American Ninja + American Ninja 2

Režie: Sam Firstenberg
Odkaz: http://www.csfd.cz/film/23946-americky-ninja/
http://www.csfd.cz/film/23947-americky-ninja-2/

Proč o tomhle vůbec píšu? Protože se mi líbí, jak legendy, které jsme kdysi milovali, postupem času ztrácí svůj lesk, krásu a vlastně i smysl. Dodnes si pamatuju, jak jsme s bráchou sledovali Amerického Ninju na videokazetách v příšerné kvalitě a byl to pro nás skoro zázrak. Tedy pro mě rozhodně. Nikdy nezapomenu třeba na scénu, ve které vystupovaly zástupy ninjů oblečených v různých barvách přes červenou, modrou, žlutou, až po černou a mně to bralo dech. Tenhle obrázek mám pořád před očima, i když už dneska nevím, v kterém to vlastně bylo díle. Tedy vím, v prvním ani druhém ne, to jsem se teď přesvědčila. :D Podle fotek z filmu asi ve čtvrtém, o kterém jsem ani neměla tušení, že jsem ho někdy viděla.

Bráchu zřejmě taky popadla nějaká nostalgie, protože Ninju sehnal, vypálil a znovu jsme si ho pustili, tentokrát v mnohem lepším "kabátě". Tedy, první díl se ještě jakž takž dal. Rozdíl byl v tom, že spíš bavil, než aby opět bral dech. Člověk totiž těžko pochopí ninju, který se vám tajně plíží za zády, aby následně zkoprněl a nechal si dát nakládačku od Dudikoffa nebo těsně před skokem na vás hlasitě zařval (to kdybyste si ho náhodou opravdu do té doby nevšimli). Taky mi přišlo hodně vtipný, jak Joe věčně jen někde postává se svým sexy pohledem a... mlčí. Přiznejme si, neměl příliš náročnou roli na text. Doháněl to svým "ninjauměním", které většina lidí považuje za pochybné. Tohle já zase říct nemůžu, já se při  všech bitkách bavila dobře, člověk zkrátka nesmí projednou být příliš náročný. Nic víc (než bitky, mlčení a sexy pohled) mi ovšem v hlavě z opětovného sledování neutkvělo (možná ještě Joeova jízda na motorce, v lakýrkách).
To druhý díl byl ve všech ohledech ještě vtipnější. Michael alias Joe už tolik nemlčí, naproti tomu sexy pohled mu zůstal (to koukání mu prostě jde) a po městě se prochází spíš jako manekýn než příslušník ozbrojených sil (nebo čeho to vlastně byl příslušníkem :D, rangers tuším). Co se týče ninjů, tak ti byli minimálně dvakrát neschopnější než v prvním díle. Vlastně jim stačilo dát pořádnou facku, aby leželi na zemi v bezvědomí. Já bych si teda od ninjů představovala trochu víc. Totálně zcestná je taky scéna, kdy se červení ninjové předvádějí před jejich "stvořitelem" (nebo tím, co to celé financuje), aby následně nastoupil ninja kápo a všechny je pozabíjel, doslova (WTF?!!!). Samozřejmě prdel jim všem na konci natrhne Joe spolu se svým černošským přítelem Stevem Jamesem, který do téhle komedie taky dokonale zapadá. Já třeba upřímně miluju jeho zálibu v zabíjení a devastování. Tu projevil už v závěru prvního dílu, kdy usazen na korbě auta s kulometem střílel všude okolo bez ohledu na to, jestli třeba nezasáhne právě Joea, a měl z toho nejspíš (soudě podle výrazu a řevu) několikanásobný orgasmus. Ve druhém díle mu to zůstalo. Ale to nemá být urážka, Jackson je fakt sympaťák (teď jsem si vzpomněla na bráchův vtípek, kdy oba nastoupili na službu v Karibiku a představili se jako Armstrong a Jackson, přičemž brácha vtipně doplnil Louis Armstrong a Michael Jackson :D, ale to jen tak mimo, samozřejmě jsou Joe a Curtis, až takhle humorní autoři filmů nebyli). A co mi taky vadilo bylo, že se ve filmu "řežou" prakticky neustále. Klidné scény by dohromady vydaly tak na deset minut a tolik akčnosti já nepotřebuju ani v akčním filmu. Jinak nesmyslů tam bylo mnohem víc, než jsem vyjmenovala výše.
Abych to shrnula, první díl se dá snést, pokud to člověk bral jako oddychovku, ale druhý byl vyloženě komedie. Pro mě tak paradoxně zůstává největším tahákem obsazení Michaela Dudikoffa.  Hlavně kvůli němu bych se teď na něco z toho koukla znovu (no, na dvojku už možná ani kvůli němu ne). Ne, že by byl tak dobrý herec, ale líbí se mi jako chlap, má své kouzlo. Ve své době pro nás byl Americký Ninja opravdu něco, v dnešní veškeré kouzlo ztrácí. Ale přiznám se, že mám tu odvahu kouknout ještě na trojku nebo čtverku.

