Bella Paola

Perfect Sense

2012-02-05T18:37:00.000+01:00

Režie: David Mackenzie
Odkaz: http://www.csfd.cz/film/265952-perfect-sense/

Aneb katastrofický film po anglicku. Což vlastně v překladu znamená, že to ani katastroficky nepůsobí. Spíš to vážně vystihuje slovo "drama". Nápad je to skvělý a myslím si, že kdyby ho dostali do rukou Američani, zase by to vypadalo úplně jinak. (Nechci říkat, že by to dopadlo hůř, ale z mého pohledu určitě jo. Nebo by to minimálně byl ten samý už stokrát ohraný scénář.)
Když jsem na to koukala, tak jsem si víc než kdy jindy uvědomovala, jak moc jsou vlastně jednotlivé smysly pro člověka důležité. A ptala jsem se sama sebe: Který je nejvíc? Asi se na to nedá odpovědět. Každopádně vím, že přijít bych nechtěla ani o jeden. Sledovat lidi, jak postupně přicházejí o každý z nich, to byla věc, která mě po dlouhé době u filmu fakt rozbrečela. To je zase jedna z věcí o které jsem si jistá, že by Američani nedokázali. Možná k tomu přispělo i vykreslení vzájemného vztahu ústřední dvojice postav a to všudypřítomné očekávání nejhoršího, o kterém všichni věděli a přitom se to současně snažili zatlačit do pozadí. Protože pokud ještě nějaký čas zbývá, je potřeba ho využít a ne jen čekat, až se TO stane. Vcelku zajímavé bylo proplétání dvou dějových linií, i když občas mi bylo trochu proti srsti, jakoby násilně přerušilo vývoj příběhu mezi Susan a Michaelem. Jednoduše myslím, že romantický příběh těch dvou nebyl stavěný na první kolej, spíš na stejnou úroveň jako zobrazení postupující epidemie ve světě, tedy druhá dějová linka.
V tomhle filmu je to zase starý známý Ewan (myšleno odhalující téměř vše) a je jisté, že je to rozhodně ten nejvíc sexy kuchař na světě. Koneckonců Eva Green za ním moc nezaostala. Celou dobu, co o tomhle filmu vím, mám pocit, že ji odněkud už znám, že je to prostě profláklé jméno, ale ne. Nic jsem s ní doposud neviděla. Jen mi trochu v určitých chvílích připomínala Katie Holmes. Nezklamala, ale ani nenadchla. Každopádně jako pár se mi ti dva líbili. Na Ewena Bremnera si pamatuju ještě z Trainspottingu, kde mě bavil stejně jako tady.
Celé mi to přišlo pojaté s typicky anglickou reservovaností, ale já mám anglické filmy moc ráda, takže mi tohle vůbec nevadí. U toho filmu jsem si odpočinula a schovám si ho, i když pravda, znám lepší. Není to adept na zařazení do mé DVD sbírky. Přesto, pocity z něj mám dobré, dojalo mě to, zapůsobilo a můžu si odškrtnout další položku z Ewanovy filmografie.
PS: Existuje vůbec profese, ve které není Ewan McGregor nejvíc sexy? Možná by měl dostat roli detektiva, protože nedávné opětovné shlédnutí filmu From Hell mě přesvědčilo, že Johnny Depp je nejhezčí chlap téhle planety. Jestlipak by mu dal Ewan jakožto detektiv na prdel? :D

The Girl with the Dragon Tattoo

2012-01-28T18:22:00.000+01:00

Režie: David Fincher
Odkaz: http://www.csfd.cz/film/279569-muzi-kteri-nenavidi-zeny/

V kině jsme byly včera. A dojmy? Kupodivu vesměs pozitivní, k čemuž možná přispělo to, že jsem předtím strávila půlhodinu v zubařském křesle a tudíž se už nemohla dočkat toho měkoučkého křesílka v kině u velkého plátna. Ale ne, nemůžu Davidovi ubírat zásluhy. Ve skutečnosti jsem čekala, že to bude mnohem horší. Současně musím říct i to, že švédská verze u mě přesto vede. I tak se možná tenhle film zařadí do mé domácí filmotéky.
Předně, naprosto úžasná byla titulní znělka filmu. Na YouTube dokonce kdosi v komentářích psal, že byla na filmu tím nejlepší. Nebála bych se souhlasit.

Včera nám pouštěli zvuk hodně nahlas (i pro mě, která mám vysokou hlasitost ráda, to bylo fakt dost) a když se tohle rozeznělo sálem, zarazilo mě to do sedačky a strašně se mi to líbilo. Vyloženě jsem se na ten film začala těšit.
Je zjevný, že se Američani snažili nekopírovat dřívější trilogii a tu Ameriku jsem z toho cítila, což ale nepovažuju za zápornou stránku filmu, je to prostě jen fakt. Teď k hereckému obsazení. Daniel Craig... Co musím chtě nechtě přiznat je to, že má fakt moc dobrou postavu a je skvělý i co se týče hereckého výkonu. Ale jednoduše já když vidím ty jeho našpulený rty... Na toho chlapa si nikdy v životě nezvyknu, fakt nikdy. Pokaždé se snažím představit si ho bez hlavy. :D Nemůžu koukat ani na ten pitomý plakát. Jediné, co teď vím, je to, že je dobrý herec, protože dřív jsem neměla možnost, nebo spíš jsem nechtěla, to zjistit. Rooney Mara byla taky dobrá, ale že bych ji zrovna nominovala na Oscara? To zas až tak ne. Líbila se mi, ale švédská Lisbeth mi přirostla k srdci mnohem víc, i jsem jí to víc věřila. Příjemně překvapila účast Stellana Skarsgårda. Mám ho ráda, jen jsem měla trochu potíž odprostit se od jeho role v Mamma Mia! a vidět ho jakožto Martina Vangera. Yorick van Wageningen byl o něco méně slizký než Peter Andersson. Oproti tomu scéna, v níž se Lisbeth mstí Bjurmanovi, byla o to více nechutná a opravdu všechno mě z ní bolelo. Christopher Plummer, na kterého mám poslední dobou fakt štěstí, mě tu nebavil stejně jako v těch dalších filmech, kde jsem ho viděla.
A teď k vzájemným odlišnostem obou zpracování. Američané si přidali trošku víc sexu, což jsem koneckonců čekala, museli to přece oživit, to dá rozum. Nic není větším tahákem... Já proti tomu nemám námitky, ale vůbec se mi nelíbilo, že z toho v závěru udělali romantické melodrama. To byl čistě jejich výmysl a mně dost zkazil dojem. Stejně tak si upravili způsob, jakým Mikael odhalil, že čísla z Harrietina deníku mají biblický původ. Samotný závěr po odhalení vraha a Harriet (které bylo samo o sobě dost zvláštní a možná taky vymyšlené) byl pak pro mě šíleně zdlouhavý, až jsem měla chuť se zvednout a jít, skoro mě to nudilo (navíc pak to melodrama). Možná měl svůj význam a pointu (odpovídající délce), ale já ji nepochopila (třeba díky tomu, že jsem nečetla předlohu). Jiné výrazné námitky bych k tomu ale už neměla. Jen tak mimochodem, sponzorem byl určitě Google, Ikea, McDonalds a další...
Celkově..., byl to hodně příjemně strávený večer, mělo to jakýsi glanc, který z mého pohledu chyběl seveřanům a klidně se na to ráda podívám znovu (s představou Craiga bez hlavy :D). A pokud půjde do kin druhý díl, taky na něj zajdu. Takže ne takové zprznění, jaké jsem čekala, palec nahoru, Davide.

Pěkně se to rýsuje...

2012-01-22T17:48:00.002+01:00

Nechci to zakřiknout, ale poslední dobou mám fakt vcelku šťastné období. Sice padly dvě akce, na které jsem se hodně těšila, ale nemá cenu je zbytečně dlouho oplakávat, však budou další. Pátek třináctého pro měl byl den vyloženě pozitivní, po pracovní stránce, a v tomhle týdnu se začínají rýsovat plány 2012 a já myslím, že budou na jedničku.
V únoru, což je za chvilku, vyrážíme na Brodway on Ice. Tyhle lední revue miluju. Poslední Popleka, kterou jsme navštívili, byla tak boží, že jsem řvala hned u první písničky. :D Na Velikonoce byl v plánu Londýn. Teď to vypadá spíš na začátek května, na což si pořád nemůžu zvyknout, protože jsem se tak nějak na ty Velikonoce už připravila. Na druhou stranu budeme moct letět z Brna a taky to bude o den dýl na sightseeing. Co mi trochu vadí je fakt, že tu ten květen bude zase strašně rychle a to už je zase málem půl roku 2012 pryč. Co už... Hrozně se těším. V červenci pak přijde na řadu koncert Bruce Springsteena v Praze a to bude zaručeně megaakce. Toho se snad při své natěšenosti ani nedočkám.
Pokud vyjde všechno tak, jak bysme rádi, projedeme se v červenci nebo srpnu i po Provence, to v rámci letní dovolené. Bude to sice bez ségry, což mě mrzí, protože loňská dovolená se neskutečně vydařila, ale to je zase jedna z věcí, které musím skousnout. Během "letních prázdnin" bych pak chtěla stihnout podniknout něco i společně s ní, i kdyby to měla být jen chata nebo nějaký rybník.
A co se týče podzimu, vyslovil taťulda smělý nápad zavítat do Říma. Nechápu, kde k tomu došel (nikdy ho to tam totiž netáhlo), jenže to ke své smůle vyslovil přede mnou a já jakožto "italofil" si tuhle nevinou poznámku rozhodně hodlám zapamatovat a začít ho s tím v létě otravovat. Cestování bych si tudíž mohla užít dosytosti, a to mi nadmíru vyhovuje.
Kromě toho mám také "kinoplány". V nejbližší době s maminou na The Girl with the Dragon Tattoo, protože máme rády švédskou verzi a i když já Craiga fakt nesnáším, jsem na to zvědavá. Jestli to Američani jako obvykle zprasili nebo se na to bude dát dívat. K tomu bych ráda viděla i Perfect Sense a následně Haywire, důvod zřejmý. Nesmím opomenout mého drahého Tima (Burton - Elfman - Depp, to bude vždycky vražedně sexy kombinace). U posledních tří netuším, jestli se mi na ně podaří někoho vytáhnout, nebo od nich budu muset upustit, či je potupně absolvovat sama. Když už jsem u těch filmů, sjela jsem si v posledních dnech doma celou Matrix trilogy a musím říct, že by stálo za to minimálně Matrix Reloaded uvést do kin ve 3D. No, třeba to někoho napadne.
Přes filmy se dostávám i ke knížkám. Jsem v hrozné skluzu a děsně mě to štve, přestože s tím neumím nic dělat. Ať na to myslím sebevíc, stejně pravidelně ve všední dny padnu do postele a nepřečtu ani řádku. Po Thorn Birds dočítám další knížku od stejné autorky, tentokrát detektivku, načež mi v polici zůstává nová knížka od Robertsové na odreagování, plus Lolita, Velká ryba od Daniela Wallace (protože miluju filmovou podobu), Nouzový východ od Richarda Yatese (také kvůli filmu), jedna tenká knížka od pana prezidenta Klause (tu snad slupnu brzy) a nakonec ještě Šifra mistra Leonarda, kterou jsem dostala od ségry k narozkám, rozečetla ji na dovolené a po návratu domů odložila, protože už nebyl čas. A k tomu tu mám ještě pár oddechových z žánru červené knihovny. Jo a abych nezapomněla, mám tu navíc Angeli e demoni, tzn. Andělé a démoni v italštině, kteří tu taky brzy zapadnou prachem, protože nemám čas v italštině pokračovat a všechno dříve naučené jsem úspěšně zapomněla. Aby toho nebylo málo, mým úmyslem nadále zůstává přečíst si trilogii Milénium od Stiega Larssona. Spíš se to na mě tudíž sesype, než že to zvládnu přelouskat. Přitom tak moc bych chtěla přečíst každou z nich.
Tak jako tak se letos nejspíš moc nudit nebudu. Doufám, že už brzy si někde zaplesám, abych se trochu vybouřila, potřebuju to už jako sůl. Pak se budu těšit na všechno, co mě letos čeká. A protože je tenhle příspěvek už jaksi dlouhej, právě teď ho končím. Raději si poslechněte toho Bruce Springsteena, pokud je libo, když už tu o něm byla řeč. :)

