a já se přestávám stresovat. Minimálně příští minutu... Jo, ve cvokárně už mi rezervovali pokoj.