Je radost dělat si radost

To jsem si zase dala na čas... Je fakt děsně na pytel, jak si člověk často uvědomí, jak moc mu na někom záleželo až ve chvíli, kdy ten člověk není. Na mě to momentálně dolehlo se smrtí Honzy Marka. Pořád jakoby to bylo stejně živý. Jo, asi to časem bude lepší, ale vím, že potom přijde třeba mistrovství světa a zase to bude to samé (vždyť stačil jen souboj MUxVUT). Nedokážu si představit, že už ho neuvidím na ledě s patnáctkou na zádech a nebudu mu fandit. Byl to spolu s Tomášem Plekancem můj nejoblíbenější hráč a když si k tomu přidám, jak moc byl mladej, talentovanej a k tomu skromnej, navíc měl dvouměsíčního syna... nemůžu to pustit z hlavy. Doufám, že je ti tam někde nahoře dobře...

Ale raději k pozitivnějším věcem. Výše zmíněný hokejový souboj univerzit neměl chybu. Atmosféra byla dokonalá a jediná chyba na kráse byla prohra Masaryčky. Ale zase si to hráči VUT zasloužili, opravdu byli lepší. A já se po delší době zase jednou bavila. Té zábavy si totiž teď moc nedopřávám, spíš se obklopuju hezkými věcmi.

Už hrozně dlouho jsem si chtěla koupit do pokoje nové hodiny. Ty staré byly totiž hodně infantilní, ale když jsem dělala celkovou generálku, malovalo se a kupoval nový nábytek, hodiny se tak nějak ponechaly stranou. Původně jsem myslela, že seženu nějaký pěkný v Ikey, ale tam jsem si nevybrala. Pak mě naštěstí praštily náhodou do očí jedny "rufusní" v OBI. Láska na první pohled a navíc měli úplně poslední. Sice by se mi víc hodily na tu červenou stěnu než na bílou, ale to už nějak přežiju, na červené si totiž vévodí Eiffelka z Paříže a zebra z Ikey. :)

Dres jsem po dlouhém pátrání vyhrabala na internetu a pořídila si ho jako vzpomínku. Dávno jsem si chtěla nějaký koupit, tak teď konečně jeden mám a je pro mě z jistých důvodů o to cennější... A abych ten výčet dokončila, překvapivě úspěšná pro mě byla i dnešní návštěva Vaňkovky. Ani jsem nic kupovat nechtěla, když mě upoutal nádherný kabát. Trochu "mastný", pravda, ale proč si tu radost neudělat, když už se člověk od pondělka do pátku dře v práci a na účtě se mu ty peníze jedině znehodnotí. Takže už i fialový kabátek má místo v mé skříni (áách, dlouho jsem si podobně pestrý přála...). 

Jinak zimní pneumatiky, které byly nutností, mezi radosti nepočítám. Teď hodlám nějakou dobu šetřit, než se konečně rozhodnu, jaký koupit noťas. A pak už budu přidávat do kasičky na příští Velikonoce, kdy se s mámou chystám poprvé do Londýna. Doufám, že to vyjde, protože se už teď nemůžu dočkat. Peníze sice občas mizí hodně rychle, ale radost, kterou člověku některé maličkosti udělají, by se jimi ani zaplatit nedala nebo má několikanásobně vyšší cenu, než kdejaká věc stojí.

