Díky bohu za psaní

Už jste někdy zkoušeli psát příběh o někom, koho znáte v reálném životě? Příběh o tom, co byste si přáli, aby se stalo, ale s největší pravděpodobností se to nikdy nestane? A dělali jste to hlavně pro spokojenost vlastní duše a uspokojení nesnesitelné touhy ke psaní tohohle příběhu s tím, že to stejně nikdy nikdo číst nebude?
Tak já se do toho právě pustila a zjistila jsem, že už se pak vůbec nedá na toho člověka dívat stejně jako předtím. Nebo aspoň v mém případě, a to stačilo napsat pár vět. Najednou všechno, co bych jinak brala docela normálně a ani se nad tím nepozastavila, beru moc vážně a domýšlím si spoustu hovadin, které s tím ve skutečnosti vůbec nesouvisely. A ty si pak samozřejmě ihned poznamenám, abych je použila do svého příběhu. A potom přemýšlím, jestli je to normální, jestli třeba nejsem úplně na hlavu. Jistě vím, že normální nejsem, to už dávno, ale že bych byla úplně cvok...? Nejlepší na tom je, že všechny tyhle zmatky zavinil někdo úplně jiný, o koho vlastně vůbec nejde. Není totiž nad to, když vás někdo vyhecuje pár naprosto nevinnými, zato dobře mířenými slovy. Za poslední týden se tak stalo hned několik věcí, u kterých mě trklo: Aha, tohle by mohla být dobrá scéna! Ovšem vygradovaná mojí nezměrnou fantazií a ulítlými tužbami...
Trochu jsem si v souvislosti s tím vzpomněla na The Sims, kde jsem si taky vytvářela imaginární rodinky a jejich životy. Tam jsem, na rozdíl od psaní, často využívala skutečných lidí ze svého okolí. A vůbec jsem s tím pak neměla v reálném životě takové "problémy". Logicky jsem tím taky dostala chuť zase si "zapařit" simíky, jenže je nemám nainstalovaný a jsem (jako obvykle) příliš líná to udělat. Stejně pokud bych se k tomu už dokopala, nebudu mít čas hrát, takže o co jde. :D
Díky výše popsanému jsem teď trochu mimo a doufám, že moje okolí to příliš nepostřehlo. Především někteří... Na druhou stranu mi psaní jako obvykle hrozně pomáhá a je to vlastně nakonec fajn. Jen si tak říkám, jak by asi "nedobrovolně zúčastnění" reagovali, kdyby věděli... Možná by to byla docela sranda. Každopádně jak už jsem řekla, zatím je to s úmyslem, že tuhle story nikdy nikdo číst nebude. Ale protože "nikdy" se říkat nemá, jen bůh ví, jak to nakonec dopadne.

Jana Kirschner - Keby si bol môj

The Others

Režie: Alejandro Amenábar
Odkaz: http://www.csfd.cz/film/17445-ti-druzi/

Dokonalé... Ještě mnohem lepší, než jsem čekala. Hrozně dlouho jsem si na ten film brousila zuby, ale protože nebyl čas ho nasosat a vypálit, nějak k tomu furt nedocházelo. Pak jsem ho zahlédla na stánku a tak samozřejmě okamžitě brala, abysme si ho my, rodina milující horory a thrillery, konečně pustili. A byli jsme nadšení.
Vlastně to ani tak moc horor ani thriller nebyl, jenže na to člověk přijde až u závěrečných titulků. Během filmu jsem se bála slušně a zakrývala si oči v očekávání, kde se co objeví. Zvlášť po tom, co Anne ukázala své matce obrázek lidí, které vídá v jejich domě. Přesně to vyjádřil můj bratr slovy: "Tu starou ženskou vidět nechci!" A od té chvíle si oči zakrýval taky. :D Jednou jsem se i docela slušně lekla tak, že jsem zařvala... Když už jsem u té Anne, tak Alakina Mann byla skvělá. Její bratr James Bentley o něco míň, ale líbil se mi taky. A o výkonu Nicol Kidman asi netřeba mluvit. Nejspíš ji nakonec ještě budu muset začít mít ráda, je totiž jako herečka úžasná.
Film byl sice napínavý a bez chyby, ale co teprve ten závěr... Je fakt, že podruhé už to hodně ztrácí na kráse, když člověk ví, jak to celé dopadne. Na poprvé je to ovšem skutečná bomba (řeknete si, že přeháním, ale já to tak fakt vidím, slovy mého bráchy: WTF?!). Trochu jsem něco tušila, ale byl to jen zlomek toho, jaká pak byla skutečná pravda. Bylo to fascinující a když se člověk podívá zpětně, nemůže jinak než zatleskat. Jediná věc, která mi přišla nedořešená, byl Gracin manžel. U něj pořád nevím, co byl vlastně zač a jaká byla jeho role v příběhu. Přes tuhle maličkost to byl jeden z nejlepších filmů, které jsem za poslední dobu viděla a teď mám nutkání podívat se na něco dalšího od Amenábara. Pochvala ovšem patří všem zúčastněným.

Tento způsob léta...

