Svět se zbláznil

Tak jsem přemýšlela, o čem dneska psát, když v tom mě dorazil článek na seznamu. "Daniel Craig se tajně oženil." Zvědavá, která si asi tohohle dle mého názoru hodně nepěkného chlapa ulovila, si článek rozkliknu a málem mi zaskočilo. Rachel Weisz! Proboha, kam dala oči? On teda ani ten Darren Aronofsky nebyl kdovíjaký fešák, aspoň vypadal sympaticky, ale tohle...? Ne, vážně... vysvětlete mi někdo konečně, co je na tom chlapovi tak přitažlivého? Tak, že ho obsadili do role Jamese Bonda a ještě dokázal ulovit takovou kost, jakou je Rachel Weisz, navíc ho milují miliony žen na světě. Muskulaturu má, to se mu musí nechat, ale jinak? Pusu má jak kačer, uhrančivý pohled veškerý žádný a navíc mi přijde, že má spíš rád stejné pohlaví než to opačné. Možná je taky dobrý herec, to nevím, protože filmy s ním nevyhledávám. Ale tuhle záhadu bych vážně chtěla jednou rozluštit, než umřu.
Pryč od Craiga... Minulý týden jsem si nechala předělat auto na plyn a teď mě čeká několik týdnů počítání, jestli se mi to vyplatí. Přestavba samozřejmě nebyla zadarmo, navíc jsem celý den trnula, jestli se s autem ještě shledám, protože majitel servisu vypadal nadmíru podezřele. Už jsem nás viděla ve zprávách, kterak jsme nalítli podvodníkovi. Naštěstí ne a autíčko i jezdí, takže jsem pánovi trochu křivdila. Teď ještě dočkat se kýžené finanční úspory.
Do dovolené zbývají tři týdny... Vyzvedla jsem si sluneční brýle a příští týden mě snad čekají nákupy posledních nezbytností. Je toho docela dost, ale nakupování mi nikdy větší problémy nedělalo. Začíná mě přepadat cestovní horečka. Závěrem dávám Aleše Hámu a jeho "hitovku" Na chalupě. Pořád ji hrají na Frekvenci 1, kterou poslouchám v práci, a je tak nějak vtíravá, že se mi začala líbit. :)

Proletáři všech zemí...

Před pár dny mi od kamarádky přišel e-mail, v jehož předmětu stálo: "Přečti si noviny ze dne, kdy ses narodil(a)!" Protože mi to připadalo opravdu hodně zajímavé, klikla jsem na odkaz, vybrala datum narození a s pobaveným úsměvem se začetla do Rudého práva z roku 1986. Nečetla jsem to celé, jen tak prolítávala očima a měla takový zvláštní pocit. Pak jsem došla na pár věcí, které mě dokonale rozesmály. Tak např.:

Titulek: Zemřel soudruh Zdeněk Půček

Ministerstvo hutnictví a těžkého strojírenství ČSSR s hlubokým zármutkem oznamuje, že ve středu ... zemřel po dlouhé těžké nemoci ve věku 61 let bývalý ministr hutnictví a těžkého strojírenství ČSSR Zdeněk Půček. Jeho záslužná práce ve významných hospodářských a státních funkcích a podíl na budování socialistické společnosti v Československu byly oceněny Řádem Vítěžného února, Řádem práce, Řádem 25. února a dalšími vyznamenáními.
...

O pár stran dále následoval televizní program na daný den:

8:55 Zprávy
9:00 Vysílání pro mateřské školy
9:30 Maják
10:10 Třikrát s Marií Glázrovou
11:35 Zprávy
Přestávka od 11:40 do 17:05
17:05 Zprávy
17:10 Pohybem ke zdraví
...

A tak mě tak napadlo... Až si naše děti budou třeba někdy číst noviny z téhle doby, přijde jim to taky tak absurdní a směšný? A budou si říkat, jak jsme dneska vůbec mohli existovat a přežít? Přitom 25 let zpátky není zase tak dlouhá doba a co všechno je jinak. Taky žijeme normálně (v rámci možností) a za pár let to může být úplně nenormální, stejně jako je dneska nenormální několikahodinová přestávka v televizi, oslovování soudruhu nebo členství ve svazu mládeže...