Bruce Springsteen - Working on A Dream

Beginners

2012-01-07T17:31:00.002+01:00

Režie: Mike Mills
Odkaz: http://www.csfd.cz/film/269396-zacatky/

Teď si uvědomuju, že jsem tak strašně dlouho neviděla žádný film s Ewanem! Prokletá práce a zatracený den, který má jen 24 hodin! A díkybohu za Ježíška, který vyslyšel mé prosby a nadělil mi tohle DVD pod stromeček. :) Ovšem tahle "recenze" asi bude dost nicneříkající.
I když jsem těch filmů viděla spousty, ještě se mi nestalo, že bych nějaký s Ewanem nepochopila. U tohohle k tomu došlo, ačkoliv teď mi postupně začíná spousta věcí docházet a díky tomu všemu se už hrozně těším, až se na něj kouknu znovu. Rozhodně bych to nedefinovala jako komedii, jak všude píšou, a nevím, jak konkrétně bych to tedy definovala. Leckdo by se u toho mohl nudit, protože děj se táhne jako žvýkačka, od začátku až do konce (zní to hůř, než jak je to ve skutečnosti myšleno, tohle nebyla negativní narážka, ani náhodou). Drama, dost možná. Romantický? Podle mě míň než napůl. Ale je to... prostě kouzelný, jednoduše a krásně kouzelný.
Tedy zaprvé Ewan - co čekáte, že řeknu? Klasika, dokonalý, žádné překvapení se nekoná, moje životní láska. Pak zadruhé Mélanie Laurent - oh, tak ta mě opravdu okouzlila od první scény, kdy se na tom večírku s černou parukou usmála. V tu chvíli jsem se rozhodla, že ji budu milovat. Že by francouzský šarm? A konečně zatřetí Arthur! Panebože, to je ale taky dokonalý pes! Obzvlášť pro toho, kdo je na psy zatížený jako já. Chtěla bych ho doma. Jen bych ho na rozdíl od hlavního hrdiny tohohle filmu nemohla všude tahat s sebou, takže by asi chudáček trpěl, což bych nepřežila. Jediný, kdo mě z ústřední čtveřice nic moc nezaujal, byl Christopher Plummer. Nechci tím říct, že by snad špatně hrál, ale ta postava mi prostě k srdci nepřirostla a co se týče jeho partnera, tak ten asi stokrát tolik ne. Což rozhodně nebylo dáno jejich orientací. Díky čemu si film může připsat další plus, i když je to naprosto střelený, je jméno hlavního hrdiny - Oliver. Tak se totiž bude jmenovat můj syn, protože moje máma tohle jméno tak moc miluje, až jsem si ho zamilovala taky. :D Poslední věc, na kterou nesmí zapomenout, je hudba. Úžasná (klik). Připomíná mi jiný film, jen si zaboha nevybavím jaký. Snad Amélii...? Na tom nesejde.
Jak teda tohle zakončit? Asi tím, že mě Ewan opět nezklamal, na toho je prostě spoleh a já nebudu zapírat, že jsem si ten film nechala naježit jen a pouze kvůli němu. Abych ho plně pochopila, bude to chtít ještě pár opětovných projekcí, ale to mi rozhodně žíly netrhá, těším se. Třeba to byl účel. Pokud ani potom nedojdu poznání, stejně ho budu mít ráda, protože je prostě tak kouzelný a... lidský? To je možná to správné slovo. A já ho jako takový budu brát a uctívat.

#1 of the week I was born

2012-01-07T16:32:00.001+01:00

Původní úmysl dnešního dne byl jiný, ale pak jsem u Puffin narazila na tuhle blogchallenge. Ten nápad mě zaujal a navíc jsem taky dost zvědavý člověk, takže bych si to vypátrala tak jako tak. Proč to teda rovnou nezveřejnit. :)

1) Find out the song that was #1 the week you were born.
2) Find that song on YouTube.
3) Post that video on your wall without shame :)

Nechala jsem se inspirovat a vyhledala #1 jak v USA tak v UK a dobře jsem udělala, protože zatímco ta americká mě nijak nechytla, tu anglickou miluju už dávno.

USA: Peter Cetera - The Glory of Love

UK: Chris De Burgh - Lady in Red

Vánočněnovoroční

2011-12-25T17:47:00.000+01:00

Tenhle příspěvek měl původně vzniknout už před Vánocemi, ale protože jako obvykle nebyl čas, píšu ho až teď. A kam se poděla moje předsevzetí psát pravidelně? Jednoduše... nedá se to. Jelikož vím, že ke konci roku zase nebudu stíhat nebo prostě nebudu mít náladu cokoliv smolit, pojmu to asi jako takový vánočněnovoroční příspěvek.
Přát všem krásné Vánoce, to by bylo s křížkem po funuse, ale i to mezisvátkové období by mohlo (nebo spíš mělo) být šťastné a veselé. Já si letošní Vánoce moc užila. Nepadla na mě žádná vánoční atmosféra, to až asi tak dva týdny před Vánocemi, když jsem do sebe hustila doma i v autě koledy a dokupovala vánoční dárky. Počasí mě štvalo a štve. U nás v práci dokonce zazněl názor, že už začíná jaro. Ať začíná, jsem pro, jen aspoň ten jeden týden mohlo nasněžit... Jako každoročně nic. No, i když počasí tomu nepřálo, vypadla jsem ve čtvrtek z práce a těšila se na svátky. Krásně jsme nazdobili stromeček, já si pak udělala vlastní u sebe v pokoji, pobalila dárky, pochutnala si na večeři a vychutnala jeden z nejhezčích večerů v roce. Ježíšek mě má přečtenou, protože mi nadělil hodně DVD a knížek (které netuším, kdy budu číst!!). Navíc i dárky ode mě udělaly radost, takže večer bez chyby. Teď si budu užívat dovolenou, než přijde leden (nekonečný) a zase celý pracovní rok přede mnou.
Když vezmu rok 2011, utekl až neuvěřitelně rychle. Počítala jsem ho den za dnem a najednou je pryč celý rok. Budu si z něj pamatovat dobré i špatné (na pár věcí se bohužel zapomenout nedá).V příštím roce bych raději jen to dobré, jenže vím, že takhle to v životě nefunguje. I tak se na něj těším. Na velikonoční cestu do Londýna, kterou plánujeme a kde jsem ještě nikdy nebyla, na koncert, na olympiádu, na všechno, co zase podnikneme se ségrou, na to, co třeba ještě přijde a zatím o tom nevím, zkrátka na všechno, co si pro mě nachystal. A doufám, že 21. 12. 2012 nenastane ten dlouho očekávaný konec světa, byla by to škoda. Pokud si mám dát nějaké předsevzetí, pak ať dosmolím tu spoustu věcí, které jsem načala a mám v úmyslu v nejbližší době dokončit.
Původně jsem měla v úmyslu hodit na závěr něco vánočního nebo aspoň novoročního, ale upouštím od toho. Místo toho volím Simona s Garfunklem. Přesně tohle live vystoupení jsem viděla tak před měsícem v televizi a chytli mě chlapi za srdce. To byla doba, kdy zpívali ti, kteří to opravdu uměli a tahle písnička je nádherná, i když to Garfunklovi už moc nezpívá. Pořád mi při ní běhá mráz po zádech a navíc bych každému přála mít nablízku takového člověka, o němž je právě tahle písnička.
Takže si ty poslední dny letošního roku užijte, jak nejlépe dovedete a já všem přeji, aby ten příští rok byl ještě lepší.

Simon & Garfunkel - Bridge Over Troubled Water

První sníh

2011-11-22T17:39:00.001+01:00

Ve úterý jsem cestou do práce potkala první sníh. Vím, že někde jinde už nejspíš nasněžilo, ale já tuhle zimu ještě sníh neviděla, až tenhle týden. Což potvrzuje, že zima definitivně přichází, ačkoliv teploty tomu moc neodpovídají. Furt se to točí kolem nuly, a to je vůbec nejhorší varianta, při které se na silnici tvoří klouzačka. Někteří pak musí dřív vstávat, protože jedou do práce jak posraní a cesta jim díky tomu trvá mnohem dýl (kvůli práci se přece nezabiju, no ne?). A vstávání v zimě, když je (logicky) zima a navíc ta hnusná tma, je fakt opruz. Nedej bože, když si ještě někdo z vaší rodiny vezme dovolenou, ale i přesto vstane brzo stejně jako vy, aby si uvařil čaj a pak se s úsměvem vracel do teplé postele a ještě na vás křičel: "Čest práci!" K pomilování...
Měsíc do Vánoc a já mám teprve slabou polovinu dárků. A protože už nějakou dobu jezdím do práce autem, necourám se přes centrum Brna, tzn. ani kolem obchodů. O víkendu se mi tam pro změnu zase nechce, takže mě docela stresuje, kdy ten zbytek dokoupím. Hlavně jeden dárek, který v centru neseženu, takže budu muset tramvají! Ne, dělám si srandu, zase tak moc jsem ještě nezpohodlněla. Párkrát za rok tu tramvaj přežiju, i když pravda... nechce se mi tam. Jsem tak nějak líná od přírody.
Co mě těší je fakt, že se mi konečně daří snižovat hromádku rozečtených knížek, kterou jsem se rozhodla zlikvidovat předtím, než začnu číst něco novýho. Takhle by se mi totiž kupila do nekonečna. Takže jsem KONEČNĚ dočetla Ptáky v trní, kteří byli vynikající (nehledě na to, že jsem se jimi "prokousávala" snad rok) a teď se snažím sjet všechny díly televizního zpracování, abych dala dohromady nějaké srovnání. To ale... nestíhám, jak jinak. Ale jednou (snad brzy), se k tomu určitě dopracuju. Mám tu totiž těch rozepsaných věcí trochu víc.
Tradiční hudební vložka: Opakuju se, ale asi už jsem zmiňovala, že miluju Bruce Springsteena a tahle písnička (i ten klip), mě v posledních dnech hodně válcuje. Well, it's saturday night... a napravo vlééévo, se kolébáme...

Bruce Springsteen - Tougher Than The Rest

The Adventures of Tintin

2011-11-12T18:19:00.001+01:00

Režie: Steven Spielberg
Odkaz: http://www.csfd.cz/film/236467-tintinova-dobrodruzstvi/

Spielberg je prostě pořád borec. Musím upřímně říct, že jsem až doposud žádného Tintina neznala a klidně mě kamenujte. Dobře, možná mi to jméno bylo povědomé, ale fakt jsem vůbec netušila, o koho se jedná. Na komixy mě totiž nikdy moc neužilo. Můžu se pochlubit maximálně znalostí většiny "xxxmanů" plus profláknutých kačerů, ninja želv atd. atd. Ale Tintin? Pro mě neznámá půda. I tak, když brácha nadhodil, jestli na to s ním nechci do kina, šla jsem. Neměla jsem důvod nejít. A ve výsledku říkám, že tenhle film můžu jedině doporučit.
Často v kině snesu i nic moc film, protože mám prostě kino ráda a pokud se jedná o 3D animák, tím líp. V těch totiž tyhle efekty vyniknou úplně nejlíp. Tohle ale stálo za to jako celek. Ať si lámu hlavu jak chci, nedokážu vymyslet nic, v čem ten film pokulhával. Děsně se mi líbila grafika. Občas máte fakt pocit, že se díváte na skutečné herce a ne jen na animované postavičky (jedna z nich mi hooodně připomínala Spielberga a co jsme se shodli s bráchou, tak další zase Petera Jacksona, který se na filmu spolupodílel, ale to už musí posoudit každý sám). Nejvíc mě pak braly záběry, kdy se k sobě dvě z postav přibližovaly detailně branými obličeji a těch tam bylo víc. K jejich kráse nejspíš přispěl i třetí rozměr. Ten, což chválím, nebyl rozhodně na filmu tím nejlepším. Spíš opravdu jen takový příjemný bonus, i bez něj by to byla úchvatná podívaná.
Co se týče samotného Tintina, tak ten si mě získal během pár minut. Já se doslova zamilovala do jeho... rozvážnosti, zvědavosti, do jeho zápalu pro věc i toho, jak bral skoro všechno s klidem. Některým to přišlo nudné, mně to okouzlilo. Jeho postava celkově, se vším všudy. O Filutovi (v originále Snowy) při mé slabosti pro pejsky netřeba mluvit. Jedním slovem boží. Jen jsem měla chvilkami pocit, že zatímco on byl svému pánovi nade vše oddaný a připravený vysekat ho ze sebevětšího maléru, Tintin se vždycky prostě někam vrhl přesvědčený o tom, že ho jeho čtyřnohý miláček bude následovat a nic se mu nestane. Až na pár případů se na něj vlastně vůbec neohlížel. Kapitán Haddock byl jasně nejvtipnější součástí filmu. Málem co slovo, to perla a já se královsky bavila ("země žízně!" na to nezapomenu :D). Navíc měl v českém dabingu takový ten hluboký hlas, které já miluju. Takže v podstatě ani jeden z hlavních hrdinů nenudil a něčím mě hrozně moc bavil. Na druhou stranu vedlejší postavy a záporáci už pro mě nebyli tolik výrazní, což mi zjevně nijak nevadilo.
Nechyběl tomu humor, dobrodružnost, sem tam akce, ani napětí (v určitých chvílích mi to připomínalo Indianu Jonese a Haddock postavu Conneryho, který taky neustále svému synovi všechno kazil :D). Sympatické byly jak postavy, tak příběh celkově, ani chvíli jsem se nenudila a jak už jsem řekla, byla jsem unešena grafickou stránkou filmu. 3D bylo milé zpestření, ani na škodu, ani vyloženě další plus. Ne, že bych si teď začala shánět komixovou (nebo jinou) předlohu, ale pokud bude pokračování, k čemuž konec filmu vybízel, určitě si ho nenechám ujít. A nejspíš mi doma nebude chybět ani DVD. No... opravdu jsem se dlouho v kině takhle dobře nebavila.

American Ninja + American Ninja 2

2011-10-30T17:42:00.001+01:00

Režie: Sam Firstenberg
Odkaz:http://www.csfd.cz/film/23946-americky-ninja/
http://www.csfd.cz/film/23947-americky-ninja-2/

Proč o tomhle vůbec píšu? Protože se mi líbí, jak legendy, které jsme kdysimilovali, postupem času ztrácí svůj lesk, krásu a vlastně i smysl. Dodnes sipamatuju, jak jsme s bráchou sledovali Amerického Ninju na videokazetách vpříšerné kvalitě a byl to pro nás skoro zázrak. Tedy pro mě rozhodně. Nikdynezapomenu třeba na scénu, ve které vystupovaly zástupy ninjů oblečených v různýchbarvách přes červenou, modrou, žlutou, až po černou a mně to bralo dech. Tenhle obrázek mám pořádpřed očima, i když už dneska nevím, v kterém to vlastně bylo díle. Tedy vím, v prvnímani druhém ne, to jsem se teď přesvědčila. :D Podle fotek z filmu asi ve čtvrtém, o kterém jsem ani neměla tušení, že jsem ho někdy viděla.

