The Scarlet Letter

Název: The Scarlet Letter (Šarlatové písmeno)
Režie: Roland Joffé
Hrají: Demi Moore, Gary Oldman, Robert Duvall a další
Oficiální text distributora: Sedmnácté století v puritánské Americe. Malá vesnička pohlcená divokou přírodou. Žena, Hester Prynne, je pranýřovaná a musí na sobě nosit šarlatové písmeno "A" jako trest za to, že zplodila dítě mimo manželský svazek a odmítla prozradit jméno otce. Hrdost a láska činí výsměch puritánských obyvatel snesitelnějším. Do vesnice přijíždí starší cizinec, kterého Hester jako jediná poznává. Muž se vydává za doktora, stará se o Hester a pátrá po identitě jejího milence... Jeho zájem se brzy soustředí na mladého přepracovaného a nervózního pastora Dimmesdalla. Mezi oběma muži brzy začne vzrůstat nepřátelství. Psychologickému tlaku ale začne Dimmesdall brzy podléhat. Když u vesnice zastaví loď, vidí v ní Hester ideální prostředek k osvobozujícímu útěku pro sebe, svou dceru a svého milence…
Odkaz: http://www.csfd.cz/film/4864-sarlatove-pismeno-scarlet-letter-the/?text=98168
Můj názor: Hodně dlouho jsem se na tento film chtěla podívat. Ale bohužel ho vlastníme pouze v angličtině a bez českých titulků, na což jsem si netroufla. Možná bych sem tam něco pochytila, ale podstatě filmu bych nejspíš neporozumněla. Nedávno jsme ho ale objevili v televizním programu a hned se chystala kazeta na nahrávání. Po dlouhém čekání jsem tak mohla tenhle film konečně zkouknout. A musím říct, že čekání se vyplatilo. Byl to přesně ten typ filmu, který mám ráda. Vášnivá a přesto skrývaná a nedovolená láska. Můžete si u něj poplakat radostným dojetím i smutkem. A na Garyho Oldmana se vždycky pěkně kouká, i když jako Sirius v Harry Potterovi se mi líbí o něco víc. Člověk trpí s ním, když jeho milovaná Demi Moore musí snášet posměch všech okolo a on jí nemůže pomoci, přestože by stačila jedna věta a tolik by chtěl... Jeho utrpení je cenou za to, že se zamiloval do "zakázané" ženy. Rozhodně je to film se silným příběhem, který bych každému doporučila.

Sash! - Adelante

"Ludva" mě v Camminu přivedl na další úžasnou písničku, o kterou se s vámi musím podělit. Možná, že ji znáte, já ji neznala, ale fakt mě chytila. Je od skupiny Sash! (tu snad znáte docela určitě), název Adelante. No řekněte, nezařádili byste si na to? :D

Konečné rozhodnutí

Dneska jsem se pevně rozhodla - začínám hubnout. Plavková sezona je za dveřmi a já takhle v žádném případě nemůžu vylézt mezi lidi v plavkách. Dneska jsme s bráškou vyrazili na brusle a i když to nedopadlo tak, jak jsme si představovali (tedy hlavně pro něj), bylo to prima, takže proč to nezopakovat? To, že jsem to napsala takhle veřejně mi snad pomůže, budu to brát jako větší závazek a snad to konečně klapne. Takže konec mlsání, protože i když jsou ty čokoládičky, buchty, vánočky a já nevím, co všechno ještě strašně dobrý, postavě fakt nesvědčí. Bože, kde jsou ty časy, kdy jsem mohla sníst cokoliv a nepřibrala jsem ani deko?! Tehdy jsem se dokonce vážně přibrat snažila a nic. Furt stejná váha. Teď je to zase opačne. Najednou se to na mě všechno nashromáždilo a vypadám jako oteklý vorvaň... Ne, tak to jsem přehnala samozřejmě, ale v kondici rozhodně nejsem. :D Jen ta silná vůle... Ale když do ostatních kolem sebe (zvláště do jedné osoby) věčně klavíruju, ať ji sakra konečně má a přestane s tím svým hnusným zlozvykem, měla bych nejspíš začít u sebe. Ale rozhodně si nehodlám dávat závazky typu 10 kilo dolů do měsíce. Zkrátka to zkusím a uvidíme, jestli to půjde dolů. Ale jo...ono to půjde. :) Vážně nepochopím, proč nahoru jdou ta kila sama a dolů tak hrozně těžko. Teď mě tak napadá...ještě mám vlastně jeden závažný důvod, proč se do toho pustit. Ano, tak kvůli tomu to opravdu stojí za to. Fajn, ode dneška se do toho pouštím a tentokrát doopravdy a naprosto vážně. Já těm kilům ještě ukážu! :D

Fotoreportáž

Nevím, jestli jsem to slibovala nebo ne, ale každopádně tu mám pár fotek ze dvou akciček, kterých jsem se nedávno zúčastnila. Jednak to byl hokejový souboj univerzit (Masaryčka vs. VUT - možná znáte, možná ne). Já samozřejmě fandila našim, rozuměj Masaryčce, a měla jsem velkou radost, protože jsme po remíze 7:7 (ale jednoho góla nám neprávem neuznali, potvory...) vyhráli na nájezdy 3:1. Takže milí hokejisté z VUT, jděte se zahrabat, na nás nemáte! :D

Nástup hráčů, družstvo MUNI, kluci na sobě místo dresů měli
všemožné převleky, stejně jako VUT, takže byl občas problém
poznat, kdo ke kterému týmu vlastně patří...

