Down in The Valley

Režie: David Jacobson
Odkaz: http://www.csfd.cz/film/197507-cizinec/

Měla jsem tenhle film od začátku za klasickou americkou romanťárnu. Jen s tím bonusem, že se zde objeví jako vždy dokonalý Edward Norton coby sexy cowboy. První půlka filmu moji hypotézu jen potvrzovala a byla vážně milá. Prostě příjemný odpočinkový film na večer, když nechcete nad ničím moc přemýšlet. Při prvním setkání Harlana s Tobe se ve mně dokonce i něco hnulo, tuhle scénu mám pořád v hlavě.
První překvápko ale přišlo s prvním skutečným výbuchem vzteku Tobeina otce a do konce jsem pak už nevyšla z údivu, jak moc jsem se s prvním odhadem sekla (pokud hodně lidí kritizuje tvůrce za předvídatelný konec, já ho teda rozhodně nepředvídala ani trochu). Asi jsem v tu chvíli byla zaskočená stejně jako ona. Davida Morse znám jen z Dr. House a Disturbie a nutno říct, že ani jedna jeho role mi nebyla sympatická, jeho herecký um jsem tudíž moc nehodnotila. Tady mě ale (zřejmě konečně) praštil do očí. Vlastně všechny čtyři hlavní postavy byly skvěle zahrané. Např. takový Rory Culkin ukázal (pro mě především v druhé části filmu) více hereckého talentu než jeho bratr ve všech Sám doma dohromady. :)
Ani jedna z postav se nedá přehlédnout a v průběhu filmu ji nepustíte z hlavy jen proto, že se právě pozornost věnuje někomu jinému. Nebo aspoň u mě to tak fungovalo. Přemýšlíte nad tím, jaký je vlastně opravdu vztah Tobe k Harlanovi, proč je Lonnie pořád tak zakřiknutý a tichý, kdo je vlastně Wade a jestli souhlasit s jeho chováním k dceři nebo ho odsuzovat a hlavně nad tím, co je zač Harlan, kde se tu vzal a o co mu jde. Tohle byly moje otázky, na které jsem hledala odpověď. Nedá se tu jednomu fandit a druhého zatracovat. A pokud jednoho z počátku zatratíte, postupem času možná svůj názor přehodnotíte.
Down in The Valley asi není film pro každého, ale pro mě to určitě nebyl film, který bych zkoukla a hodila do koše (jak jsem si zprvu myslela). A rozhodně to nezpůsobila pouze účast Eda Nortona. Žádná z hlavních postav si svým výkonem ostudu netrhla. (A nesmím pominout ani krásnou přírodu a hudbu)
Co mě teď napadá jako závěrečná myšlenka je to, že pokud jde člověk sám proti všem, nikdy nemůže vyhrát. I pokud se tentokrát opravdu snaží...

2011

Jednu chvíli jsem si říkala, že se na to vykašlu, ale dlouho jsem to tu zase ignorovala a tak jsem se nakonec rozhodla po delší době ozvat. Rok 2010 je minulost a všichni okolo hodnotí, jaký byl. A skoro nikomu se nezdál vydařený. Já tedy asi budu světlá výjimka. Pro mě totiž minulý rok vydařený byl a musím říct, že snad i hodně vydařený. Nevzpomínám si totiž na nic vysloveně negativního, co by mě potkalo. Udělala jsem úspěšně státnice a dokončila vysokou. Podařilo se mi najít práci, kterou mám sice daleko, ale jsem v ní spokojená, což mi přijde hlavní. Pak jsme se taky minulý rok se ségrou konečně dokopaly ke srazu, což byl další velký krok, za který jsem vděčná, že se tak dokonale vydařil. Celá moje rodina je zdravá, nikdo nezemřel ani neonemocněl, nevyhořeli jsme, nevykradli nás, nezaplavila nás voda, ani nám nespadl na hlavu dům kvůli zemětřesení. Za prázdniny jsme podnikli spoustu výletů po ČR, takže jsem poznala místa své vlasti, která jsem dosud hloupě ignorovala, a jeden do Rakouska, plus vánoční Vídeň, o které sem chci už měsíc napsat. No, možná se k tomu ještě dokopu. Co se týče zanedbatelných maličkostí, objevila jsem nový filmový idol (:D) a díky němu hodně kvalitních filmů, Gigi vydal dvě! cédéčka (ačkoliv mimoto mu trošku hráblo), dala jsem se do psaní nového příběhu, který snad i někdy dokončím (teď to tak vážně vypadá, otázka je, co přijde s koncem dovolené...), udělala jsem si nový pokoj, naučila se řídit po Brně!, zašla se konečně ostříhat a dokonce jsem se sebou začala být i trochu spokojená. Pokud bude rok 2011 ještě lepší, rozhodně se tomu nebráním (prostor tu pořád je :D), ale o tom předchozím zkrátka nemůžu říct nic špatného. Těm, kterým nevyšel tak jako mně, přeji, aby se jim v novém roce dařilo a zlé se zase v dobré obrátilo. Koneckonců všechno zlé je pro něco dobré a je potřeba se na to dívat pozitivně. :) Šťastný nový rok...