Bráchu zřejmě taky popadla nějaká nostalgie, protože Ninju sehnal, vypálil a znovu jsme si ho pustili, tentokrát v mnohem lepším "kabátě". Tedy, první díl se ještě jakž takž dal. Rozdíl byl v tom, že spíš bavil, než aby opět bral dech. Člověk totiž těžko pochopí ninju, který se vám tajně plíží za zády, aby následně zkoprněl a nechal si dát nakládačku od Dudikoffa nebo těsně před skokem na vás hlasitě zařval (to kdybyste si ho náhodou opravdu do té doby nevšimli). Taky mi přišlo hodně vtipný, jak Joe věčně jen někde postává se svým sexy pohledem a... mlčí. Přiznejme si, neměl příliš náročnou roli na text. Doháněl to svým "ninjauměním", které většina lidí považuje za pochybné. Tohle já zase říct nemůžu, já se při všech bitkách bavila dobře, člověk zkrátka nesmí projednou být příliš náročný. Nic víc (než bitky, mlčení a sexy pohled) mi ovšem v hlavě z opětovného sledování neutkvělo (možná ještě Joeova jízda na motorce, v lakýrkách).
To druhý díl byl ve všech ohledech ještě vtipnější. Michael alias Joe už tolik nemlčí, naproti tomu sexy pohled mu zůstal (to koukání mu prostě jde) a po městě se prochází spíš jako manekýn než příslušník ozbrojených sil (nebo čeho to vlastně byl příslušníkem :D, rangers tuším). Co se týče ninjů, tak ti byli minimálně dvakrát neschopnější než v prvním díle. Vlastně jim stačilo dát pořádnou facku, aby leželi na zemi v bezvědomí. Já bych si teda od ninjů představovala trochu víc. Totálně zcestná je taky scéna, kdy se červení ninjové předvádějí před jejich "stvořitelem" (nebo tím, co to celé financuje), aby následně nastoupil ninja kápo a všechny je pozabíjel, doslova (WTF?!!!). Samozřejmě prdel jim všem na konci natrhne Joe spolu se svým černošským přítelem Stevem Jamesem, který do téhle komedie taky dokonale zapadá. Já třeba upřímně miluju jeho zálibu v zabíjení a devastování. Tu projevil už v závěru prvního dílu, kdy usazen na korbě auta s kulometem střílel všude okolo bez ohledu na to, jestli třeba nezasáhne právě Joea, a měl z toho nejspíš (soudě podle výrazu a řevu) několikanásobný orgasmus. Ve druhém díle mu to zůstalo. Ale to nemá být urážka, Jackson je fakt sympaťák (teď jsem si vzpomněla na bráchův vtípek, kdy oba nastoupili na službu v Karibiku a představili se jako Armstrong a Jackson, přičemž brácha vtipně doplnil Louis Armstrong a Michael Jackson :D, ale to jen tak mimo, samozřejmě jsou Joe a Curtis, až takhle humorní autoři filmů nebyli). A co mi taky vadilo bylo, že se ve filmu "řežou" prakticky neustále. Klidné scény by dohromady vydaly tak na deset minut a tolik akčnosti já nepotřebuju ani v akčním filmu. Jinak nesmyslů tam bylo mnohem víc, než jsem vyjmenovala výše.
Abych to shrnula, první díl se dá snést, pokud to člověk bral jako oddychovku, ale druhý byl vyloženě komedie. Pro mě tak paradoxně zůstává největším tahákem obsazení Michaela Dudikoffa. Hlavně kvůli němu bych se teď na něco z toho koukla znovu (no, na dvojku už možná ani kvůli němu ne). Ne, že by byl tak dobrý herec, ale líbí se mi jako chlap, má své kouzlo. Ve své době pro nás byl Americký Ninja opravdu něco, v dnešní veškeré kouzlo ztrácí. Ale přiznám se, že mám tu odvahu kouknout ještě na trojku nebo čtverku.

Je radost dělat si radost

2011-10-29T17:09:00.001+02:00

To jsem si zase dala na čas... Je fakt děsně na pytel, jak si člověk často uvědomí, jak moc mu na někom záleželo až ve chvíli, kdy ten člověk není. Na mě to momentálně dolehlo se smrtí Honzy Marka. Pořád jakoby to bylo stejně živý. Jo, asi to časem bude lepší, ale vím, že potom přijde třeba mistrovství světa a zase to bude to samé (vždyť stačil jen souboj MUxVUT). Nedokážu si představit, že už ho neuvidím na ledě s patnáctkou na zádech a nebudu mu fandit. Byl to spolu s Tomášem Plekancem můj nejoblíbenější hráč a když si k tomu přidám, jak moc byl mladej, talentovanej a k tomu skromnej, navíc měl dvouměsíčního syna... nemůžu to pustit z hlavy. Doufám, že je ti tam někde nahoře dobře...

Ale raději k pozitivnějším věcem. Výše zmíněný hokejový souboj univerzit neměl chybu. Atmosféra byla dokonalá a jediná chyba na kráse byla prohra Masaryčky. Ale zase si to hráči VUT zasloužili, opravdu byli lepší. A já se po delší době zase jednou bavila. Té zábavy si totiž teď moc nedopřávám, spíš se obklopuju hezkými věcmi.

Už hrozně dlouho jsem si chtěla koupit do pokoje nové hodiny. Ty staré byly totiž hodně infantilní, ale když jsem dělala celkovou generálku, malovalo se a kupoval nový nábytek, hodiny se tak nějak ponechaly stranou. Původně jsem myslela, že seženu nějaký pěkný v Ikey, ale tam jsem si nevybrala. Pak mě naštěstí praštily náhodou do očí jedny "rufusní" v OBI. Láska na první pohled a navíc měli úplně poslední. Sice by se mi víc hodily na tu červenou stěnu než na bílou, ale to už nějak přežiju, na červené si totiž vévodí Eiffelka z Paříže a zebra z Ikey. :)

Dres jsem po dlouhém pátrání vyhrabala na internetu a pořídila si ho jako vzpomínku. Dávno jsem si chtěla nějaký koupit, tak teď konečně jeden mám a je pro mě z jistých důvodů o to cennější... A abych ten výčet dokončila, překvapivě úspěšná pro mě byla i dnešní návštěva Vaňkovky. Ani jsem nic kupovat nechtěla, když mě upoutal nádherný kabát. Trochu "mastný", pravda, ale proč si tu radost neudělat, když už se člověk od pondělka do pátku dře v práci a na účtě se mu ty peníze jedině znehodnotí. Takže už i fialový kabátek má místo v mé skříni (áách, dlouho jsem si podobně pestrý přála...).

Jinak zimní pneumatiky, které byly nutností, mezi radosti nepočítám. Teď hodlám nějakou dobu šetřit, než se konečně rozhodnu, jaký koupit noťas. A pak už budu přidávat do kasičky na příští Velikonoce, kdy se s mámou chystám poprvé do Londýna. Doufám, že to vyjde, protože se už teď nemůžu dočkat. Peníze sice občas mizí hodně rychle, ale radost, kterou člověku některé maličkosti udělají, by se jimi ani zaplatit nedala nebo má několikanásobně vyšší cenu, než kdejaká věc stojí.

Abych nerušila tradici, přidávám na závěr Tomáše Kluse. Ten kluk mi začíná pěkně lézt pod kůži, je dobrý. Tuhle písničku mi stačilo slyšet jednou, abych se v ní okamžitě našla, protože už jsem vzdala snahu stát se normální a prostě navždy zůstanu cvokem.

Tomáš Klus - Nina

Law Abiding Citizen

2011-10-08T14:14:00.001+02:00

Režie: F. Gary Gray
Odkaz: http://www.csfd.cz/film/242257-ctihodny-obcan/

Když jsem četla obsazení a info o tomhle filmu, říkala jsem si, že to za každou cenu musím vidět a určitě to bude bezchybný. Teda samozřejmě v rámci možností... prostě že se mi ten film bude líbit. Kombinace thriller - Foxx - Butler, však víte. (Předem upozorňuju, že tohle hodnocení bude nejspíš obsahovat spoilery.)
Abych jim teda nekřivdila, tak je pravda, že začátek byl fakt hodně dobrý. Nevěděla jsem sice, proč Gerardovi vyvraždili rodinu a dozvěděla se to až od bráchy, ale to možná bylo dáno mou vlastní nepozorností. Taky se mi líbilo (v tu chvíli), jak se s tím vypořádal (a vůbec nejlepší bylo jeho zatýkání :D). Fakt mi ho bylo líto, přestože tak úplně jsem jeho chování nechápala. Pro to, co udělal, jsem byla přesvědčená, že tak trochu taky musí být psychouš. Přes psychické následky ze smrti jeho ženy a dcery a nespravedlnost, kterou mu pak uštědřil soud. Trochu měl na to, co udělal, právo, ale normální to nebylo.
Bezprostředně po tom, co se dostal do vězení, mě fakt braly rozhovory Butler vs. Foxx. Tahle část podle mě měla šťávu, byla napínavá a bavila, chvílemi dokonce i rozesmála. Celé se to ovšem zvrtlo zhruba ve chvíli, kdy Butler prohlásil, že pokud nebude do šesti do rána propuštěn, všechny zabije. Od téhle scény to začalo být dost překombinované a po pravdě už jsem mu ani nefandila. Nepřišel mi jako o moc menší šmejd než ten, co vraždil na začátku. (Koho bych ale na jeho místě zabila jako prvního já, byla Viola Davis. Ta ženská měla s prominutím věčně hubu plnou keců a přitom sama nehnula prstem, asi nejvíc nesympatická postava celého filmu. Totální kráva. Promiňte, musela jsem si ulevit.)
Abych to nějak zakončila, tak Butler si sice nezasloužil to, co se mu stalo na začátku, ale rozhodně si zasloužil to, jak nakonec skončil. Podle mě by z něj neměla radost jak jeho mrtvá žena, tak ani dcera. A neměla jsem z něj radost ani já. Asi to mělo dobrý potenciál, ale ten závěr jednoduše neklapl. Líbilo by se mi to promyšlenější, víc napínavý a taky aby to dávalo větší smysl. Takhle vidím jedinou pointu celého filmu v tom, že Gerard Butler byl celý život skrytý maniak (k tomu geniální), který snad i uvítal, že se mu stalo něco hrozného, jen aby se pak mohl s chutí mstít celému světu a ukázat, jakej je borec.

Lidová pořekadla v moderním kabátě

2011-10-06T19:15:00.001+02:00

Tohle mě tak dostalo, že se zkrátka musím podělit. :D

Kdo se moc ptá, málo googlí.
Spam nechodí po horách, ale po lidech.
Kam Facebook nemůže, tam nastrčí Like button.
Každý chvilku tahá Torrent.
Všechno padá, co software má.
Co můžeš tweetnout dnes, neodkládej na zítřek.
Bez peněz do Apple Storu nelez.
Tak dlouho se chodí s Acerem do práce, až mu víko upadne. - svatá pravda...
Co na srdci, to na Facebooku.
Bez kódu nejsou koláče.
Všude dobře, s WiFi nejlíp.
Tak dlouho se chodí s otázkou na Seznam, až se zajde na Google.
Kdo chce kam, nabourá se tam.
Třikrát zálohuj a jednou formátuj.

Prvotní zdroj: Ruda dnes na Frekvenci 1
A pak vygoogleno zde: http://www.people.cz/fun/cs/articles-detail/aid-11749#ixzz1a1Rg2Udk

Sabotuju

2011-09-29T17:15:00.002+02:00

Sabotuju celý podzim a proto jsem si sem místo původně zamýšleného podzimního "aranžmá" dala tohle bláznivě barevné. A doufám, že ani trochu ošklivě podzimní není! Jediné štěstí je, že tohle krásné babí léto podzimu stále odolává, i když ráno je tma a mlha, přes den se vždycky krásně vyčasí. Ještě pořád nejezdím po tmě do práce i z práce, zatím "jen" do práce. I tak bych tohle období nejraději přeskočila a měla tu zase jaro. Pokud ne jaro, ať je tu aspoň ta zima, krásná, bílá a zasněžená (a pak se vsaďte, jak budu nadávat, že se ve sněhu a námraze nedá jezdit autem).
Měla bych sabotovat i vlastní nerozhodnost. Rozhoduju se totiž, jestli jít do koupi nového notebooku nebo ne. Faktem je, že ten starý už v podstatě dosloužil, protože se nedá otevřít bez skřípění a toho, aby se mi odklopila s vrchním dílem i skoro celá klávesnice. Navíc je zastaralý i co se týče softwaru a můj drahý bratr mě neustále okřikuje, ať ho rozšlapu a konečně si pořídím nový (Copak ho můžu rozdupat, když to byl můj první notebook a prožil se mnou celou vysokou?!). Pořád nevím... Pro můj rozpočet je to významná investice a to musím v nejbližší době počítat i s jinými např. do auta. Pak tu budou Vánoce... Jednoduše pořád je něco. K tomu mám na svůj drahý budoucí noťásek typicky ženské nároky a tudíž se mi nelíbí jen tak nějaký. Takže si budu muset buď připlatit a mít přesně to, co chci, nebo trochu ušetřit a současně se v nárocích uskromnit. A teď babo raď!!
V pátek to bude rok, co jsem vstoupila do pracovního procesu. Měla bych to nějak oslavit a nejspíš taky děkovat bohu (nebo jakékoliv jiné vyšší síle), že jsem ulovila tak dobré místo, jaké jsem ulovila. Je to rok a já jsem pořád spokojená. A protože poslední dny potřebuju občas fakt pořádně proplesknout (k tomu ten svátek), vzala jsem si dovolenou a oslavím rok v práci tím, že vůbec do práce nepůjdu. Ať už je to jakkoliv nevhodné.
Dnešek, zítřek i celý víkend si vyhrazuji na lenošení, tiché proklínání dělníků pracujících na nové fasádě našeho domu, kteří mě i o dovolené budí v sedm ráno (ale zato to máme fakt krásný), "investiční" rozhodování a taky částečné proklínání a usměrňování sebe sama do doby, než opět nastoupím do práce.

