Neuvěřitlný, jak čas letí, když to zrovna člověk nejmíň potřebuje. Nedávno teprve začátek února, to jsem si mohla říkat, kolik času mám ještě k dobru. A teď najednou konec března a já pomalu začínám šílet z toho, že nestíhám. Ale mohla bych na tom být ještě hůř. Nejhorší je ta stále narůstající nechuť... Jelikož ovšem diplomka stále není u konce (blížím se pomaličku polehoučku), je potřeba ji nějak odbourávat. Jenže háček je v tom, že na nic poslední dobou nemám náladu a u jakékoliv činnosti si vyčítám, že zbytečně ztrácím čas, který bych mohla věnovat psaní. Asi brzy zcvoknu...
Každopádně jsem si dnes vzpomněla zase na svůj web a na nápad trochu si pohrát se vzhledem, který je od začátku stejný a vzhledem k tomu, že konečně snad začalo jaro, už taky trochu mimo. Nevím, proč mě chytla zrovna ta černá barva, asi to bude mít spojitost s mojí naprosto zkaženou náladou, ale celkový výsledek se mi zamlouvá, takže asi zůstane.
Začínám mít obavu, že mě snad brzy přestane bavit i to psaní příběhů, což by byla asi definitivní krize. Dřív musím tu zatracenou diplomku konečně dopsat, než dosáhnu téhle úrovně, protože to bych fakt nerada. Ztratit jedinou činnost, která mi zvedá náladu... Ale vzhledem k posledním zprávám, které mě zastihly a taky plánům, se možná blýská na lepší časy. Hlavně, ať už si moje hlava konečně může odpočinout a soustředit se taky na něco jinýho než na daně, jinak se mi brzy budou zjevovat i ve snech...
