Ještě žiju

Už to zase flákám... Jsem si toho vědoma a fakt si za to často nadávám, ale je pravda, že prostě nemám čas. Nasmolit jeden příspěvek mi totiž zabere neuvěřitelné množství času a v době zápočťáku nebo dokonce zkouškového období, aby ho člověk pohledal. Ale kaju se... :D A pokusím se napravit. Co je u mě nového... V podstatě skoro nic, jen jsem ještě donedávna žila v euforii z toho, že jsem dala jednu fakt hnusnou zkouška. Jen škoda, že těch fakt hnusných mám před sebou ještě několik, ale snad je zvládnu podobně úspěšně. Taky jsem vyrazila do kina na Rychlí a zběsilí, což jsem měla v plánu už dlouho a musím říct, že téhle návštěvy jsem rozhodně nelitovala. Tenhle film nenuceně navazoval na úspěšnou jedničku a byl mnohem vydařenější, než druhé a třetí "pokračování". Vin Diesel nezklamal a Paul Walker mu zdatně sekundoval. Prostě prima podívaná, pokud máte možnost, vyražte do kina taky.
Pak jsem se vydala poznávat krásy Vídně. Člověk by si neměl na výlety do podobných měst vyhrazovat jen jeden den, protože se nedá stihnout všechno projít snad ani za týden, natož za takhle krátkou dobu. Ale protože jsem tam byla poprvé, jsem vděčná za to, že jsem viděla alespoň něco. S politováním ovšem musím říct, že výleto to byl nádherný, ale Vídeň samotná...moc pěkné město, to rozhodně, jenže to je asi tak všechno. Nějak tam na mě nedýchala žádná atmosféra, jako třeba v Paříži nebo jiných místech, která jsem navštívila. Chvílemi jsem si připadala jako v Praze nebo dokonce Brně a v tom, že jsem jinde mě utvrzovaly jen německé nápisy všude okolo. Schönbrunn byl nádherný i všechny další monumentální stavby, které se v tomhle městě dají najít, ale znám zkrátka hezčí místa. Za výlet jsem vděčná, zase jsem poznala něco nového, i když je hodně míst, kam bych se vracela raději, než do Vídně...
Tak mě napadá, že když se člověk dostává ke konci zkouškového, nějak mu ubývá energie, v mém případě to platí rozhodně a začínám to plně pociťovat. Už bych potřebovala ten zasloužený odpočinek. Ubírat myšlenky směrem k dovolené a prázdninám, pravděpodobně posledním v mém životě (pokud se tedy nehodlám stát učitelkou, což po nedávné zkušenosti rozhodně nehodlám). Ale aby k tomu odpočinku konečně došlo, musím pro to něco udělat - učit se. Tak já jdu na to...