Annie Lennox - No More I Love Yous

Dneska je prima den

2011-09-12T19:17:00.000+02:00

Vážně, dneska je tak nějak prima den. I když mi po událostech minulého týdne pořád není dobře. Uvědomila jsem si, že je to letos deset let, co jsem ukončila základní školu. Vzpomínám si na 11. září, když jsem přišla domů a sledovala v televizi, co se děje v NY, právě jsem čerstvě nastoupila na Obchodní akademii a druhý den jsme ony teroristické útoky probírali v hodině angličtiny. A tenhle moment mi uvízl v paměti. Nemůžu věřit, že uteklo deset let.
Navíc to bude za chvilku rok, co jsem začala pracovat, další významný milník mého života. Někdy mám chuť vrátit se do školních lavic a jindy jsem zase vděčná, že mám všechny zkoušky, státnice i ostatní, co s tím souviselo, dávno za sebou. To hlavně ve chvílích, kdy mluvím s lidmi, kteří to za sebou ještě nemají.
Začíná podzim, blíží se Vánoce (už zase) a já se snažím nic si z toho nedělat, protože mi máma pořád dokola opakuje, že je zapotřebí užívat si každého dne. Víte proč? Protože život se skládá nejvíc z těch obyčejných dní, který já označuju za nudný nebo pracovní, těšíc se na pátek a víkend, nebo na jiné dny, kdy mám něco naplánovaný. Ono to potom opravdu šíleně utíká... Výjimečných dnů je jako šafránu, navíc se mi skoro denně potvrdí, že prima je to i v práci, kde jsou taky lidé, kteří dokážou vykouzlit úsměv na tváři a někteří i trochu víc.
Snažím se samu sebe dokopat zpátky ke psaní. Nechápu, čím to je, ale největší chuť psát mám vždycky, když sedím v autě. Tam to samozřejmě nejde, tudíž si po cestě dělám plány, jak pár řádků napíšu v práci ve chvilkách volna, které pak stejně samozřejmě nepřijdou a já se zase cestou domů těším na psaní doma. Tam dělám milion jiných věcí, přejde večer, jde se spát a ráno se to celé zase opakuje. S tím, že si vyčítám, že jsem zase nic nenapsala. Z tohohle zatraceného bludného kruhu se musím dostat, jen kdyby to nešlo tak těžko.
A co myslíte? Nebylo to dneska zase přesně tak?

Markéta Konvičková - Cizí světy

Je mi smutno...

2011-09-07T19:47:00.000+02:00

Tak jsem si dneska ještě cestou domů plánovala, jak napíšu napůl zlostný příspěvek ohledně začátku podzimu. Pak jsem ale doma otevřela internet a přečetla si zprávu o úmrtí členů ruského hokejového týmu, mezi které patřili i tři naši hráči a nějaký pitomý podzim byl okamžitě zapomenut. A je mi šíleně smutno... Za každého z těch mladých lidí, za Karla Rachůnka, Josefa Vašíčka a Jana Marka, který pro mě už napořád zůstane "mým rozparovačem" a jedním z mých nejoblíbenějších hráčů. Doteď tomu nevěřím, klepou se mi ruce, když tohle píšu, a dnešek asi nebude posledním dnem, kdy to obrečím. Stejně jako jsem už obrečela tolik mladých lidí, kteří tak nespravedlivě odešli. Jen mi pořád vrtá hlavou jediná otázka, proč se tyhle věci dějí...

Díky bohu za psaní

2011-08-25T19:30:00.001+02:00

Už jste někdy zkoušeli psát příběh o někom, koho znáte v reálném životě? Příběh o tom, co byste si přáli, aby se stalo, ale s největší pravděpodobností se to nikdy nestane? A dělali jste to hlavně pro spokojenost vlastní duše a uspokojení nesnesitelné touhy ke psaní tohohle příběhu s tím, že to stejně nikdy nikdo číst nebude?
Tak já se do toho právě pustila a zjistila jsem, že už se pak vůbec nedá na toho člověka dívat stejně jako předtím. Nebo aspoň v mém případě, a to stačilo napsat pár vět. Najednou všechno, co bych jinak brala docela normálně a ani se nad tím nepozastavila, beru moc vážně a domýšlím si spoustu hovadin, které s tím ve skutečnosti vůbec nesouvisely. A ty si pak samozřejmě ihned poznamenám, abych je použila do svého příběhu. A potom přemýšlím, jestli je to normální, jestli třeba nejsem úplně na hlavu. Jistě vím, že normální nejsem, to už dávno, ale že bych byla úplně cvok...? Nejlepší na tom je, že všechny tyhle zmatky zavinil někdo úplně jiný, o koho vlastně vůbec nejde. Není totiž nad to, když vás někdo vyhecuje pár naprosto nevinnými, zato dobře mířenými slovy. Za poslední týden se tak stalo hned několik věcí, u kterých mě trklo: Aha, tohle by mohla být dobrá scéna! Ovšem vygradovaná mojí nezměrnou fantazií a ulítlými tužbami...
Trochu jsem si v souvislosti s tím vzpomněla na The Sims, kde jsem si taky vytvářela imaginární rodinky a jejich životy. Tam jsem, na rozdíl od psaní, často využívala skutečných lidí ze svého okolí. A vůbec jsem s tím pak neměla v reálném životě takové "problémy". Logicky jsem tím taky dostala chuť zase si "zapařit" simíky, jenže je nemám nainstalovaný a jsem (jako obvykle) příliš líná to udělat. Stejně pokud bych se k tomu už dokopala, nebudu mít čas hrát, takže o co jde. :D
Díky výše popsanému jsem teď trochu mimo a doufám, že moje okolí to příliš nepostřehlo. Především někteří... Na druhou stranu mi psaní jako obvykle hrozně pomáhá a je to vlastně nakonec fajn. Jen si tak říkám, jak by asi "nedobrovolně zúčastnění" reagovali, kdyby věděli... Možná by to byla docela sranda. Každopádně jak už jsem řekla, zatím je to s úmyslem, že tuhle story nikdy nikdo číst nebude. Ale protože "nikdy" se říkat nemá, jen bůh ví, jak to nakonec dopadne.

Jana Kirschner - Keby si bol môj

The Others

2011-08-20T13:04:00.006+02:00

Režie: Alejandro Amenábar
Odkaz: http://www.csfd.cz/film/17445-ti-druzi/

Dokonalé... Ještě mnohem lepší, než jsem čekala. Hrozně dlouho jsem si na ten film brousila zuby, ale protože nebyl čas ho nasosat a vypálit, nějak k tomu furt nedocházelo. Pak jsem ho zahlédla na stánku a tak samozřejmě okamžitě brala, abysme si ho my, rodina milující horory a thrillery, konečně pustili. A byli jsme nadšení.
Vlastně to ani tak moc horor ani thriller nebyl, jenže na to člověk přijde až u závěrečných titulků. Během filmu jsem se bála slušně a zakrývala si oči v očekávání, kde se co objeví. Zvlášť po tom, co Anne ukázala své matce obrázek lidí, které vídá v jejich domě. Přesně to vyjádřil můj bratr slovy: "Tu starou ženskou vidět nechci!" A od té chvíle si oči zakrýval taky. :D Jednou jsem se i docela slušně lekla tak, že jsem zařvala... Když už jsem u té Anne, tak Alakina Mann byla skvělá. Její bratr James Bentley o něco míň, ale líbil se mi taky. A o výkonu Nicol Kidman asi netřeba mluvit. Nejspíš ji nakonec ještě budu muset začít mít ráda, je totiž jako herečka úžasná.
Film byl sice napínavý a bez chyby, ale co teprve ten závěr... Je fakt, že podruhé už to hodně ztrácí na kráse, když člověk ví, jak to celé dopadne. Na poprvé je to ovšem skutečná bomba (řeknete si, že přeháním, ale já to tak fakt vidím, slovy mého bráchy: WTF?!). Trochu jsem něco tušila, ale byl to jen zlomek toho, jaká pak byla skutečná pravda. Bylo to fascinující a když se člověk podívá zpětně, nemůže jinak než zatleskat. Jediná věc, která mi přišla nedořešená, byl Gracin manžel. U něj pořád nevím, co byl vlastně zač a jaká byla jeho role v příběhu. Přes tuhle maličkost to byl jeden z nejlepších filmů, které jsem za poslední dobu viděla a teď mám nutkání podívat se na něco dalšího od Amenábara. Pochvala ovšem patří všem zúčastněným.

Tento způsob léta...

2011-08-14T10:30:00.000+02:00

...zdá se mi poněkud nešťastným, aneb díky bohu za Turecko, kde jsem aspoň nějaké to léto zažila. Takže vážení, tohle měl být report o dovolené, ze které jsem se vrátila 26. července a dosud se nedokopala ho sepsat. Teď už to tak trochu ztrácí na významu. I přesto si to nemůžu odpustit a musím vám říct, že dovolená byla naprosto dokonalá. Koneckonců když jdete po příjezdu do hotelu s kufry ke svému pokoji, a hned za rohem vás místní "partyboy" sjede pohledem od hlavy až k patě, načež prohodí: "Oh... Welcome!", kdo by nebyl hned od začátku pozitivně naladěný. :D Trochu na tom má možná podíl fakt, že je to první rok, co pracuju a tak jsem si ji tak nějak víc užila. Ale určitě se na tom lvím kusem podílí skvělá společnost (nejen moje drahá spolubydlící, i když ta především) a skvělé místo. Už teď vím, že pokud budu mít možnost, ráda bych ještě někdy Turecko navštívila. Fakt tam bylo nádherně, strašný vedro a moc příjemní lidé. Pokud by měl někdo zájem, tak fotky jsou zde. Teď mám bohužel dost problém znovu si navyknout na "normální" režim. Hrozně se mi každý den nechce do práce, je mi tu strašná zima a stýská se mi po těch bezstarostných dnech a pohodě. Jsem prostě poslední dny nějak silně naměkko... Navíc jsem měla narozeniny, tzn. jsem zase o rok starší a to vždycky přemýšlím o životě a o tom, co jsem promeškala, připadám si stará. A koukám, že raději tenhle příspěvek o ničem utnu, protože by byl ještě nakonec depresivní, což nebyl účel. Abych neporušila tradici, mám tu jednu písničku, kterou budu mít navěky spojenou s Tureckem. Slýchávala jsem ji často v autobuse v rádiu, ale hlavně nám ji hráli na výletu lodí, kde jsem si ji definitivně zamilovala. (Kruci, jak já bych šla někam tančit!)

Snoop Dogg - Sweat (David Guetta Remix)

Harry Potter and the Deathly Hallows: Part 2

2011-08-13T19:11:00.005+02:00

Režie: David Yates

Odkaz: http://www.csfd.cz/film/239950-harry-potter-a-relikvie-smrti-cast-2/

Fajn, nechtěla jsem jít s davem a fakt jsem neměla v úmyslu sem o tomhle filmu psát, ale byla jsem tak mile překvapená, že zkrátka musím. Navštívit kino byla povinnost, protože už jsme si z Pottera doma udělali jakousi tradici, a tak jsme vyrazili i tentokrát. Trochu jsme váhali, zda volit 3D nebo klasiku, nakonec jsme se rozhodli pro 3D s tím, že na normální verzi se budeme moct kdykoliv kouknout doma, i když ohlasy na třidéčko byly spíš negativní. Po první části jsem šla do kina raději s tím, že jsem příliš neočekávala, přes celkem vysoká hodnocení. A udělala jsem dobře, mohla jsem být jen příjemně zaskočena, což jsem pak fakt byla.
Řekla bych, že ten film moc hezky plynul, ty dvě hodiny my vůbec nepřišly, a to kolikrát u některých filmů už ke konci nervózně poposedávám (jako třeba u Avataru). Tady se mi to nestalo, byl to doslova fofr. Pár slabších scén to mělo, ale opravdu jen pár. Nemůžu si pomoct, mně se to prostě hodně líbilo. Možná k tomu přispěla ta první část, která byla víceméně nic moc a taková hrozně roztahaná, tohle byl docela jiný odvar. Musím říct, že se filmaři s koncem celé série vypořádali zdárně.
Co se mi opravdu hrozně moc líbilo, byly vzpomínky Severuse Snapea, i slza mi u nich ukápla (njn, to jsme prostě celá já, navíc miluju Alana Rickmana, který opět zaválel, tak co se mnou...). Stejně jako víc lidí i mě mrzí "odbytá" smrt důležitých postav a stejně odbytý mi přišel i závěrečný souboj mezi Harrym a Voldemortem, dalo se z něj vytěžit mnohem víc. I Voldemortova smrt mě zasáhla, protože je to Raplh Fiennes a moje oblíbence prostě nikdo zabíjet nesmí (naproti tomu Radcliffa nemám ráda ani trochu). Jinak to bylo příjemně naplněno akcí, takže jsem se vůbec nenudila a určitě se u mě tenhle díl zařadí spolu s vězněm z azkabanu k těm nejlepším. Pravda je, že to 3D mi přišlo úplně zbytečný, skoro jsem ho ani nezpozorovala.
Že Harry Potter končí, to mě nijak nemrzí ani netěší, ono se stejně má v nejlepším přestat a když se něco až moc natahuje, akorát to ztrácí na kvalitě. Tohle podle mě navíc nebylo zase natolik kvalitní, aby si to něco podobného mohlo dovolit. Každopádně se "loučím" s Harrym s tím, že si moc ráda zase někdy přečtu kteroukoliv z knížek nebo zhlédnu kterýkoliv z filmů. Koneckonců je to Anglie a té já odjakživa fandím.

