Proletáři všech zemí...

Před pár dny mi od kamarádky přišel e-mail, v jehož předmětu stálo: "Přečti si noviny ze dne, kdy ses narodil(a)!" Protože mi to připadalo opravdu hodně zajímavé, klikla jsem na odkaz, vybrala datum narození a s pobaveným úsměvem se začetla do Rudého práva z roku 1986. Nečetla jsem to celé, jen tak prolítávala očima a měla takový zvláštní pocit. Pak jsem došla na pár věcí, které mě dokonale rozesmály. Tak např.:

Titulek: Zemřel soudruh Zdeněk Půček

Ministerstvo hutnictví a těžkého strojírenství ČSSR s hlubokým zármutkem oznamuje, že ve středu ... zemřel po dlouhé těžké nemoci ve věku 61 let bývalý ministr hutnictví a těžkého strojírenství ČSSR Zdeněk Půček. Jeho záslužná práce ve významných hospodářských a státních funkcích a podíl na budování socialistické společnosti v Československu byly oceněny Řádem Vítěžného února, Řádem práce, Řádem 25. února a dalšími vyznamenáními.
...

O pár stran dále následoval televizní program na daný den:

8:55 Zprávy
9:00 Vysílání pro mateřské školy
9:30 Maják
10:10 Třikrát s Marií Glázrovou
11:35 Zprávy
Přestávka od 11:40 do 17:05
17:05 Zprávy
17:10 Pohybem ke zdraví
...

A tak mě tak napadlo... Až si naše děti budou třeba někdy číst noviny z téhle doby, přijde jim to taky tak absurdní a směšný? A budou si říkat, jak jsme dneska vůbec mohli existovat a přežít? Přitom 25 let zpátky není zase tak dlouhá doba a co všechno je jinak. Taky žijeme normálně (v rámci možností) a za pár let to může být úplně nenormální, stejně jako je dneska nenormální několikahodinová přestávka v televizi, oslovování soudruhu nebo členství ve svazu mládeže...