The Oscar goes to...

Únor byl nějaký mrtvý měsíc... Mrzlo až praštělo, pořád se něco dělo a mně se vůbec nic nechtělo. No, minimálně jsem se nedokopala zkouknout některý z filmů, které jsem měla v plánu, ani zase pořádně pokračovat v psaní a ani sesmolit aspoň nějakou blbost na tenhle blog. Teď mám aspoň konečně téma.
Jsem nad míru spokojená. Prokletí, které je obvykle spojeno s kýmkoliv, s kým jakýmkoliv způsobem sympatizuji, si tentokrát dalo pohov. A tak jsem mohla v pondělí ráno s úsměvem vyslechnout v rádiu, že si pro Oscara došel Colin Firth, Tom Hooper a Natalie Portman (které to mimochodem hrozně moc slušelo). Škoda Heleny Bonham Carter a Jamese Franca, žel vítěz může být jen jeden a já výjimečně souhlasím s "profesionály".
Hrozně jsem chtěla koukat na přímý přenos a málem si nabančila, že jsem si vzala v pátek dovolenou kvůli plesu. Mohla jsem si ji přehodit na pondělí a nedělní noc strávit u Oscarů. Místo toho jsem ji krásně prospinkala a ráno naklusala poslušně do procesu. Ale nenechala jsem si aspoň ujít sestřih vysílaný v pondělí v pro mě snesitelnou hodinu. A příště si tu dovolenou asi vezmu, bylo to úchvatné. Jediné slovo, které to z mého pohledu celé vystihuje. Měla jsem chuť bulit u každýho "trouby", kterej si šel pro cenu, Anne byla nádherná, James roztomilý a jako obvykle k sežrání a oba společně byli dokonalí. Šíleně mě mrzí, že jsem to neviděla celý...
Třeba příště. Teď mám v úmyslu vyšetřit si pár večerů ke zhlédnutí Inception, The Fighter a The Social Network. Dva z toho mám v plánu dýl a jeden nově, to je vidět, jak jsem děsně zpomalená. Kruci... A ten březnový shon, který se mi rýsuje v diáři, tomu asi taky moc nepomůže.