Mučení, nákupy a vaření

2011-07-06T12:56:00.003+02:00

Úspěšně jsem absolvovala návštěvu kosmetičky. Chvílemi šlo o život (ne, přeháním), ale přežila jsem to. A pokud si ještě do dovolené najde čas, nechám si zmučit i nohy, abych se o ně na dovolené nemusela starat. Teď zatím přemýšlím, jestli tyhle návštěvy začít uskutečňovat pravidelně nebo ne... Taky jsem zjistila, že cestování na plyn se nakonec asi opravu vyplatí. Chvíli to tak nevypadalo, ale až vezmu v potaz delší časové období, bude to vycházet. To byly pozitivní zprávy.
K těm negativním můžu zařadit pondělní nákupy, při kterých jsem zjistila, že absolutně není možný sehnat na mě plavky. Ty hezký se asi vyrábí jen pro popelky (tzn. mnohem drobnější postavy, než je ta moje). V potu tváře jsem nakonec jedny sehnala, ale otrávilo mě to natolik, že už jsem si ani nekoupila boty a místo návštěvy drogerie (kterou tak budu muset absolvovat v náhradním termínu) jsem nasedla do auta a jela domů. Tak moc neúspěšný nakupování mě nepotkalo dlouho...
Od soboty je ze mě pravá hospodyňka. Naši odfrčeli na dovolenou a na mě padla starost o bráchy (vlastně o bráchu, jak by mě hned kdosi opravil, protože mám jen jednoho). Ani sama nevím, kde se to ve mně vzalo, ale denně kuchtím obědy jak o život a dokonce jsem upekla perník. Otázka je, jak by to vypadalo dlouhodobě, asi by mě to bavit přestalo. :D Ale včera jsem si tak říkala, že i přes všechny tyhle povinnosti bych nikdy nechtěla být chlapem. Asi bych život měla o dost jednodušší, i tak... ne.
Docela aktivně teď žije moje hudební já. Jednak jsem naštvaná na Gigiho, který slíbil na konci června nové album a k ničemu se nemá, tudíž se opět potvrdilo - tomuhle chlapovi (Italům obzvlášť), prostě nic nevěřit. Tím zemřela moje naděje dočkat se alba před odjezdem na dovču. Ale! Mika na twitteru informoval o novém songu Elle Me Dit a nezapomněl dodat, že pracuje na novém albu, které snad bude příští rok. Jemu zatím věřím, hrozně mě potěšil. Pokud bude tak skvělé jako první dvě, rozhodně je na co se těšit. Už to Elle Me Dit zní dokonale. A kdyby to album bylo celé ve francouzštině, ani bych se nezlobila.

Mika - Elle Me Dit (co jiného že...)

Svět se zbláznil

2011-06-26T17:20:00.003+02:00

Tak jsem přemýšlela, o čem dneska psát, když v tom mě dorazil článek na seznamu. "Daniel Craig se tajně oženil." Zvědavá, která si asi tohohle dle mého názoru hodně nepěkného chlapa ulovila, si článek rozkliknu a málem mi zaskočilo. Rachel Weisz! Proboha, kam dala oči? On teda ani ten Darren Aronofsky nebyl kdovíjaký fešák, aspoň vypadal sympaticky, ale tohle...? Ne, vážně... vysvětlete mi někdo konečně, co je na tom chlapovi tak přitažlivého? Tak, že ho obsadili do role Jamese Bonda a ještě dokázal ulovit takovou kost, jakou je Rachel Weisz, navíc ho milují miliony žen na světě. Muskulaturu má, to se mu musí nechat, ale jinak? Pusu má jak kačer, uhrančivý pohled veškerý žádný a navíc mi přijde, že má spíš rád stejné pohlaví než to opačné. Možná je taky dobrý herec, to nevím, protože filmy s ním nevyhledávám. Ale tuhle záhadu bych vážně chtěla jednou rozluštit, než umřu.
Pryč od Craiga... Minulý týden jsem si nechala předělat auto na plyn a teď mě čeká několik týdnů počítání, jestli se mi to vyplatí. Přestavba samozřejmě nebyla zadarmo, navíc jsem celý den trnula, jestli se s autem ještě shledám, protože majitel servisu vypadal nadmíru podezřele. Už jsem nás viděla ve zprávách, kterak jsme nalítli podvodníkovi. Naštěstí ne a autíčko i jezdí, takže jsem pánovi trochu křivdila. Teď ještě dočkat se kýžené finanční úspory.
Do dovolené zbývají tři týdny... Vyzvedla jsem si sluneční brýle a příští týden mě snad čekají nákupy posledních nezbytností. Je toho docela dost, ale nakupování mi nikdy větší problémy nedělalo. Začíná mě přepadat cestovní horečka. Závěrem dávám Aleše Hámu a jeho "hitovku" Na chalupě. Pořád ji hrají na Frekvenci 1, kterou poslouchám v práci, a je tak nějak vtíravá, že se mi začala líbit. :)

Proletáři všech zemí...

2011-06-21T19:43:00.003+02:00

Před pár dny mi od kamarádky přišel e-mail, v jehož předmětu stálo: "Přečti si noviny ze dne, kdy ses narodil(a)!" Protože mi to připadalo opravdu hodně zajímavé, klikla jsem na odkaz, vybrala datum narození a s pobaveným úsměvem se začetla do Rudého práva z roku 1986. Nečetla jsem to celé, jen tak prolítávala očima a měla takový zvláštní pocit. Pak jsem došla na pár věcí, které mě dokonale rozesmály. Tak např.:

Titulek: Zemřel soudruh Zdeněk Půček

Ministerstvo hutnictví a těžkého strojírenství ČSSR s hlubokým zármutkem oznamuje, že ve středu ... zemřel po dlouhé těžké nemoci ve věku 61 let bývalý ministr hutnictví a těžkého strojírenství ČSSR Zdeněk Půček. Jeho záslužná práce ve významných hospodářských a státních funkcích a podíl na budování socialistické společnosti v Československu byly oceněny Řádem Vítěžného února, Řádem práce, Řádem 25. února a dalšími vyznamenáními.
...

O pár stran dále následoval televizní program na daný den:

8:55 Zprávy
9:00 Vysílání pro mateřské školy
9:30 Maják
10:10 Třikrát s Marií Glázrovou
11:35 Zprávy
Přestávka od 11:40 do 17:05
17:05 Zprávy
17:10 Pohybem ke zdraví
...

A tak mě tak napadlo... Až si naše děti budou třeba někdy číst noviny z téhle doby, přijde jim to taky tak absurdní a směšný? A budou si říkat, jak jsme dneska vůbec mohli existovat a přežít? Přitom 25 let zpátky není zase tak dlouhá doba a co všechno je jinak. Taky žijeme normálně (v rámci možností) a za pár let to může být úplně nenormální, stejně jako je dneska nenormální několikahodinová přestávka v televizi, oslovování soudruhu nebo členství ve svazu mládeže...

Přípravy v plném proudu

2011-06-19T18:17:00.006+02:00

Další týden života v čudu. No co, s tím nic dělat nemůžu a tak aspoň myslím na svoji budoucnost. A to nejen z hlediska finančního. Nečekala bych, že se v téhle oblasti o mě někdo bude prát, ale už to tak vypadá. Takže mám zítra odpoledne namířeno do banky a jsem fakt hodně zvědavá, na co mě budou chtít nachytat. Ať to bude cokoliv, nesmím se nechat za žádnou cenu. Protože jsem těch pár dní nebádala na netu po tom nejlepším jen proto, abych to teď zabalila kvůli něčemu jinému. Kromě toho jsem se taky poprvé v životě objednala na kosmetiku. Pevně doufám, že to přežiju bez úhony a že aspoň na tu dovolenou pak budu vypadat k světu. Třeba se mi to zalíbí a zajdu častěji. Tím jsem odbyla dvě věci, které jsem měla v plánu do dovolené.
Kromě toho jsem si v sobotu vyrazila do optiky pro sluneční brýle, které taky budu u moře nutně potřebovat. Protože jsem ale slepá, není to jednoduchá ani levná záležitost. Nakonec mě tahle sranda bude stát přes tři a půl tisíce, což sice není málo, ale čekala jsem to i horší, takže spokojenost. Z avonu jsem objednala zásobu sprcháčů, šamponů, opalovacích a poopalovacích gelů, tělových krémů a teď už mi chybí jen doplnit garderobu. A co je ještě pozitivní, zase jsme se v pondělí vrátili se ségrou v psaní k našim dvou láskám, které asi nikdy v životě neopustíme, i když jsme o nich napsaly už tisíce stran, doslova. Ale pořád to stojí za to!
Byl to teda vlastně moc úspěšný týden. Jen ve čtvrtek mě naštvali odboráři, kteří machrovali celý týden se stávkou, jež ochromí celou republiku. No, ochromila maximálně Prahu, ani to vlastně ne, a já se táhla autem x pr..lama, jen abych se vyhnula zácpě v Brně. Při zjištění, že tam žádná není, jsem málem vyletěla z kůže. Cestou domů už jsem podobnou chybu neudělala. Zastávám prostě názor, že když o něčem takovou dobu kecám, tak to pak udělám pořádně!
Na závěr Bruce Springsteen, kterého miluju a Hungry Hurt, které má každý z nás.

Red

2011-06-18T18:34:00.006+02:00

Režie: Robert Schwentke
Odkaz: http://www.csfd.cz/film/263907-red/

...aneb Retired Extremely Dangerous. Jůůů, konečně jsem si po dlouhé době zase pořádně smlsla! Vážně miluju Morgana Freemana a taky vážně miluju Johna Malkoviche, ten chlap je borec (btw. konečně jsem ho slyšela v roli Amíka, tedy s normálním přízvukem!!!). A Helen Mirren nebyla nikdy víc sexy, než když v tomhle filmu pálila hlava nehlava z (jak jsem si přečetla, ve zbraních se nevyznám) těžkotonážního kulometu. Dokonalá scéna...
Mám ráda akčňáky, pokud na ně mám náladu, a tenhle byl pro mě opravdovou lahůdkou. Jediné, co trochu pokulhávalo, byl scénář. Čekala jsem víc vtipu, ale něco málo tam bylo a i za to jsem vděčná. Bruce Willis byl... řekněme dobrý. Víc se mi líbil třeba v Pulp Fiction, tady jednoznačně musím upřednostnit dva výše jmenované. Zaujal i Brian Cox, kterého si pamatuju jen z Troy a taky Mary-Louise Parker, tu pro změnu z Red Dragon, i tam mě v té miniroličce zaujala natolik, že jsem si ji zapamatovala. Velmi povedený výkon předvedl Karl Urban, hlavně mě bral ten sexy hlas, takové já prostě můžu... Akční scény byly na jedničku, prostě mňamka (až zase budu hladovět po akčňáku, rozhodně to dám) a asi potěším SaM, když teď řeknu, že Julian McMahon je fakt hot. :D Nezapomenutelná je (kromě Helen Mirren s kulometem) scéna, v níž John Malkovich běží opásaný bombou ulicí a řve jak na lesy. Zdá se, že jeho prostě můžu na všechny způsoby, je to herec s velkým H.
Jsem hrozně ráda, že mě chlapi nezklamali, protože jinak bych si asi už musela udělat filmový půst. Po tom bych brala cokoliv. Ale oni odvedli to, co jsem čekala. Až na ten nedostatek vtipných průpovídek, což jim za vinu klást nemůžu. Stručně řečeno, kdo má aspoň trochu rád akční filmy nebo někoho z výše zmíněných, ať do toho rozhodně jde.

Výzva

2011-06-12T17:39:00.005+02:00

Jelikož se mi času a chuti moc nedostává, zase tady na to kašlu. Tudíž jsem se rozhodla, že se pokusím přidat každý týden takový malý souhrn všeho, co se za ten týden událo. A protože jsem hudební maniak, zakončím to songem, který mě právě "ovládá" nebo se z nějakého důvodu hodí. Chtěla jsem s tím začít už před třemi týdny, takže mám hned ze začátku skluz, ale to neva. Teď se budu snažit to dodržet.
Tři týdny... Poslední víkend v květnu jsem strávila u své drahé sestřičky a i když byl slejvák, který nám naprosto zrušil plán výletu do zoo, byl ten víkend super a užily jsme si ho. Ne v zoo, ale v kině. Zkrátka jsme si udělaly filmový maraton. Měla jsem i v plánu o těch filmech napsat, ale tenhle závazek rovnou ruším. Takže aspoň ve zkratce.

