Evviva! Den, kdy jsem pokořila "Kilimandžáro"

Kdybych si psala deníček, včerejší den bych si jednoznačně vyznačila hodně výraznou barvou. Protože složení ústní zkoušky z němčiny se v mém případě skutečně dá srovnat s pokořením tohohle známého afrického vrcholu. Tramtadadá, tramtadadá, mám to za sebou! A před sebou poslední prázdniny v životě... Včera jsem si uvědomila, kolikrát jsem si tohle vlastně už říkala, ale až teď je to skutečně pravda. Doktorka ze mě nejspíš nikdy nebude, takže nezbývá než doklepat ten poslední rok a pak huráá do procesu. Fuj...jak hnusně to zní. Radši na to vážně nemyslet, dokud to není nezbytně nutné. Momentálně se, víc než v práci, vidím na té blížící se dovolené, které se vážně nemůžu dočkat a mám pocit, že z té cestovní horečky asi zcvoknu. No...příští týden to ještě půjde, mám zábavu, ale ten další? Už se vidím, jak chodím ode zdi ke zdi a přemýšlím, jak se ksakru zabavím. Jak se člověk může zabavit, když mu chybí jedna "ruka"? Fajn, na to teď radši taky ještě nemyslet. Ještě týden mám na to, abych nerušeně užívala prázdniny a netrápila hlavu žádnými starostmi, ani nepříjemnými myšlenkami. Už se na to vážně těším. :)