Všichni jsme lidé smrtelní...

...jak pravil jeden moudrý muž v jednom z mých oblíbených filmů. A tak jsem si ještě před chvílí říkala, pročpak ten Gi dneska hraje jednu hitovku do Michaela Jacksona za druhou? Pochopila jsem v okamžiku, kdy jsem se s obavami podívala na Seznam a spatřila tuhle zprávu. Ano, skutečně jsme všichni smrtelní. I ti z nás, kteří oplývají neobyčejným talentem. Nevím, co říct jiného, než že doufám, že Michael Jackson našel to své "better place"...

Evviva! Den, kdy jsem pokořila "Kilimandžáro"

Kdybych si psala deníček, včerejší den bych si jednoznačně vyznačila hodně výraznou barvou. Protože složení ústní zkoušky z němčiny se v mém případě skutečně dá srovnat s pokořením tohohle známého afrického vrcholu. Tramtadadá, tramtadadá, mám to za sebou! A před sebou poslední prázdniny v životě... Včera jsem si uvědomila, kolikrát jsem si tohle vlastně už říkala, ale až teď je to skutečně pravda. Doktorka ze mě nejspíš nikdy nebude, takže nezbývá než doklepat ten poslední rok a pak huráá do procesu. Fuj...jak hnusně to zní. Radši na to vážně nemyslet, dokud to není nezbytně nutné. Momentálně se, víc než v práci, vidím na té blížící se dovolené, které se vážně nemůžu dočkat a mám pocit, že z té cestovní horečky asi zcvoknu. No...příští týden to ještě půjde, mám zábavu, ale ten další? Už se vidím, jak chodím ode zdi ke zdi a přemýšlím, jak se ksakru zabavím. Jak se člověk může zabavit, když mu chybí jedna "ruka"? Fajn, na to teď radši taky ještě nemyslet. Ještě týden mám na to, abych nerušeně užívala prázdniny a netrápila hlavu žádnými starostmi, ani nepříjemnými myšlenkami. Už se na to vážně těším. :)

Ještě žiju

Už to zase flákám... Jsem si toho vědoma a fakt si za to často nadávám, ale je pravda, že prostě nemám čas. Nasmolit jeden příspěvek mi totiž zabere neuvěřitelné množství času a v době zápočťáku nebo dokonce zkouškového období, aby ho člověk pohledal. Ale kaju se... :D A pokusím se napravit. Co je u mě nového... V podstatě skoro nic, jen jsem ještě donedávna žila v euforii z toho, že jsem dala jednu fakt hnusnou zkouška. Jen škoda, že těch fakt hnusných mám před sebou ještě několik, ale snad je zvládnu podobně úspěšně. Taky jsem vyrazila do kina na Rychlí a zběsilí, což jsem měla v plánu už dlouho a musím říct, že téhle návštěvy jsem rozhodně nelitovala. Tenhle film nenuceně navazoval na úspěšnou jedničku a byl mnohem vydařenější, než druhé a třetí "pokračování". Vin Diesel nezklamal a Paul Walker mu zdatně sekundoval. Prostě prima podívaná, pokud máte možnost, vyražte do kina taky.
Pak jsem se vydala poznávat krásy Vídně. Člověk by si neměl na výlety do podobných měst vyhrazovat jen jeden den, protože se nedá stihnout všechno projít snad ani za týden, natož za takhle krátkou dobu. Ale protože jsem tam byla poprvé, jsem vděčná za to, že jsem viděla alespoň něco. S politováním ovšem musím říct, že výleto to byl nádherný, ale Vídeň samotná...moc pěkné město, to rozhodně, jenže to je asi tak všechno. Nějak tam na mě nedýchala žádná atmosféra, jako třeba v Paříži nebo jiných místech, která jsem navštívila. Chvílemi jsem si připadala jako v Praze nebo dokonce Brně a v tom, že jsem jinde mě utvrzovaly jen německé nápisy všude okolo. Schönbrunn byl nádherný i všechny další monumentální stavby, které se v tomhle městě dají najít, ale znám zkrátka hezčí místa. Za výlet jsem vděčná, zase jsem poznala něco nového, i když je hodně míst, kam bych se vracela raději, než do Vídně...
Tak mě napadá, že když se člověk dostává ke konci zkouškového, nějak mu ubývá energie, v mém případě to platí rozhodně a začínám to plně pociťovat. Už bych potřebovala ten zasloužený odpočinek. Ubírat myšlenky směrem k dovolené a prázdninám, pravděpodobně posledním v mém životě (pokud se tedy nehodlám stát učitelkou, což po nedávné zkušenosti rozhodně nehodlám). Ale aby k tomu odpočinku konečně došlo, musím pro to něco udělat - učit se. Tak já jdu na to...