Přípravy v plném proudu

Další týden života v čudu. No co, s tím nic dělat nemůžu a tak aspoň myslím na svoji budoucnost. A to nejen z hlediska finančního. Nečekala bych, že se v téhle oblasti o mě někdo bude prát, ale už to tak vypadá. Takže mám zítra odpoledne namířeno do banky a jsem fakt hodně zvědavá, na co mě budou chtít nachytat. Ať to bude cokoliv, nesmím se nechat za žádnou cenu. Protože jsem těch pár dní nebádala na netu po tom nejlepším jen proto, abych to teď zabalila kvůli něčemu jinému. Kromě toho jsem se taky poprvé v životě objednala na kosmetiku. Pevně doufám, že to přežiju bez úhony a že aspoň na tu dovolenou pak budu vypadat k světu. Třeba se mi to zalíbí a zajdu častěji. Tím jsem odbyla dvě věci, které jsem měla v plánu do dovolené.
Kromě toho jsem si v sobotu vyrazila do optiky pro sluneční brýle, které taky budu u moře nutně potřebovat. Protože jsem ale slepá, není to jednoduchá ani levná záležitost. Nakonec mě tahle sranda bude stát přes tři a půl tisíce, což sice není málo, ale čekala jsem to i horší, takže spokojenost. Z avonu jsem objednala zásobu sprcháčů, šamponů, opalovacích a poopalovacích gelů, tělových krémů a teď už mi chybí jen doplnit garderobu. A co je ještě pozitivní, zase jsme se v pondělí vrátili se ségrou v psaní k našim dvou láskám, které asi nikdy v životě neopustíme, i když jsme o nich napsaly už tisíce stran, doslova. Ale pořád to stojí za to!
Byl to teda vlastně moc úspěšný týden. Jen ve čtvrtek mě naštvali odboráři, kteří machrovali celý týden se stávkou, jež ochromí celou republiku. No, ochromila maximálně Prahu, ani to vlastně ne, a já se táhla autem x pr..lama, jen abych se vyhnula zácpě v Brně. Při zjištění, že tam žádná není, jsem málem vyletěla z kůže. Cestou domů už jsem podobnou chybu neudělala. Zastávám prostě názor, že když o něčem takovou dobu kecám, tak to pak udělám pořádně!
Na závěr Bruce Springsteen, kterého miluju a Hungry Hurt, které má každý z nás.

Red

Režie: Robert Schwentke
Odkaz: http://www.csfd.cz/film/263907-red/

...aneb Retired Extremely Dangerous. Jůůů, konečně jsem si po dlouhé době zase pořádně smlsla! Vážně miluju Morgana Freemana a taky vážně miluju Johna Malkoviche, ten chlap je borec (btw. konečně jsem ho slyšela v roli Amíka, tedy s normálním přízvukem!!!). A Helen Mirren nebyla nikdy víc sexy, než když v tomhle filmu pálila hlava nehlava z (jak jsem si přečetla, ve zbraních se nevyznám) těžkotonážního kulometu. Dokonalá scéna...
Mám ráda akčňáky, pokud na ně mám náladu, a tenhle byl pro mě opravdovou lahůdkou. Jediné, co trochu pokulhávalo, byl scénář. Čekala jsem víc vtipu, ale něco málo tam bylo a i za to jsem vděčná. Bruce Willis byl... řekněme dobrý. Víc se mi líbil třeba v Pulp Fiction, tady jednoznačně musím upřednostnit dva výše jmenované. Zaujal i Brian Cox, kterého si pamatuju jen z Troy a taky Mary-Louise Parker, tu pro změnu z Red Dragon, i tam mě v té miniroličce zaujala natolik, že jsem si ji zapamatovala. Velmi povedený výkon předvedl Karl Urban, hlavně mě bral ten sexy hlas, takové já prostě můžu... Akční scény byly na jedničku, prostě mňamka (až zase budu hladovět po akčňáku, rozhodně to dám) a asi potěším SaM, když teď řeknu, že Julian McMahon je fakt hot. :D Nezapomenutelná je (kromě Helen Mirren s kulometem) scéna, v níž John Malkovich běží opásaný bombou ulicí a řve jak na lesy. Zdá se, že jeho prostě můžu na všechny způsoby, je to herec s velkým H.
Jsem hrozně ráda, že mě chlapi nezklamali, protože jinak bych si asi už musela udělat filmový půst. Po tom bych brala cokoliv. Ale oni odvedli to, co jsem čekala. Až na ten nedostatek vtipných průpovídek, což jim za vinu klást nemůžu. Stručně řečeno, kdo má aspoň trochu rád akční filmy nebo někoho z výše zmíněných, ať do toho rozhodně jde.

