Možná to tu ještě není tak viditelné, ale mám ve zvyku většinou filmy vybírat podle obsazení. Tak se často stane, že narazím na dobrého herce a pak zkrátka jedu jeho filmy jeden po druhém. No a takhle se mi to nedávno stalo s Edem Nortonem. Proto jsem si říkala, že než sem ty filmy házet po jednom, dám je všechny společně, zase tolik jich není (zatím).
The Painted Veil
Režie: John Curran
Odkaz: http://www.csfd.cz/film/201845-barevny-zavoj/
Můj názor: "Sometimes the greatest journey is the distance between two people." Naomi Watts a Edward Norton v hlavní roli... to jsem viděla jako záruku kvality. Musím ale přiznat, že když jsem ten film viděla poprvé, moc nadšená jsem z něj nebyla. Až po pár dnech se mi to rozleželo a později jsem si ho pustila znovu. Od té chvíle jsem se do něj doslova "zakoukala". Proto, že se odehrává v nádherném prostředí čínské přírody, pro to, co se odehrává mezi těma dvěma, mimo jiné i pro ty herecké výkony (nejen Norton a Watts) a také proto, o čem ten film celkově vypráví. Dodnes nevím, na čí stranu bych se postavila, protože chyba byla dle mého názoru na obou a je dobře, jak to všechno nakonec dopadlo. Ještě bych něco řekla, ale tím bych prozradila konec, takže si to nechám jen pro sebe... Každopádně film, který stojí za zhlédnutí, minimálně pokud jste stejně romanticky založení jako já. ;)
Trailer: http://www.youtube.com/watch?v=1oevR8c35Qk
American History X
Režie: Tony Kaye
Odkaz: http://www.csfd.cz/film/5069-kult-hakoveho-krize/
Můj názor: Tak tohle nebyl film na nedělní odpoledne. :D Na druhou stranu vcelku poučný a díky tomu se mi líbil. Líbil ve smyslu, že to nebyl žádný zbytečný výkřik do tmy, ale ne ve smyslu, že by ve mně zanechal příjemný pocit. Člověk prostě musí dostat na čumák, aby si spoustu věcí uvědomil a otevřel oči. Nortonovi to zde ovšem seklo a rozhodně musím vyzvednout výkon Edwarda Furlonga, protože ten opravdu exceloval. Znala jsem ho jen z Terminátora a tady ukázal, že má v sobě dostatek hereckého talentu. Možná mi v tom filmu připadal i výraznější než samotný Edward Norton. Jednoduše řečeno, kvalitní film s kvalitními herci, ke kterému se doufám ještě někdy dostanu.
Trailer: http://www.youtube.com/watch?v=jXaZENPQrsw
25th Hour
Režie: Spike Lee
Odkaz: http://www.csfd.cz/film/5793-25-hodina/
Můj názor: Po prvních pár minutách jsem myslela, že to vážně vypnu. Nemám totiž ráda vraždění zvířat, ale s tímhle pesanem to naštěstí dopadlo nakonec dobře, takže jsem koukala dál. A tenhle film se mi opravdu regulérně hodně dost líbil. Vynechala bych akorát část, kdy Monty hudroval na záchodě před zrcadlem, kdy řekl asi 100x fuck (což by mi ani tak nevadilo, spíš jak dlouho to trvalo). Nevím, ten účel téhle zpovědi mi nějak nedocvakl a celkově to do toho filmu prostě nesedlo... Ale jinak super. Skvělé prokládání přítomnosti minulostí a skvělý závěr. Sice je fakt, že (jak někdo napsal): "Příběh drogovýho deelera kterýmu bysme snad měli nakonec fandit? Proč to!" Ano, proč to... Udělal jsi blbost a jdi za to sedět, to je fakt. Ale já se tomu fandění stejně neubránila... A abych nezapomněla - vážně skvělý Barry Pepper.
Trailer: http://www.youtube.com/watch?v=z-WuU7w3FCk
Pride and Glory
Režie: Gavin O'Conner
Odkaz: http://www.csfd.cz/film/224697-hrdost-a-slava/
Můj názor: Tenhle jsem měla v plánu už kvůli zapojení Colina Farrella. Bohužel jsem se k němu kvůli jiné odbočce (čti jinému hereckému objevu :D ) dostala až později. A buď sem dávám jen filmy, které se mi líbily nebo mám při výběru štěstí, ale líbil se mi i tenhle. Nemám sice ráda Jona Voighta, protože ho mám zafixovaného v jedné fakt hnusné roli a navíc se na toho člověka prostě nedá moc dívat, ale tady jsem ho tedy holt nějak překousla... Colin Farrell super záporák (což mu jde líp než kladné role imho) a Edward Norton pravý opak. Ten střet mezi nimi táhnoucí se celým filmem mi opravdu lahodil. Navíc tou scénou s rvačkou v hospodě mě ti dva vážně dostali... (já prostě miluju rvačky). Nice. :)
Trailer: http://www.youtube.com/watch?v=A2Qu80hRoh4
Toť prozatím vše, k dalším se snad dostanu později. :) Každopádně si u mě Edward Norton vysloužil slušnou image, až se skoro stydím, že jsem tak dobrého herce v klidu ignorovala...