Rio - Moc dobrý film, skvělá zábava, krásně barevný a krásný Rio, animáky zkrátka většinou fakt nezklamou.
Pirates of the Caribbean: On Stranger Tides - Piráti nikdy nebyli mým oblíbeným filmem, vlastně jsem viděla jen první díl a protože mě moc nebavil, o další jsem se ani nezajímala. Tenhle byl 3D a Johnny Depp spolu s Geoffrey Rushem to zachraňovali (Penélope Cruz naopak kazila). Ale bylo to vcelku dobré. Zasmála jsem se, nenudila a některé pasáže byly dokonce moc dobré. Jestli to ale někdy dám znovu, těžko říct...
Autopohádky - Je vám víc než deset let? Nechoďte na to. :D Nebýt toho, že lístek stál dvacet korun, asi potom mlátím hlavou o zeď. Kromě pár vtipných momentů naprostá slátanina, jen ty děti to asi může opravdu bavit.
Sečteno podtrženo: Rio z téhle trojky jasně vede.

Prioritou následujícího prvního červnového týdne bylo jednoznačně moje auto. Obzvláště šťastným den se pak stal pátek 3. června, kdy jsme ho jeli vyzvednout. Šťastná vlastně byla i středa předtím, protože to se jedna osoba rozhodla tohle auto prodat a jelikož táta dostal ještě za tepla info, ten samý den jsme ho vyzkoušeli a bylo rozhodnuto. Tím skončilo moje vstávání ve 4:20 a od pondělka se válím v posteli až do 5:41, když se mi fakt hodně nechce z pelechu.
V sobotu jsme hned auto projeli a vyrazili na výstaviště na autosalon. Na tyhle auta sice asi nikdy mít nebudu, ale pokoukání je to vždycky krásný. A poslední dny žiju převážně tím, jak hrozně moc se blíží dovolená. Plánovaly jsme ji v prosinci, objednávaly začátkem roku a najednou je tu červen... Caparti budou mít prázdniny a já se mimochodem opět na výletě s mámou a "jejími dětmi" přesvědčila, že učitelkou bych fakt být nemohla. Ty dva měsíce volna za ty nervy nestojí.
A abych to zakončila stylově, vybrala jsem nový singl od Chinaski - Duše z gumy. Proto, že mám nové auto, že je to titulní píseň k Autopohádkám, na kterých jsme se ségrou byly v kině, a že jsem si ji zamilovala dávno předtím, než se obojí uskutečnilo. A jestli ji někdo budete poslouchat, soustřeďte se na ten boží text. :)

Remember Me

2011-06-11T17:38:00.010+02:00

Režie: Allen Coulter

Odkaz: http://www.csfd.cz/film/259991-nezapomen-na-me/

Tak jsem zůstala sedět u televize, místo abych vzala pejsky na procházku do toho nádherného letního počasí venku. Když jsem totiž viděla název filmu, vybavilo se mi, že jsem o něm kdysi slyšela a že to určitě bude romantika přesně pro mě.
No... sekla jsem se. Ten film byl podle mého názoru o ničem. Nebo mě to něco, o čem byl, nebavilo. Prostě jsem jen koukala, jak příběh plyne dál a dál, aniž by to ve mně něco zanechalo. Je fakt, že Robert Pattison nepatří zrovna k mým oblíbencům, ale on sám mi ani tolik nevadil. Možná proto, že jeho výkon jako takový špatný nebyl. Ale víc ani nevím, co k tomu napsat, protože zkrátka není co. Bylo to nemastné, neslané, průměrné, nijaké...
Pokud mě něco na tomhle filmu opravdu zaujalo, byly to jen dvě věci. Zaprvé to byla Ruby Jerins, která se mi hrozně líbila a Caroline zahrála prostě skvěle. I role samotná byla zajímavá, určitě v sobě měla víc než Tyler s Ally, hlavní hrdinové, dohromady. A tou druhou věcí, která mě dostala, byl závěr. Ten byl na celém filmu nejlepší. Ten mě konečně po těch necelých dvou hodinách přikoval k obrazovce. Na skvělý zážitek to ovšem nestačí.
Celkově jsem moc zklamaná (opět). Těšila jsem se na romantiku, chtěla jsem si v duchu zavzdychat, jak je to krásný a na konci si třeba pobrečet. Nedostavilo se nic z toho. Vzdychla jsem si maximálně nad tím, kolik jsem ztratila času. Času, který jsem mohla využít k něčemu smysluplnějšímu... Tohle za to fakt nestálo.

Wasteful Older Generation

2011-06-01T19:18:00.003+02:00

How Wasteful the Older Generation Was ...

In the line at the store, the cashier told the older woman that she should bring her own grocery bag because plastic bags weren't good for the environment. The woman apologized to him and explained, "We didn't have the green thing back in my day."
The clerk responded, "That's our problem today. The former generation did not care enough to save our environment."
He was right, that generation didn't have the green thing in its day.
Back then, they returned their milk bottles, soda bottles and beer bottles to the store. The store sent them back to the plant to be washed and sterilized and refilled, so it could use the same bottles over and over. So they really were recycled.
But they didn't have the green thing back in that customer's day.
In her day, they walked up stairs, because they didn't have an escalator in every store and office building. They walked to the grocery store and didn't climb into a 300-horsepower machine every time they had to go two blocks..
But she was right. They didn't have the green thing in her day.
Back then, they washed the baby's diapers because they didn't have the throw-away kind. They dried clothes on a line, not in an energy gobbling machine burning up 220 volts - wind and solar power really did dry the clothes. Kids got hand-me-down clothes from their brothers or sisters, not always brand-new clothing.
But that old lady is right, they didn't have the green thing back in her day.
Back then, they had one TV, or radio, in the house - not a TV in every room. And the TV had a small screen the size of a hankerchief, not a screen the size of the state of Montana . In the kitchen, they blended and stirred by hand because they didn't have electric machines to do everything for you.
When they packaged a fragile item to send in the mail, they used a wadded up old newspaper to cushion it, not styrofoam or plastic bubble wrap.
Back then, they didn't fire up an engine and burn gasoline just to cut the lawn. They used a push mower that ran on human power. They exercised by working so they didn't need to go to a health club to run on treadmills that operate on electricity.
But she's right, they didn't have the green thing back then.
They drank from a fountain when they were thirsty instead of using a cup or a plastic bottle every time they had a drink of water. They refilled their writing pens with ink instead of buying a new pen, and they replaced the razor blades in a razor instead of throwing away the whole razor just because the blade got dull.
But they didn't have the green thing back then.
Back then, people took the streetcar or a bus and kids rode their bikes to school or rode the school bus instead of turning their moms into a 24-hour taxi service. They had one electrical outlet in a room, not an entire bank of sockets to power a dozen appliances. And they didn't need a computerized gadget to receive a signal beamed from satellites 2,000 miles out in space in order to find the nearest pizza joint.
But isn't it sad the current generation laments how wasteful the old folks were just because they didn't have the green thing back then?

Další vykrádačka

2011-05-21T16:44:00.009+02:00

Kdysi dávno jsem to objevila u SaM a protože se mi to líbí, budu se zase opičit. :)

1. Put your music on shuffle.
2. For each question, press the next button to get your answer.
3. You must write down the name of the song - no matter how silly it sounds!
4. Put any comments in parenthesis after the song name.

If someone says “is this ok?” you say?
Long Walk Home (Bruce Springsteen)
- zvláštní, ale proč ne :D

How would you describe yourself?
Picchia (Gigi D'Agostino)
- jo, občas někoho zmlátím, miluju rvačky a celkově jsem od rány :D a jen tak bokem, čte se to s "k" ne s "č", aby nedošlo k omylu

What do you like in a guy/girl?
This Is It (Michael Jackson)
- další prosím

How do you feel today?
Nejkrásnější déšť (Petr Rezek)
- hm... jo. V tom šíleném vedru by déšť bodl.

What is your life’s purpose?
Like A Prayer (remix, Gigi D'Agostino)
- to ne prosím

What is your motto?
Imagine (John Lennon)
- očividně jsem tu za spasitele :D ale na druhou stranu to docela sedí

What do your friends think of you?
We Are The Champions (Queen)
- to si myslí o sobě nebo o mně? Jestli o mně, tak díky! :D

What do you think of your parents?
Leaving on A Jet Plane (Chantal Kreviazuk)
- ne, fakt se jich nechci zbavit!

What do you think about very often?
All By Myself (remix, Gigi D'Agostino)
- jsem prostě sobec

What is 2+2?
Angels (Morandi)
- docela pěkný myslím

What do you think of your best friend?
Johnny B. Goode (Chuck Berry)
- ???

What do you think of the person you like?
Šrouby do hlavy (Lucie)
- jo, jo, jo!

What is your life story?
Big City Life (Mattafix)
- tak to ani náhodou :D

What do you want to be when you grow up?
Daniel (Elthon John)
- už teď vážně uvažuju o operaci...

What do you think of when you see the person you like?
Il Compagnone (Gigi D'Agostino)
- :D pěkný

What will you dance to at your wedding?
Vedoucí (Chinaski)
- o tom jsme vždycky snila

What will they play at your funeral?
Piseň pre dvoch (No Name)
- ach... tak tohle je opravdu krásný

What is your hobby/interests?
Super (Gigi D'Agostino & Albertino)
- no jasně, jak jinak :)

What is your biggest fear?
Nenapovídej (Michal David)
- o tom jsem nevěděla

What is your biggest secret?
Kolej Yesterday (Michal Prokop & Framus 5)
- a je to venku

What do you think of your friends?
Čerešně (Hana Hegerová)
- jsou prostě sladcí, ne? :D

What will you post this as?
Zimní čas (Leoš Mareš)
- nejenom, že přichází léto, ale ještě navíc jsem na sebe teď práskla, že poslouchám Mareše, dokonalý závěr

Death to Smoochy

2011-05-16T15:35:00.008+02:00

Režie: Danny DeVito

Odkaz: http://www.csfd.cz/film/2365-smoochy/

Tak už konečně vím, odkud pochází tenhle trhlej obrázek, na který jsem už kolikrát narazila. Teď jsem pro změnu náhodou narazila na tenhle film a povím vám, to je zase jednou pěkná ptákovina. :D Ale nemyslím to tentokrát nijak zle. Je to prostě taková milá blbost, která nestojí za víc než jedno zhlédnutí. Koneckonců, co taky očekávat od Dannyho DeVita, že?
Pro své oblíbence holt člověk musí čas od času něco překousnout. Jen tak marně přemýšlím, komu je tenhle film vlastně určený. Dítěti bych ho vzhledem k množství vulgárních výrazů rozhodně nepustila (a nejen kvůli tomu), a dospělý se u něj prostě nudí. Dokonce i Robin Williams zklamal, i když úsměvné byly jeho neustálé a nevydařené snahy Smoochyno zlikvidovat. Jen Edwardovi to jako vždycky seklo, pokud na sobě zrovna neměl tu růžovou příšernost.
Myslela jsem, že se hodně pobavím (ať už vtípkům ve filmu nebo absurditě celého díla), ale zábavných bylo z celých 109 minut maximálně deset. No, jednoduše řečeno, hodně nenáročný film, na který asi podruhé nebudu mít žaludek. :D Ale to jsem částečně očekávala, takže zklamaná nakonec ani trochu nejsem.

Io sto bene

2011-04-19T16:20:00.005+02:00

Mám se dobře. Nevím tak docela, co přesně to způsobilo, ale mám prostě poslední dny pocit, že jsem vpodstatě opravdu šťastný člověk. Pravda, trochu mi toho chybí, ovšem jinak se (ťuk, ťuk, ťuk) u mě neudálo nic hrozného nebo tragického, naopak. Snad poprvé v životě jsem si skutečně začala vést diář. Najednou si mi naráz nahrnulo tak moc činností a plánů, že jsem nebyla schopná je sama ukočírovat a začala si je psát. Navíc se teď děje jedna hrozně příjemná věc, která sice nemá absolutně žádnou budoucnost, ale i tak si ji užívám, dokud můžu.
V práci to jde taky dobře, rýsuje se (snad) nákup autíčka, přede mnou spousta akcí, na které se těším, letní dovolená!!! (která snad ať radši ani nepřijde, to těšení se je stejně nejlepší, když potom to tak strašně rychle ulítne), začaly formule (a Lewis už má první vlaštovku z Číny, evviva!) a navíc je konečně jaro. Jen se mi teď potvrdilo, že tohle období mám vážně ze všech nejradši... A taky jsem na sobě začala pozorovat, že nějak tíhnu k zahrádkářství. Ono je těžké netíhnout, když člověk pracuje v zemědělství a hlavním každodenním tématem u oběda je povětšinou to, komu už rostou narcisy, kdo vysázel hrášek, rajčata, papriky, apod. A do toho pak, jak začíná vykukovat řepka a ječmen a pšenice se má čile k světu. Takže to vidím tak, že v nejbližší době se asi taky začnu hrabat v hlíně, ať k té pšenici, kterou znám hlavně v číslech osevu, sklizně nebo ceny za tunu, přidám taky trochu skutečné zemědělské praxe.
Co mě v těchto dnech fakt neskutečně rajcuje, je čtvrteční hokej. Původně zněl plán zúčastnit se přímo MS na Slovensku, když už to máme tak blízko, ale to zatím leží u ledu (výstižné) a vzhledem k tomu, jak málo času zbývá, asi to tam i zůstane. Naštěstí se brácha vytasil s neskutečnou zprávou, že bude hrát nároďák v Brně v Rondu. No, málem jsme to prošvihli, ale teď už jsou lístky doma. Konečně hokejový zážitek, po kterém tak dlouho prahnu! Vážně se nemůžu dočkat, až si zase vyřvu hlasivky a uvidím ty chlapy naživo v celé jejich kráse. Teď mi budou chybět jen formule v Maďarsku a moje sportovní srdce bude na nějakou dobu relativně uspokojeno.
Možná je to jen počasím (což by bylo sice klišé, ale i tak dobře), možná tou spoustou dalších věcí, které mě teď obklopují, na něž se soustředím a těším nebo ze kterých mám krásné vzpomínky, ale je mi vážně moc dobře. Kéž by to tak dlouho zůstalo.