Slavnostní buly v přítomnosti pánů rektorů

Hráči v akci, tohle bude 1. nebo 2. třetina

Tučnáčci, maskoti turnaje

3. třetina

Tak do toho, klucíí, nenechte se zahanbit :D

Závěrečná bitka nemohla chybět, aneb, co by to bylo
za hokej, když by se tam chlapi neporvali :D

Radost vítězného mužstva!!

A ještě jedno video - nástup na 3. třetinu za doprovodu
písně "Jede, jede mašinka" :)

Druhou akcí toho týdne byl koncert skupiny Kryštof, který se tedy uskutečnil už den před hokejovým zápasem, v rámci t-music Kryštof tour po českých univerzitách. Pokud jste na Kryštofech ještě nebyli a budete mít možnost, určitě neváhejte, protože rozhodně nebudete litovat. U Richardových proslovů jsme se slušně nasmáli a do jejich písní se zase naplno zaposlouchali. Prostě večer využitý jedním z nejlepších způsobů.

Tak tohle byla jedna z novějších, jen kdybych si já
hlava děravá vzpomněla na název...

Zpívající Richard podruhé...

Další dva členové kapely, jména po mně nechtějte (*stydí se*)

Kryštof komplet

Tahle se moc nepovedla, uznávám :D Ale musela jsem ji
sem hodit. To za tu "paní"... :P Navíc je na ní krásně
ostře aspoň ten Nikos

Když video z hokeje, tak i z Kryštofů, aby jim to nebylo
líto, takže: Kryštof - Plán

Už je tu zase to pitomý jaro...

Ne, neberte mě vážně. Na tohle se rozhodně nedívám stejně jako Ivan Mládek, protože já mám z toho, že konečně vysvítlo sluníčko a teploty se vyšplhaly vysoko nad 10 stupňů Celsia, obrovskou radost. Vždyť jaro s sebou přináší tolik fajn věcí, uznejte - člověk může konečně odhodit ty neformné zimní bundy a těžké kabáty, chlapi vytahují motorky (jak já bych se zase projela na motorce), můžete se jen tak rozplácnout na balkóně a poslouchat zpěv ptáků, provozovat spoustu sportů, které jste v zimě nemohli, začíná nová sezóna F1 :), apod. Jediným negativem je snad to, že se s příchodem jara začíná blížit konec semestru a s ním i zkouškové období, období stresů. A taky vás zcela jistě nepotěší, když celí dojatí tím krásným počasím vyrazíte se psem na procházku, s nadějí, že se konečně venku nezašpiní, protože je sucho, a on si potom lehne do špinavé kaluže, aby se ochladil, jelikož je mu stejné vedro jako vám. Přesně takhle to dneska udělal Sanka a věru...radost jsem z toho neměla. Ale náladu si tím také zkazit nenechám. Navíc na mě jaro působí tak, jakoby všechno staré bylo zapomenuto a člověk, stejně jako příroda, zase začínal s čistým štítem. Venku to krásně voní, všechno se probouzí... To je spousta důvodů pro to, proč jaro vítat s úsměvem na rtech, takže doufejme, že nám počasí vydrží a zimě dáme nadobro sbohem. Nebo alespoň na dlouhou dobu...

Top 10 - songy mého srdce

Nedávno jsem dostala zase jeden bláznivý nápad a pokusila jsem se vytvořit takový Top 10 mých nejoblíbenějších songů. Byla to tedy fuška, protože vybrat z toho obrovskýho množství těch deset opravdu nej se nedá jen tak snadno. Snaha byla a nakonec z toho vylezlo to, co vidíte níže. Jen podotýkám, že nejsou uspořádány podle pořadí, tzn. ta první není úplně nejoblíbenější, za ní druhá nejoblíbenější, atd... Jsou seřazené čistě náhodně. I když, ano...můžu přiznat, že ty na předních místech pro mě znamenají nejvíc a byly to ty první, které mě napadly.