...zdá se mi poněkud nešťastným, aneb díky bohu za Turecko, kde jsem aspoň nějaké to léto zažila. Takže vážení, tohle měl být report o dovolené, ze které jsem se vrátila 26. července a dosud se nedokopala ho sepsat. Teď už to tak trochu ztrácí na významu. I přesto si to nemůžu odpustit a musím vám říct, že dovolená byla naprosto dokonalá. Koneckonců když jdete po příjezdu do hotelu s kufry ke svému pokoji, a hned za rohem vás místní "partyboy" sjede pohledem od hlavy až k patě, načež prohodí: "Oh... Welcome!", kdo by nebyl hned od začátku pozitivně naladěný. :D Trochu na tom má možná podíl fakt, že je to první rok, co pracuju a tak jsem si ji tak nějak víc užila. Ale určitě se na tom lvím kusem podílí skvělá společnost (nejen moje drahá spolubydlící, i když ta především) a skvělé místo. Už teď vím, že pokud budu mít možnost, ráda bych ještě někdy Turecko navštívila. Fakt tam bylo nádherně, strašný vedro a moc příjemní lidé. Pokud by měl někdo zájem, tak fotky jsou zde. Teď mám bohužel dost problém znovu si navyknout na "normální" režim. Hrozně se mi každý den nechce do práce, je mi tu strašná zima a stýská se mi po těch bezstarostných dnech a pohodě. Jsem prostě poslední dny nějak silně naměkko... Navíc jsem měla narozeniny, tzn. jsem zase o rok starší a to vždycky přemýšlím o životě a o tom, co jsem promeškala, připadám si stará. A koukám, že raději tenhle příspěvek o ničem utnu, protože by byl ještě nakonec depresivní, což nebyl účel. Abych neporušila tradici, mám tu jednu písničku, kterou budu mít navěky spojenou s Tureckem. Slýchávala jsem ji často v autobuse v rádiu, ale hlavně nám ji hráli na výletu lodí, kde jsem si ji definitivně zamilovala. (Kruci, jak já bych šla někam tančit!)

Snoop Dogg - Sweat (David Guetta Remix)

Harry Potter and the Deathly Hallows: Part 2

Režie: David Yates

Odkaz: http://www.csfd.cz/film/239950-harry-potter-a-relikvie-smrti-cast-2/

Fajn, nechtěla jsem jít s davem a fakt jsem neměla v úmyslu sem o tomhle filmu psát, ale byla jsem tak mile překvapená, že zkrátka musím. Navštívit kino byla povinnost, protože už jsme si z Pottera doma udělali jakousi tradici, a tak jsme vyrazili i tentokrát. Trochu jsme váhali, zda volit 3D nebo klasiku, nakonec jsme se rozhodli pro 3D s tím, že na normální verzi se budeme moct kdykoliv kouknout doma, i když ohlasy na třidéčko byly spíš negativní. Po první části jsem šla do kina raději s tím, že jsem příliš neočekávala, přes celkem vysoká hodnocení. A udělala jsem dobře, mohla jsem být jen příjemně zaskočena, což jsem pak fakt byla.
Řekla bych, že ten film moc hezky plynul, ty dvě hodiny my vůbec nepřišly, a to kolikrát u některých filmů už ke konci nervózně poposedávám (jako třeba u Avataru). Tady se mi to nestalo, byl to doslova fofr. Pár slabších scén to mělo, ale opravdu jen pár. Nemůžu si pomoct, mně se to prostě hodně líbilo. Možná k tomu přispěla ta první část, která byla víceméně nic moc a taková hrozně roztahaná, tohle byl docela jiný odvar. Musím říct, že se filmaři s koncem celé série vypořádali zdárně.
Co se mi opravdu hrozně moc líbilo, byly vzpomínky Severuse Snapea, i slza mi u nich ukápla (njn, to jsme prostě celá já, navíc miluju Alana Rickmana, který opět zaválel, tak co se mnou...). Stejně jako víc lidí i mě mrzí "odbytá" smrt důležitých postav a stejně odbytý mi přišel i závěrečný souboj mezi Harrym a Voldemortem, dalo se z něj vytěžit mnohem víc. I Voldemortova smrt mě zasáhla, protože je to Raplh Fiennes a moje oblíbence prostě nikdo zabíjet nesmí (naproti tomu Radcliffa nemám ráda ani trochu). Jinak to bylo příjemně naplněno akcí, takže jsem se vůbec nenudila a určitě se u mě tenhle díl zařadí spolu s vězněm z azkabanu k těm nejlepším. Pravda je, že to 3D mi přišlo úplně zbytečný, skoro jsem ho ani nezpozorovala.
Že Harry Potter končí, to mě nijak nemrzí ani netěší, ono se stejně má v nejlepším přestat a když se něco až moc natahuje, akorát to ztrácí na kvalitě. Tohle podle mě navíc nebylo zase natolik kvalitní, aby si to něco podobného mohlo dovolit. Každopádně se "loučím" s Harrym s tím, že si moc ráda zase někdy přečtu kteroukoliv z knížek nebo zhlédnu kterýkoliv z filmů. Koneckonců je to Anglie a té já odjakživa fandím.