18. května 2010
16. května 2010
Nervy na pochodu
Tak koukám, že je to zase hodně dlouho, co jsem sem naposledy něco napsala. Jenže teď je takový blbý busy období... (měla jsem už jiný než busy??!) Diplomka, potom seminárky a zkoušky a teď pro změnu státnice. Jo, konečně je to trochu klidnější (z hlediska času), ale zároveň vynervovanější. Hlavně poté, co jsem zjistila, že jsem opět dokázala chytit tu nejhorší komisi ze všech, nj, to už je ten můj věčný pech. Ale našla jsem si jednu bezva věc na odreagování, která se tu brzy objeví (brzy může být z mého hlediska i půl roku, pokud zase nebude čas a nálada). Ale ano, mám činnost, u níž si dokážu totálně odpočinout a vypnout, takže i díky tomu mě děsně baví a aspoň někdy jsem v klidu a nic neřeším.
Tenhle pátek jsem se vypravila do školy na svoji úplně poslední zkoušku (pokud nepočítám tu státní, která mě ještě čeká) a zase to na mě padá. Kromě toho, že jsem byla tak hrozně šťastná, že jsem ji dala (až jsem vyletěla ze školy i s knížkami, které jsem chtěla původně vrátit do knihovny), tak mě současně mrzí, jak rychle tahle studentská léta utekla. Pět let vejšky za sebou, uf... a teď bych se měla vrhnout do další kapitoly svého života, do níž se mi teda ale ani trochu nechce. Přála bych si zase dva měsíce prázdninový relax, dovolenou a pak dalších proflákaných devět měsíců ve škole. Jo, tak tohle už se mi nikdy nepodaří, naprosto šílená představa. Proč já si jen věčně říkám, jak jsem stará a kolik skvělých věcí už mám za sebou? A taky, kolik věcí jsem z nějakých nepochopitelných důvodů propásla?! To je fuk... tohle moje "filozofování" je fakt na provaz.
Teď bych si ráda do svých chvilek volna přidala další relax v podobě nově rozepsaného příběhu, který jsem začala už před hodně hodně týdny a pak se zasekla z nedostatku času i nálady. Pomalu se rozhoupávám a začala jsem na tom zase dělat (hurá), i když pořád ještě ne tak, jak bych si představovala. Chci psát a nemám čas, chci dělat italštinu a nemám čas, chci zkouknout hromady filmů a nemám čas, chci přečíst hory knížek a nemám čas. A budu mít vlastně někdy na tohle všechno čas? (Navíc pomíjím spoustu věcí, který sice nechci, ale musím a taky na ně nemám čas) Momentálně především na čtení skript, ze kterých mi jde hlava kolem a to jen proto, abych nakonec celý ty zpropadený státnice zvorala a nervovala se nanovo. Bože, jsem to ale optimista! Jenže lepší je řídit se heslem: Čekej to nejhorší, doufej v to nejlepší. A jindy si zase říkám: Když nejde o život, jde o ho..o. Září to jistí a já se přestávám stresovat. Minimálně příští minutu... Jo, ve cvokárně už mi rezervovali pokoj.
Tenhle pátek jsem se vypravila do školy na svoji úplně poslední zkoušku (pokud nepočítám tu státní, která mě ještě čeká) a zase to na mě padá. Kromě toho, že jsem byla tak hrozně šťastná, že jsem ji dala (až jsem vyletěla ze školy i s knížkami, které jsem chtěla původně vrátit do knihovny), tak mě současně mrzí, jak rychle tahle studentská léta utekla. Pět let vejšky za sebou, uf... a teď bych se měla vrhnout do další kapitoly svého života, do níž se mi teda ale ani trochu nechce. Přála bych si zase dva měsíce prázdninový relax, dovolenou a pak dalších proflákaných devět měsíců ve škole. Jo, tak tohle už se mi nikdy nepodaří, naprosto šílená představa. Proč já si jen věčně říkám, jak jsem stará a kolik skvělých věcí už mám za sebou? A taky, kolik věcí jsem z nějakých nepochopitelných důvodů propásla?! To je fuk... tohle moje "filozofování" je fakt na provaz.
Teď bych si ráda do svých chvilek volna přidala další relax v podobě nově rozepsaného příběhu, který jsem začala už před hodně hodně týdny a pak se zasekla z nedostatku času i nálady. Pomalu se rozhoupávám a začala jsem na tom zase dělat (hurá), i když pořád ještě ne tak, jak bych si představovala. Chci psát a nemám čas, chci dělat italštinu a nemám čas, chci zkouknout hromady filmů a nemám čas, chci přečíst hory knížek a nemám čas. A budu mít vlastně někdy na tohle všechno čas? (Navíc pomíjím spoustu věcí, který sice nechci, ale musím a taky na ně nemám čas) Momentálně především na čtení skript, ze kterých mi jde hlava kolem a to jen proto, abych nakonec celý ty zpropadený státnice zvorala a nervovala se nanovo. Bože, jsem to ale optimista! Jenže lepší je řídit se heslem: Čekej to nejhorší, doufej v to nejlepší. A jindy si zase říkám: Když nejde o život, jde o ho..o. Září to jistí a já se přestávám stresovat. Minimálně příští minutu... Jo, ve cvokárně už mi rezervovali pokoj.
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)