Výzva

Jelikož se mi času a chuti moc nedostává, zase tady na to kašlu. Tudíž jsem se rozhodla, že se pokusím přidat každý týden takový malý souhrn všeho, co se za ten týden událo. A protože jsem hudební maniak, zakončím to songem, který mě právě "ovládá" nebo se z nějakého důvodu hodí. Chtěla jsem s tím začít už před třemi týdny, takže mám hned ze začátku skluz, ale to neva. Teď se budu snažit to dodržet.
Tři týdny... Poslední víkend v květnu jsem strávila u své drahé sestřičky a i když byl slejvák, který nám naprosto zrušil plán výletu do zoo, byl ten víkend super a užily jsme si ho. Ne v zoo, ale v kině. Zkrátka jsme si udělaly filmový maraton. Měla jsem i v plánu o těch filmech napsat, ale tenhle závazek rovnou ruším. Takže aspoň ve zkratce.

• Rio - Moc dobrý film, skvělá zábava, krásně barevný a krásný Rio, animáky zkrátka většinou fakt nezklamou.
• Pirates of the Caribbean: On Stranger Tides - Piráti nikdy nebyli mým oblíbeným filmem, vlastně jsem viděla jen první díl a protože mě moc nebavil, o další jsem se ani nezajímala. Tenhle byl 3D a Johnny Depp spolu s Geoffrey Rushem to zachraňovali (Penélope Cruz naopak kazila). Ale bylo to vcelku dobré. Zasmála jsem se, nenudila a některé pasáže byly dokonce moc dobré. Jestli to ale někdy dám znovu, těžko říct...
• Autopohádky - Je vám víc než deset let? Nechoďte na to. :D Nebýt toho, že lístek stál dvacet korun, asi potom mlátím hlavou o zeď. Kromě pár vtipných momentů naprostá slátanina, jen ty děti to asi může opravdu bavit.
• Sečteno podtrženo: Rio z téhle trojky jasně vede.
  

Prioritou následujícího prvního červnového týdne bylo jednoznačně moje auto. Obzvláště šťastným den se pak stal pátek 3. června, kdy jsme ho jeli vyzvednout. Šťastná vlastně byla i středa předtím, protože to se jedna osoba rozhodla tohle auto prodat a jelikož táta dostal ještě za tepla info, ten samý den jsme ho vyzkoušeli a bylo rozhodnuto. Tím skončilo moje vstávání ve 4:20 a od pondělka se válím v posteli až do 5:41, když se mi fakt hodně nechce z pelechu.
V sobotu jsme hned auto projeli a vyrazili na výstaviště na autosalon. Na tyhle auta sice asi nikdy mít nebudu, ale pokoukání je to vždycky krásný. A poslední dny žiju převážně tím, jak hrozně moc se blíží dovolená. Plánovaly jsme ji v prosinci, objednávaly začátkem roku a najednou je tu červen... Caparti budou mít prázdniny a já se mimochodem opět na výletě s mámou a "jejími dětmi" přesvědčila, že učitelkou bych fakt být nemohla. Ty dva měsíce volna za ty nervy nestojí.
A abych to zakončila stylově, vybrala jsem nový singl od Chinaski - Duše z gumy. Proto, že mám nové auto, že je to titulní píseň k Autopohádkám, na kterých jsme se ségrou byly v kině, a že jsem si ji zamilovala dávno předtím, než se obojí uskutečnilo. A jestli ji někdo budete poslouchat, soustřeďte se na ten boží text. :)