1) Gigi D'Agostino - L'Amour Toujours

Gigi nesmí chybět, možná by bylo lepší udělat mu samostatný Top 10, třeba někdy příště... Tohle je opravdu moje srdcovka... Nádherná hudba, nádherný text, nádherný klip. Miluju všechna podání tohohle, asi nejslavnějšího, Gigiho hitu (nejsem si jistá, jaký má tahle verze přívlastek, jestli vůbec nějaký, za další zmíním např. 'Lenta' nebo 'Forte Forte', druhá jmenovaná z alba Suono Libero). Jinak k tomuhle už radši nic, asi byste pak mysleli, že jsem totální blázen. U tohohle chlapíka se totiž vážně neovládám. :D




2) Amy Mcdonald - This Is The Life

Nejspíš všichni znáte... Tahle mě chytla na první poslech, líbí se mi, jaký má spád. Naštěstí jsem na ni několikrát narazila v Camminu, jinak bych ji asi vůbec neznala, jelikož rádio skoro vůbec neposlouchám. Takže, grazie Gi...



3) Pavel Dobeš - Papíroví draci

Krásná písnička, která mi zvedne náladu i v těch nejhorších chvílích. Stačí se zaposlouchat do textu, je opravdu pravdivý a mně osobně častokrát pomohl od splínů.



4) R. E. M. - Loosing My Religion

Dlouholeté stálice na mém hudebním nebi. Hodně písniček "přišlo a zase odešlo", ale tahle hitovka od R. E. M. zůstává, nejspíš na věky. Ani nevím, čím mě tak dostává, ale když ji slyším, zkrátka taju a sním...



5) ??? - Robba de Tango

Tak tahle mi právě hraje do uší. Slyšet ji "live" z Cammina je zážitek. Ta harmonika mě vážně dostává. Je to zkrátka kluk šikovnej a talentovanej. OK, už zase plácám... Původně jsem sem chtěla zařadit ještě Comportamento del Movimento, ale nechtěla jsem, aby bylo "přegigiováno", takže jsem z těch dvou nakonec vybrala tuhle. (Pro zájemce přikládám odkaz na Comportamento s úžasným Gigiho hlasem: klik). Pozn. Kompletní název tohohle songu není zcela jasný, protože zatím nevyšel na žádném albu.



6) Kryštof - Zrcadlení

Už jsem tu jednou vyzvedávala Richarda Krajča jako "pana zpěváka". Vždycky jsem ho tak viděla a živým vystoupením minulý týden mi to jen dokázal. Navíc jsem zjistila, že je i, stejně jako ostatní kluci ve skupině, opravdu vtipný, takže Zrcadlení zkrátka nemůže chybět.



7) Mika - Love Today

Další láska na první pohled, která mě asi nikdy nepustí. Mika...velký talent, od kterého vlastním hned několik kousků. Bohužel už jsem od něj dlouho neslyšela nic nového, budu muset nejspíš zapátrat.



8) Nightwish - Amaranth

Tady ani nevím, co napsat... Když se někdo narodí s takovým hlasem, jako má zpěvačka téhle skupiny...prostě i přes ten nářez, kterým tenhle song bezesporu je, nádhera to poslouchat.



9) Rednex - Old Pop In An Oak

Původně to měl být Cotton Eyed Joe, ale nepodařilo se mi najít tu správno verzi, kterou mám ráda, takže nakonec tahle. Je úplně stejně hravá a chytlavá. Člověk má chuť skotačit, když to slyší, tedy alespoň já určitě :D



10) Sister Act - I Will Follow Him

A nakonec něco speciálního. :) Docela určitě známá písnička i film. Možná ne úplně ta nej z toho snímku, ale já ji mám prostě ráda. Navíc zbožňuju, jak to ta babča rozbalí na klavír.



Toť vše, příště možná zase něco z jiného soudku ;)

Apríl je u nás od 17. století

"Hybaj k řezníkovi pro muší sádlo! A nezapomeň ohýbač cihel." Dnes už to od vás nikdo chtít nebude, vypadá to hloupě. Ale před sto lety? Vystřelit si 1. dubna, tedy na Apríla, z někoho tak, že jste ho poslali pro nějaký nesmysl, to byl hit. Třeba k selce pro kohoutí vejce či k hajnému pro zaječí peří.
Není zcela jasné, odkud se tradice vzala. Podle jedné z teorií připadalo na 1. duben narození Jidáše, a protože ten zradil Krista, nemělo se tento den věřit ničemu a nikomu... U nás se zvyk ujal v 17. století. V Kanadě či v USA je tradice celkem živá - když si z někoho vystřelí, zazní tam "april fool", což se dá přeložit jako aprílový žert.
Ještě v minulém století se lidé posílali do železářství pro bublinky do vodováhy nebo mezery do žebříku. První zmínka o aprílových žertech v Česku je z roku 1690. Aprílový zvyk se k nám dostal i se svým jménem, neboť narozdíl od většiny ostatních národních jazyků, slovo "apríl" nepřipomíná označení příslušného měsíce, dubna.
Teorií o tom, kde se apríl vzal, existuje víc. Kromě té spojené s Jidášem za ním může být reforma kalendáře za Julia Caesara - 1. duben byl zároveň prvním dnem v novém roce.

Zdroj: Mladá fronta Dnes, 1. dubna 2009, Radka Wallerová