Day 27 - Day 30

Day 27 – Five items you’d grab in a fire

Jako první mě napadá můj pejsek, i když to není věc, ale rozhodně bych se starala o to, kde se zatoulal, jako první, protože ten mrňous se ukryje kdekoliv. Pak mobil, protože dost stál a je to pro mě důležitý komunikační prostředek. Taky bych asi hledala flashku se všemi příběhy, když už počítač bych táhnout nemohla. Pokud by byla zima, sbalila bych i teplou bundu a taky doklady s peněženkou.

Day 28 – Career/life goals

Moc do budoucna neplánuju, ale v nejbližší době bych si určitě chtěla udržet práci, v létě si vyrazit se ségrou někam na dovolenou, v delší budoucnosti se naučit italsky a jednou se samozřejmě vdát a založit rodinu.

Day 29 – A dream you´ve dreamt recently

Hm, ať dumám jak dumám, žádný se mi nevybavuje. Vlastně si ani nepamatuju, kdy se mi naposledy něco zdálo.

Day 30 – Top five things you want to do before you die

Za prvé výše zmíněná rodina a spousta dalších věcí, které se k ní váží, za druhé bych si přála jednou vydat knihu, za třetí taktéž výše zmíněná italština, za čtvrté bych chtěla cestovat a podívat se na spoustu míst nebo minimálně znovu do Paříže, kamkoliv do Itálie, Velké Británie, Irska a Kanady a za páté... chtěla bych se aspoň jednou dostat na Gigiho živé vystoupení, nejlépe přímo do jeho domoviny do Itálie, kde by mělo tu jedinou pravou atmosféru.

A toť vše...

Day 26 – Book you´ve read but you didn´t like

Ještě nedávno jsem četla knížky pouze od jedné autorky a od té se mi líbilo úplně všechno. Pak jsem se rozhodla dohnat resty z mládí, doplnit si vzdělání a začít číst něco "intelektuálnějšího". :D Moc jsem toho zatím nestihla a jediná, která mě teď napadá, je Pokání od Iana McEwana. Pořád ji mám a hodlám se jí prokousat až do konce za každou cenu. Pravdou ovšem je, že se mi čte neuvěřitelně těžko a začátek mě neskutečně nudil. Pak se děj začal trochu rozjíždět a tak jsem se rozhodla dát jí ještě šanci (film si schovávám na potom). Možná pak budu mluvit jinak, ale moc tomu nevěřím. A začínám pochybovat o tom, že nápad pustit se do Betonové zahrady (který mě popadl jako první a díky němuž jsem dospěla k Pokání ještě dřív) je dobrý...

Day 25 – Favorite stores to buy clothes from

Poslední měsíce jsem si zvykla na Orsay, kde vždycky najdu nějaký krásný kousek a taky jsem tam nechala už hromady peněz. Navíc mě ti zrádci ukecali ke zřízení zákaznické karty a posílají mi od té doby jednu slevu za druhou, které ani nestíhám využívat a chodím tam proto o to častěji. Jo, pěkně si to spočítali. :D Takže tenhle obchod nikdy behěm nákupů nevynechám a pokaždé si něco odnesu.