Ukaž, jak se chlašče!

Včera k nám po hrozně dlouhé době konečně zavítal na návštěvu strejda. Jelikož měl dorazit už v březnu, ale kvůli spoustě věcí se to pořád odkládalo, měla jsem hroznou radost. On je to totiž takový ten typ, který dokáže udělat srandu za naprosto každé situace, takže jsem se zas těšila jak malá, jak nám zpříjemní víkend. A protože jsem v pondělí udělala státnice, spojili jsme to rovnou i s oslavou téhle události (původně to byly máminy narozeniny, což zůstalo jako hlavní důvod) a já si koupila velký šampáňo, abych ho mohla bouchnout a nastříkat na všechny přítomné. Tahle činnost mě totiž neskutečně fascinuje (už jsem tu několikrát říkala, že jsem potrefená) a měla jsem ji slíbenou. Každopádně u příbuzenstva to vyvolalo nečekaně velkou odezvu a všichni měli hrozný zájem na tom si mě fotit nebo natáčet. Ale proč ne... Takže jsme se pěkně nabaštili (první letošní grilování!) a pak se přesunuli na náš krásný pěstěný trávník, kde jsem si otevřela šampáňo a stříkala a stříkala... dokud nedostříkalo. Pak jsem do sebe pouze v rámci téhle události šampus naklopila, ve snaze dopít zbytek. Jenže já šampus tak nějak nepiju, což se ukázalo jako menší problém, protože ještě v kombinaci se smíchem ho skončila velká část nakonec opět na trávníku. To samozřejmě okolo stojící "publikum" nemohlo přenést přes srdce. Bylo na mě použito pár nechvalných označení, až se mě nakonec jediný strejda zastal s tím, že když nepiju, tak nepiju, načež mi sebral láhev z ruky a předal ji své ženě. "Ukaž, jak se chlašče!" Teta se chopila šampusu a názorně předvedla. Po ní se stejného úkolu ujal i zbytek rodinky, protože můj úspěch musel samozřejmě každý z nich zapít. Až se za všeobecného hlaholu a povzbuzování zbytek šampáňa vychlastal a pokračovalo se dál v předchozí zábavě. Každopádně tahle strejdova hláška opět vejde do rodinné historie, stejně jako pro mě zřejmě celý ten den. Škoda, že tím asi definitivně končí jedno krásné období... Ale i tak - na zdraví!

Long Way Round

Potkalo mě nehorázné štěstí a tak se stalo, že mám své vysokoškolské studium definitivně za sebou. Nemůžu říct, že by se mi po těch týdnech stresu neulevilo, ale stejně je mi trochu smutno. Ještě v době stresů jsem tu slíbila, že se s vámi podělím o jistou činnost, která mi dodávala klidu. No a byla to právě tahle série s názvem "Long Way Round". Těch deset večerů, které jsem u ní strávila, jsem totálně vypnula a žádné blížící se státnice mě nemohly rozházet. Jj, Ewan mě zkrátka zase dostal. Hrozně dlouho jsem po tom pátrala a pak blbec zjistila, že to mám přímo před nosem. No to jsem celá já... Ale dopátrala jsem se, což bylo hlavní. Jo... o co jde. Jedná se vlastně o takový dokument, kterak se dva blázni milující motorky rozhodli, že na nich objedou svět. Z Londýna přes Evropu, Asii pak do Ameriky a cílem cesty New York. Dlouho plánovali a pak se vydali na cestu. Jo, a ti dva blázni se jmenují Ewan McGregor a Charley Boorman. (ps: pokud kliknete na nadpis, dostanete se na čsfd s malým infem)

Jelikož já motorky zbožňuju (a cestování vlastně taky), zakousla jsem se od prvního dílu. Nebo hlavně od třetího, kdy se konečně ti "dva" vydali na cestu. Přes v podstatě "známá" místa v ČR nebo na Slovensku se dostali na Ukrajinu, kde už to bylo zajímavější. Pak přišel Kazachstán a Mongolsko, kde se nám chlapi hodně natrápili. Dokonce se tu rozhodovali, jestli nezměnit trasu a kvůli hrozným cestám a problémům se nevrátit do Ruska, odkud by pak pokračovali podle původního plánu. Po pravdě bych se jim nedivila, ale nevzdali se a putovali přes Mongolsko dál... Do Ruska, kde také přišlo pár problémů... a pak už Aljaška (bože, tam je nádherně!), Kanada (tam taky :D ) a Amerika. Úžasný výlet a pokud jste někdo stejně na motorky a cestování jako já a tohle jste neviděli, jděte do toho.

Poznáte, jak se žije v jiných částech světa a že já jsem chvílemi opravdu koukala. Nejen na to, v jaké bídě ti lidé žijí, ale taky na to, jak jsou srdeční a přátelští. Stačí jim říct a rádi pomůžou snad s čímkoliv, dokonce vás ubytují u sebe doma a pohostí. :D Kdesi jsem četla, že je to jen výlet dvou zazobanců, nebo něco podobného, ale není to pravda. Je fakt, že nebýt toho týmu, který za sebou měli, bylo by to mnohem těžší, ale i tak se poprali se spoustou nástrah a problémů a rozhodně ani jeden z nich není nafoukaná primadona. Vlastně... ať si každý udělá názor sám. :) Já mám teď rozhodně v plánu nasosat si Long Way Down a zkouknout ji taky. Pro vás přikládám vlastní sestříhané video, kde toho ale moc není (vybírala jsem hlavně humorné nebo těžké chvilky). Trvá sice necelou čtvrt hoďku, ale v tomhle je prostě tolik zážitků, že se to nedá shrnout do žádného "traileru". Tohle se prostě musí vidět...