London Boulevard

2011-04-03T18:13:00.003+02:00

Režie: William Monahan
Odkaz: http://www.csfd.cz/film/253262-londynsky-gangster/

Ach jo... Co je to za dobu, že se točí tak nemastné neslané filmy? Už i Colin s Keirou zklamali a já jsem teď opravdu docela otrávená. Nebo znuděná? Ani sama nevím... Jen vím to, že jsem hodně dlouho neviděla nic pořádného a chybí mi to. Pomalu začínám mít strach vybrat další film, že to dopadne stejně a zase se nijak extra nepobavím.
Co se týče London Boulevard - Colin skvělý výkon (trochu nám teda prošedivěl, ale pořád vypadá k světu, čímž to taky zčásti zachraňuje; na druhou stranu ten jeho hlas nepoznávám...), Keira skvělý výkon, Ray Winstone skvělý výkon, David Thewlis WTF! (tím myslím, co z něj udělali, skoro mi to přišlo jako dost nepovedená napodobenina Rhyse Ifanse), nádherné anglické prostřední, místy skvělá hudba, ale všechno to funguje tak nějak osamotě. Ani mezi Colinem a Keirou to nijak zvlášť nejiskří, až na ten jeden opravdu povedený hot polibek. A na konci se prostě všichni pozabíjejí.
Hm..., celkově to ve mně moc nezanechalo a to jsem se tak těšila. Nebo že by to bylo právě proto? Ale proč něco neočekávat od anglického filmu s takovým obsazením... Tak zas nic, no. London Boulevard letí šmahem do koše a já si jdu spravit náladu psaním.

Day 30 - Your Favorite Film This Time Last Year

2011-04-03T12:03:00.003+02:00

Favorite byl teda ten samý co i letos, co si budem vykládat, ale znovu ho dávat nebudu. Koukla jsem se do loňských příspěvků přesvědčená o tom, že tam nic nanejdu a ono je tam toho v dubnu tolik! Není možný, že už je to třeba rok od toho, co jsem viděla Alice in Wonderland nebo Ženy v pokušení... kriste pane. No ale taky jsem tam narazila na film, díky kterému mám o dnešku zcela jasno. Je to I Love You Phillip Morris. Ten film je totálně na jedničku a jelikož mě neskutečně dostal, musí to být on.

Day 29 - Your Favorite Film As a Kid

2011-04-02T18:52:00.004+02:00

Tak už předposlední den... nějak rychle to uteklo. Co se týče dnešního téma, je to těžké. Jako dítě jsem zase tak moc filmy nesledovala, nebyl to zrovna můj koníček jako třeba dneska. Napadli mě Rebelové, které jsem určitou dobu hodně baštila, ale to jsem asi už nebyla tak úplně dítě. Pak už jediné, co mě napadá (pokud tedy pominu pohádky), je Titanic. Vzpomínám si, že jsem na něm dokonce byla v kině, což pro mě v daném věku bylo celkem neobvyklé a později jsem tak moc toužila po originál videokazetě, že jsem (a teď se nesmějte) před Vánoci všude po domě lepila lístečky pro "Ježíška" (na kterého jsem tehdy už samozřejmě nevěřila) s názvem tohoto filmu. No, vyslyšel mě a mám ji doma. :) Mám ten film ráda pořád a dětství je s ním prostě spojeno (vlastně víc takových vtipných historek), nic jiného mě zkrátka nenapadá.

Days 27 + 28

2011-04-01T19:45:00.003+02:00

Day 27 - Your Favorite Independent Film

Jelikož netuším, jak rozpoznám nezávislý film, zkusila jsem si hodit jejich žebříček na IMDb a to jsem se páni divila, kolik jsem jich z toho viděla. A já si myslela, že jsem nikdy na nic takového nenarazila... No, každopádně už teď vím, co znamená to "Indies" na dývku American History X, které jsem si koupila. Asi to bude zkratka od independents... (jistě to ale pořád nevím :D). Tak ten nej byl řečen, tenhle film je totiž jedním slovem mazec a herecký koncert dvou Edwardů.

Day 28 - The Most Obscure Film You've Ever Seen

Pokud jsem nějaký film fakt nepobrala, bylo to Pillow Book. Vlastně jsem ho ani nedokoukala do konce, nevydržela jsem, bylo to na mě prostě moc. Z celého mi zůstalo jen hezké pokoukání na Ewana, víc mi to asi nedalo.

Day 26 - Your Favorite Foreign Language Film

2011-03-30T19:51:00.002+02:00

Teď to zas bude vypadat, že se opičím já po SaM, ale není to tak. Fakt jsem od začátku plánovala dát sem český film, protože vybírat cizojazyčný je u mě nesmysl, je jasné, který by to byl. A tomu plánu taky dostojím. Jen kdyby jich nebylo tak strašně moc... Napadla mě jich spousta, ale nakonec to vyhraje film Vesničko má středisková. Asi se na tom podepisuje skutečnost, že jsem z vesnice, nebo skvělí herci v čele s panem Hrušínským či paní Ježkovou, nezapomenutelných je spousta hlášek z tohoto filmu a je prostě takový krásně náš.

Day 25 - Your Favorite Documentary Film

2011-03-29T19:06:00.002+02:00

No, někdo by tu mohl podotknout, že to není film, spíš (teda doopravdy) seriál, ale stejně ze mně nevymáčknete nic jiného než Long Way Round (popř. Long Way Down - vybrat z těchto dvou oblíbenější po mně nechtějte). O LWR už jsem tu psala a LWD jen zmínila, takže jen dodám, že je stejně dokonalá jako její předchůdkyně a teď napjatě čekám na nějakou Long Way Up nebo cokoliv na ten způsob. Samozřejmě se mi to dostalo do rukou kvůli Ewanovi a samozřejmě jsem si to ze spousty důvodů zamilovala. Dokonce tak, že jsem byla schopná uvalit nemalý obnos za originál DVD(s), které o češtině nikdy neslyšelo...

Day 24 - Your Favorite Animated or Children's Film

2011-03-28T19:26:00.002+02:00

Já vím, já vím, já vím! Je to The Lion King. Věc, která mě zaručeně rozpláče, k tomu filmu nemá cenu nic říkat, je to legenda. A stejně jako Pocahontas mi hrozně moc připomíná dětství, je zkrátka nezapomenutelný. Místo traileru dávám nádhernou písničku ze soundtracku od sira Eltona Johna.

Day 23 - Your Favorite Thriller/Mystery Film

2011-03-27T19:30:00.000+02:00

No, tak jsem vybírala, až jsem přebrala. Bývala bych vybírala snad do zítra, ale nechci mít další rest, takže se prostě musím nějak rozhodnout. Nakonec to u mě vyhrálo From Hell. Je tam total sexy Johnny Depp, krásná Heather Graham s dokonalými vlasy a nádherné prostředí starého Londýna (natáčené v Praze :D). Jo, tenhle film dost můžu.

Days 21 + 22

2011-03-26T13:32:00.003+01:00

Protože jsem včera nestíhala, dávám dneska dva naráz:

Day 21 - Your Favorite Sci-Fi/Fantasy Film

Fantasy nemám ráda, nikdy mě to nechytlo a asi už ani nechytne. U sci-fi jsem zjistila, že je i docela můžu, pokud to zrovna není nějaká slátanina. Nevidím tu jinou možnost než volit Star Wars, protože ty mám rozhodně nejradši. Jen teď nevím, který trailer sem dát... Tak třeba Episode III - Revenge of the Sith, protože se mi hrozně líbí, jak to tam Obi-Wan nandá tomu hnusnýmu arogantnímu pitomci jménem Anakin Skywalker.

Day 22 - Your Favorite Horror Film

Hm... horory naopak dost můžu, i když nesnáším, jak se potom hrozně bojím. :D Zase tolik jsem jich ale neviděla, nesoustředím se na ně. Zůstanu tak právem slavné klasice - Halloween, který mě opravdu doslova děsí a být Jamie Lee Curtis, nejsem ani jeden rok o Halloweenu v klidu.

Kolik řečí umíš...

2011-03-24T19:40:00.002+01:00

Stanislav Řezáč si tohle moudro vzal zjevně k srdci a snažil se blýsknout v co nejvíce jazycích. Dokonce i v takových, které nikdo jiný nezná. :D Ale jak už kdosi řekl, zřejmě se domluvil.

Day 20 - Your Favorite Romantic Film

2011-03-24T17:31:00.004+01:00

Asi by sem patřilo Moulin Rouge, ale to už tu jednou bylo, stejně jako The Painted Veil, což by byla taky správná volba, nebo Notting Hill... to samé. Ještě jsem přemýšlela nad jinými, ale nakonec se mi vybavil The Lake House a měla jsem jasno. To je ta pravá romantika pro mě. Sandra Bullock a Keanu Reeves (oba moji oblíbenci) - mezi těmi to prostě fungovalo, funguje a fungovat bude, na plátně jsou podle mě nádherný pár. U romantiky si potřebuju pobrečet dojetím a tady to mám zaručený. A jako bonus je tam tahle nádherná písnička. PS: A chci ten úžasný kabát, který má v závěrečné scéně!

The Social Network

2011-03-23T19:50:00.002+01:00

Režie: David Fincher
Odkaz: http://www.csfd.cz/film/262711-the-social-network/
Ach jo, chci vidět zase něco, co mě převálcuje... Je asi dobře, že jsem nepsala recenzi hned předevčírem po dodívání (no jak to dopadlo minule se Stoneem...), ale nechala si to až na dnešek. S odstupem to člověk vidí trošku jinak. Od Finchera jsem viděla tři filmy a všechny se mi líbily (i když ten poslední už byl takový zvláštní a mělo to pár skvrnek). Tenhle film taky není vyloženě špatný nebo zlý. Možná, že za pár let se na něj vážně bude vzpomínat, až se Facebook rozmůže tak, jak to nikdo z nás dneska nečeká. Byl dobrý, ale mě prostě tak nějak nesebral...
Jesse Eisenberg se hned na začátku tak neuvěřitelně rozjel, že jsem si musela poprvé v životě film stopovat, abych stihla přečíst titulky. Proč, to jsem se dozvěděla později na ČSFD v zajímavostech. Už jsem se skoro bála, že snad budu muset jít do české verze, ale díky bohu tak nemlel celý film (btw. já bych do té české verze ani nešla, to bych to raději navždy zazdila). Pravdou je, že se mi ten kluk fakt moc líbil, jeho postava už o něco míň. U Andrewa Garfielda jsem nějakou dobu dumala, kde jsem ho to sakra už viděla, než jsem si uvědomila, že to bylo The Imaginarium of Dr. Parnassus a že ten film musím konečně dokoukat (lépe řečeno pustit znovu a zhlédnout celý) a že je dobře, že jsem ho nesmazala. Není to ale ten důvod, pro který pro mě v The Social Network vede. Musím se přiznat, že jedním z důvodů byl ten naprosto dokonalý taneček, který předvedl na Caribbean Night (vzhledem k množství těchto videí na YouTube evidentně nejsem jediná, koho tím dostal, jen škoda té kvality, je potřeba vidět i jeho výraz :D), pak měl taky pár super hlášek (A million dollars isn't cool, you know what's cool? - You?), odvedl stejně dobrý výkon jako jeho "více oceňovaný" kolega a navíc mi byl Eduardo (jeho postava) mnohem víc sympatický. K mému překvapení musím pochválit i Justina Timberlakea, kterého jinak nemůžu ani cítit. Co je ještě potřeba říct, je to, že Armie Hammer má totálně sexy hlas.
Jak už jsem ale řekla, ten film sice byl z jistých hledisek dobrý, ale pro mě by nominací na Oscara neprošel. Zdál se mi takový nějaký... vlažný. Jo, to je to slovo. Zkrátka jsem od něj čekala víc. Navíc konec mi připadal trochu nedotažený (zajímal mě třeba následný vztah Marka s Eduardem). Četla jsem hory pochvalných komentářů, nemůžu se k nim přidat. Na druhou stranu ani nehaním a nezatracuju, prostě takový lepší průměr. U mě to pravděpodobně víc než příběh uhrály herecké výkony. V hlavě mi zůstane kvůli Facebooku, jinak by se patrně brzy vypařil...

Day 19 - Your Favorite Action Film

2011-03-23T19:32:00.003+01:00

Ty dnešní už nejsou to, co kdysi bývaly ty staré. Přiznám se, že jsem velký fanda starých akčňáků s Van Dammem nebo Schwarzeneggerem. Mohl by tu tak být Terminator (1, 2, 3), Commando, Double Impact, Universal Soldier, Bloodsport (o kterém jsem hodně přemýšlela), atd. atd... Nakonec jsem se ale rozhodla pro film Predator. Pro mě prostě nesmrtelná klasika s, mimo jiné, nesmrtelnými hláškami (Je čas použít bezbolestnou!).

Day 18 - Your Favorite Comedy Film

2011-03-22T19:11:00.004+01:00

Hm, to by jich člověk nesměl znát a milovat miliony... Ovšem taky jsem to dala dohromady. Je to sice už podruhé Jack Lemmon (kdo by to byl řekl), ale volím Some Like It Hot. Více než padesát let starý film, který má stále svoji jiskru a neutuchající humor. Ústřední trio prostě nikdy nenudí a to samé vlastně platí i pro Osgooda, který je v naší rodině velmi oblíbenou postavičkou, a několik dalších. Tuhle komedii prostě miluji se vším všudy a pravděpodobně budu už navždycky.