Remember Me

Režie: Allen Coulter

Odkaz: http://www.csfd.cz/film/259991-nezapomen-na-me/

Tak jsem zůstala sedět u televize, místo abych vzala pejsky na procházku do toho nádherného letního počasí venku. Když jsem totiž viděla název filmu, vybavilo se mi, že jsem o něm kdysi slyšela a že to určitě bude romantika přesně pro mě.
No... sekla jsem se. Ten film byl podle mého názoru o ničem. Nebo mě to něco, o čem byl, nebavilo. Prostě jsem jen koukala, jak příběh plyne dál a dál, aniž by to ve mně něco zanechalo. Je fakt, že Robert Pattison nepatří zrovna k mým oblíbencům, ale on sám mi ani tolik nevadil. Možná proto, že jeho výkon jako takový špatný nebyl. Ale víc ani nevím, co k tomu napsat, protože zkrátka není co. Bylo to nemastné, neslané, průměrné, nijaké...
Pokud mě něco na tomhle filmu opravdu zaujalo, byly to jen dvě věci. Zaprvé to byla Ruby Jerins, která se mi hrozně líbila a Caroline zahrála prostě skvěle. I role samotná byla zajímavá, určitě v sobě měla víc než Tyler s Ally, hlavní hrdinové, dohromady. A tou druhou věcí, která mě dostala, byl závěr. Ten byl na celém filmu nejlepší. Ten mě konečně po těch necelých dvou hodinách přikoval k obrazovce. Na skvělý zážitek to ovšem nestačí.
Celkově jsem moc zklamaná (opět). Těšila jsem se na romantiku, chtěla jsem si v duchu zavzdychat, jak je to krásný a na konci si třeba pobrečet. Nedostavilo se nic z toho. Vzdychla jsem si maximálně nad tím, kolik jsem ztratila času. Času, který jsem mohla využít k něčemu smysluplnějšímu... Tohle za to fakt nestálo.

Wasteful Older Generation

How Wasteful the Older Generation Was ...

In the line at the store, the cashier told the older woman that she should bring her own grocery bag because plastic bags weren't good for the environment. The woman apologized to him and explained, "We didn't have the green thing back in my day."
The clerk responded, "That's our problem today. The former generation did not care enough to save our environment."
He was right, that generation didn't have the green thing in its day.
Back then, they returned their milk bottles, soda bottles and beer bottles to the store. The store sent them back to the plant to be washed and sterilized and refilled, so it could use the same bottles over and over. So they really were recycled.
But they didn't have the green thing back in that customer's day.
In her day, they walked up stairs, because they didn't have an escalator in every store and office building. They walked to the grocery store and didn't climb into a 300-horsepower machine every time they had to go two blocks..
But she was right. They didn't have the green thing in her day.
Back then, they washed the baby's diapers because they didn't have the throw-away kind. They dried clothes on a line, not in an energy gobbling machine burning up 220 volts - wind and solar power really did dry the clothes. Kids got hand-me-down clothes from their brothers or sisters, not always brand-new clothing.
But that old lady is right, they didn't have the green thing back in her day.
Back then, they had one TV, or radio, in the house - not a TV in every room. And the TV had a small screen the size of a hankerchief, not a screen the size of the state of Montana . In the kitchen, they blended and stirred by hand because they didn't have electric machines to do everything for you.
When they packaged a fragile item to send in the mail, they used a wadded up old newspaper to cushion it, not styrofoam or plastic bubble wrap.
Back then, they didn't fire up an engine and burn gasoline just to cut the lawn. They used a push mower that ran on human power. They exercised by working so they didn't need to go to a health club to run on treadmills that operate on electricity.
But she's right, they didn't have the green thing back then.
They drank from a fountain when they were thirsty instead of using a cup or a plastic bottle every time they had a drink of water. They refilled their writing pens with ink instead of buying a new pen, and they replaced the razor blades in a razor instead of throwing away the whole razor just because the blade got dull.
But they didn't have the green thing back then.
Back then, people took the streetcar or a bus and kids rode their bikes to school or rode the school bus instead of turning their moms into a 24-hour taxi service. They had one electrical outlet in a room, not an entire bank of sockets to power a dozen appliances. And they didn't need a computerized gadget to receive a signal beamed from satellites 2,000 miles out in space in order to find the nearest pizza joint.
But isn't it sad the current generation laments how wasteful the old folks were just because they didn't have the green thing back then?