Abych nerušila tradici, přidávám na závěr Tomáše Kluse. Ten kluk mi začíná pěkně lézt pod kůži, je dobrý. Tuhle písničku mi stačilo slyšet jednou, abych se v ní okamžitě našla, protože už jsem vzdala snahu stát se normální a prostě navždy zůstanu cvokem.

Tomáš Klus - Nina

Law Abiding Citizen

Režie: F. Gary Gray
Odkaz: http://www.csfd.cz/film/242257-ctihodny-obcan/

Když jsem četla obsazení a info o tomhle filmu, říkala jsem si, že to za každou cenu musím vidět a určitě to bude bezchybný. Teda samozřejmě v rámci možností... prostě že se mi ten film bude líbit. Kombinace thriller - Foxx - Butler, však víte. (Předem upozorňuju, že tohle hodnocení bude nejspíš obsahovat spoilery.)
Abych jim teda nekřivdila, tak je pravda, že začátek byl fakt hodně dobrý. Nevěděla jsem sice, proč Gerardovi vyvraždili rodinu a dozvěděla se to až od bráchy, ale to možná bylo dáno mou vlastní nepozorností. Taky se mi líbilo (v tu chvíli), jak se s tím vypořádal (a vůbec nejlepší bylo jeho zatýkání :D). Fakt mi ho bylo líto, přestože tak úplně jsem jeho chování nechápala. Pro to, co udělal, jsem byla přesvědčená, že tak trochu taky musí být psychouš. Přes psychické následky ze smrti jeho ženy a dcery a nespravedlnost, kterou mu pak uštědřil soud. Trochu měl na to, co udělal, právo, ale normální to nebylo.
Bezprostředně po tom, co se dostal do vězení, mě fakt braly rozhovory Butler vs. Foxx. Tahle část podle mě měla šťávu, byla napínavá a bavila, chvílemi dokonce i rozesmála. Celé se to ovšem zvrtlo zhruba ve chvíli, kdy Butler prohlásil, že pokud nebude do šesti do rána propuštěn, všechny zabije. Od téhle scény to začalo být dost překombinované a po pravdě už jsem mu ani nefandila. Nepřišel mi jako o moc menší šmejd než ten, co vraždil na začátku. (Koho bych ale na jeho místě zabila jako prvního já, byla Viola Davis. Ta ženská měla s prominutím věčně hubu plnou keců a přitom sama nehnula prstem, asi nejvíc nesympatická postava celého filmu. Totální kráva. Promiňte, musela jsem si ulevit.)
Abych to nějak zakončila, tak Butler si sice nezasloužil to, co se mu stalo na začátku, ale rozhodně si zasloužil to, jak nakonec skončil. Podle mě by z něj neměla radost jak jeho mrtvá žena, tak ani dcera. A neměla jsem z něj radost ani já. Asi to mělo dobrý potenciál, ale ten závěr jednoduše neklapl. Líbilo by se mi to promyšlenější, víc napínavý a taky aby to dávalo větší smysl. Takhle vidím jedinou pointu celého filmu v tom, že Gerard Butler byl celý život skrytý maniak (k tomu geniální), který snad i uvítal, že se mu stalo něco hrozného, jen aby se pak mohl s chutí mstít celému světu a ukázat, jakej je borec.

Lidová pořekadla v moderním kabátě

Tohle mě tak dostalo, že se zkrátka musím podělit. :D

Kdo se moc ptá, málo googlí.
Spam nechodí po horách, ale po lidech.
Kam Facebook nemůže, tam nastrčí Like button.
Každý chvilku tahá Torrent.
Všechno padá, co software má.
Co můžeš tweetnout dnes, neodkládej na zítřek.
Bez peněz do Apple Storu nelez.
Tak dlouho se chodí s Acerem do práce, až mu víko upadne. - svatá pravda...
Co na srdci, to na Facebooku.
Bez kódu nejsou koláče.
Všude dobře, s WiFi nejlíp.
Tak dlouho se chodí s otázkou na Seznam, až se zajde na Google.
Kdo chce kam, nabourá se tam.
Třikrát zálohuj a jednou formátuj.

Prvotní zdroj: Ruda dnes na Frekvenci 1
A pak vygoogleno zde: http://www.people.cz/fun/cs/articles-detail/aid-11749#ixzz1a1Rg2Udk