Day 17 - Your Favorite Drama Film

2011-03-21T19:14:00.006+01:00

Konečně jsem se zase dostala do fáze, u které si budu vědět rady. :) Dneska je to jasné - The Shawshank Redemption. (Což mi připomnělo, že jsem to už dlouho neviděla) Patří k málo filmům, které jsem nevybírala podle oblíbeného herce nebo režiséra. Prostě jsem si všimla, že stojí vysoko na žebříčku a tak jsem si ho dala. Chybu jsem tedy rozhodně neudělala, je to dokonalý film. Silný, se spoustou výrazných postav (Andy a Red, Norton, Brooks...) a výbornými hereckými výkony. Mimo jiné jsem si tu zamilovala Morgana Freemana, jak herce tak postavu samotnou. Zkrátka, pokud jste filmoví fajnšmekři a neviděli jste ho, jděte do toho! A abych nezapomněla, miluju ten konec.

Day 15 + 16

2011-03-20T09:53:00.004+01:00

Day 15 - The Film That Depicts Your Life

Můj život je natolik nudný, že kdyby natočili nějaký takový film, nikdo by na něj nešel a nic by nevydělali. :D Nicméně, pokud nějaký takový přecejen existuje, já o něm nevím.

Day 16 - A Film You Used to Love, But Now Hate

Tohle taky není nijak snadná volba, ale po chvíli přemýšlení jsem na to kápla - Ghost Busters. Jako malá jsem ten film milovala. Dneska... ne, že bych ho vyloženě nenáviděla, takový film bych asi vážně nenašla, ale už to není, co to bývalo. Asi bych si ho už nepustila, možná se dá i říct, že ho nemám ráda, nezajímá mě a nebaví. Spíš už bych si asi pustila druhý díl s Vigem.

Day 14 - The Film That No One Expected You To Like

2011-03-18T17:52:00.002+01:00

Kruci, tohle je ale oříšek... Jsem v koncích, takže sem prostě něco plácnu. Poprvé zamířím do českých vod. Plácnu sem prostě Černé barony, u kterých minimálně moje máma nechápe, jak je můžu mít tolik ráda. Trailer nemám, dávám ukázku, ve které jde vidět celá plejáda skvělých českých herců.

Day 13 - A Guilty Pleasure

2011-03-17T19:18:00.004+01:00

Pořád jsem přemýšlela nad filmem, na který často koukám, protože prostě musím a přitom moc dobře vím, jaká je to blbost. A mám ho! Asi jich bude víc, ale teď se mi vybavilo The Fast and the Furious: Tokyo Drift. Čumím na něj hodně často a přitom nenávidím hlavního hrdinu, je to prostě totální idiot, polovině scén se pobaveně směju, jak jsou hloupý, nesnáším i hlavní hrdinku a taky ty holčiny v hodně krátkých sukýnkách, motajících se tam všude kolem. Ale mám ten film ráda, i když to nedává smysl. Jednak pro Hana, který mě má obmotanou kolem prstu (často film vypínám po jeho zabití), jednak pro Dominica (pro těch pět vteřin, na které se tam objeví) a jednak pro ta auta. Pro nic víc, pro nic míň. Můžu si to vyčítat věčně, ale stejně se na to dřív nebo později zase podívám. Jo, a taky se mi tam hodně líbí hudba. (Proboha, koukám na ten trailer a zas to na mě jd! :D)

Day 12 - A Film By Your Least Favorite Director

2011-03-16T19:50:00.001+01:00

Dneska se vzdávám. Jednoduše nemám žádného neoblíbeného režiséra, nebo o něm nevím. Když se mi něco nelíbí, ani se režisérem nezabývám. Nemůžu nikoho říct, nenapadá mě jediné jméno. Bohužel...

Day 11 - A Film By Your Favorite Director

2011-03-15T17:17:00.006+01:00

Hurá, konečně mám v něčem zase jasno. Tedy, jak se to vezme... Nej režisérem je Tim Burton, otázkou zůstává, který z jeho filmů vybrat. Tak to prostě udělám stejně jako předtím, když jsem byla nerozhodná. Mohl by to být Edward Scissorhand, který patří mezi moji Top 10 už hoooodně dlouho a vlastně dokud jsem "nepotkala" Moulin Rouge, kraloval jí. Edwarda jsem milovala už v době, kdy jsem o existenci nějakého Burtona neměla ani potuchy. Pak by to mohl být Charlie and the Chocolate Factory. Opět s naprosto excelentním Johnny Deppem a tak úžasně trhlý, že si mě získal hned na první pokus. A to jsem se mu dlouho bránila, protože jsem to měla za ptákovinu. No, člověk míní a život mění. :)
Ok, abych se konečně dostala k jádru pudla - nebude to ani jeden z nich, ale Big Fish. Proto, že je tak krásně "burtonovský", je tam ta scéna s narcisy, je pohádkový, má spoustu skvělých herců (njn, má taky Ewana, přiznávám se na rovinu), má nádhernou hudbu od Dannyho Elfmana a mám po něm vždycky chuť tančit po pokoji se zavřenýma očima a snít, ještě aspoň chvíli. A pokud bych šla do hloubky, bude to asi jedno z mála fantasy, které se mi líbí.

Day 10 - A Film With Your Favorite Actress

2011-03-14T20:39:00.002+01:00

No, dneska jsem po osmi hodinách v práci, třech na nákupech a třech za volantem. Takže se mi vůbec nechce přemýšlet (lépe řečeno nejsem toho schopná) a na tuhle otázku jsem ještě včera neznala odpověď. Protože jsem v topce dala na první místo Meryl Streep a s jejím jménem se mi vybavil film Mamma Mia!, bude to ten. A ještě ze sebe vymáčknu, že je ten film skvělým odreagováním a Meryl to tam neuvěřitelně sekne, ve všech směrech. Jo, a dal by se sem zařadit i film ze včerejška, tak líná naštěstí ještě nejsem. :D

Stone

2011-03-13T20:18:00.009+01:00

Režie: John Curran
Odkaz: http://www.csfd.cz/film/257730-stone/

Sním či bdím? John Curran, Edward Norton, Robert De Niro a TAKHLE slabé?! No to si ze mě asi děláte srandu... Tak si říkám, co by bez Roberta, Edwarda a Milly zbylo. A odpověď zní nic (dobře, tak skoro nic, ať nežeru). Ale film přece není jen o hercích. Udělat dobrý film neznamená nacpat do něj co nejvíc profláknutých ksichtů a skvělých herců a nechat herečku ukázat prsa (o tom jsme se snad přesvědčili už u Ask the Dust). On ten zbytek se totiž sám neudělá. Tenhle film měl možná dobrý potenciál, ale u toho to bohužel skončilo.
Mluvit tu o hereckých výkonech asi nemá moc cenu. Edward úchvatný, Robert o kapánek horší a k mému překvapení moc dobrá Milla Jovovich. Ovšem pokud někdo přidává na hodnocení za její prsa, já bych spíš musela ubrat. Ne proto, že jsem ženská, ale protože to jednoduše nebyl hezký pohled. Jinak vcelku válela. Co se týče postav, Jack mi připadal jako idiot (jestli hodlá De Niro pokračovat tímto stylem, to ať jde raději do důchodu i ve skutečnosti), Stone jako pěkný cvok a Lucetta jako obyčejná děvka.
Skvělé herecké výkony ale nemění nic na tom, že jsem celou dobu čekala na nějaké pořádné vyvrcholení, které se nedostavilo. Řeči se vedou a čas běží... a řeči (o ničem) se vedou dál, řeči (o ničem) se tu vlastně vedou skoro celou dobu. Občas se to jen zpestří milostnou scénou Milly s Robertem (ťuk ťuk na čelo, Jackovy důvody mi fakt nedocvakly, pokud pomineme fakt, že je to chlap a ona krásná ženská, jiný teda asi nepotřeboval) nebo Edwardovým "mmmm....". Já nechci u takového filmu (tím "takového" myslím, že na první pohled vypadá festovně lákavě) sedět s hlavou opírající se o dlaň, napůl znuděným výrazem a netrpělivě (navíc neúspěšně) čekat na něco, co mě opravdu uspokojí a celý ten promrhaný čas předtím mi vynahradí a ještě navíc u toho poslouchat takové žvásty, které jsem tady poslouchala (A co měl znamenat ten hlas?!!). To mě pak vážně naštve. A ani nechci jednou sedět se smutným pohledem u American History X nebo u Primal Fear a vzpomínat, jaké to kdysi bývalo... Po tomhle se teda budu hodně dlouho odhodlávat jít do Leaves of Grass. Edwarde, vzpamatuj se!
Jednoduše, já ten film nepobrala a nedochází mi, proč do toho ti dva (Edward a Robert) vůbec šli. Co teď ovšem chápu, je to, že jsem to nenašla v programu kin, na což jsem až dosud čekala. Díkybohu! Pokud bych těch peněz nelitovala, měla bych jediný důvod. Stone má totiž pro mě jediné pozitivum: Edwardovy hot ruce (což ovšem není zásluha tohoto filmu), Edwardovy hot copánky (který si ale v půlce filmu rozpletl, takže to taky pos..l) a Edwardovy hot vousy. Asi jen pro tohle bych si to někdy pustila znovu. Což je (promiň, Eddie) fakt málo. A to mě v tenhle okamžik tak nehorázně rozčílilo, že musím skončit, jinak bych si tu stěžovala do nekonečna.

Day 9 - A Film With Your Favorite Actor (Male)

2011-03-13T12:40:00.005+01:00

Trochu jsem si pohrávala s myšlenkou dát sem nějaký film s Ewanem, protože co se týče množství shlédnutých filmů, jednoznačně vede a navíc v nadpisu zní "favorite", ne "most favorite". Nakonec jsem si to rozmyslela a zůstanu u Edwarda, on je zkrátka ten nej a zaslouží si tu být. Ale s výběrem filmu to bylo horší. Ráda bych totiž uvedla nějaký, o kterém jsem tu ještě nemluvila, jenže to by pak musel být některý z těch slabších. A tak se holt budu opakovat a nějak se s tím duševně vypořádám. :D Volím The Painted Veil a to z jednoho prostého důvodu - ten film má pro mě zvláštní hodnotu (určitě není jeho nejlepší). Viděla jsem ho jednou a nenadchnul mě, fakt ne. Pak jsem se k němu nějak dokopala podruhé a byla skoro překvapená, jak mě tentorkát zasáhl. Jednoduše řečeno, čím častěji ho vidím, tím víc ho zbožňuju, i když se mi zdá, že to už víc nejde. Ale děje se to... (Pomalu začínám mít nutkání dát ho do své Top 10 na ČSFD a to už je dost.) A protože se tu mluví o herci, nemůžu nedodat, že Edwardovi bych tu (tedy až po tom váhavém začátku) prostě skočila kolem krku a už ho nepustila.

Day 8 - The Film You Can Quote Best

2011-03-12T19:58:00.004+01:00

Haha, těch je bohužel (nebo bohudík?) hodně (nečekaně). Je vlastně skoro jedno, který z nich vyberu. Bez vyjmenovávání všech dalších možností (to bysme tu byli hodně dlouho), říkám Nebožtíci přejí lásce (Avanti!). Film z mé milované Itálie... s vynikajícím Jackem Lemmonem, který u nás doma běží hodně často. Naposledy tuším minulou sobotu u oběda. :D Ani bych si nevzpomněla, kdy jsem ho viděla poprvé. Trailer nemám, takže místo něj nabízím "výstřižek".

Day 7 - A Film That Reminds You of Your Past

2011-03-11T17:43:00.003+01:00

Lámala jsem si hlavu a pak přišla na to, že je to úplně snadné. Jen si to uvědomit... Je to film, který mám spojený s dětstvím a který dodnes miluju a je to Pocahontas. Jako malá jsem dostala k vánocům videokazetu originál a taky mi od té doby máma dodnes říká, že vypadám jako ona. :D Rozhodně je to jeden z mých nejoblíbenějších "disneyáků", nezapomenutelný...

(protože se mi nepodařilo najít trailer v češtině, dávám místo toho písničku, kterou mám nejradši)

Day 6 - A Film That Reminds You of Somewhere

2011-03-10T17:41:00.003+01:00

Zase nepřekvapím a bude to profláknutý film, dost profláknutý. Ale jsem ráda, že se mi vůbec něco vybavilo. Filmem k dnešnímu dni je Matrix a místo, které mi připomíná... První ročník střední školy, chmelová brigáda. Dnes je to už skoro neuvěřitelně neuvěřitelných deset let, je mi z toho smutno. :( Matrix tenkrát dávali v televizi, a tak skoro celá třída vyrazila do místní hospody sledovat. Možná tam nakonec spíš pili :D ale to já nevím, protože mě tehdy ten film nijak nezajímal, takže jsem nešla. No... dneska ho zbožňuju a vždycky si na tu robotu vzpomenu. :)

Day 5 - A Film That Reminds You of Someone

2011-03-09T19:20:00.003+01:00

Původně jsem se hrozně bála, abych na tomhle neztroskotala. Pokud mám s někým spojené filmy, je to s těmi, kteří v nich hrají. :D Ale už před pár dny jsem si na něco vzpomněla. Na film, který jsem viděla před strašně moc lety, to mi mohlo být tak... třináct zhruba. Byla to ta "doba Titanicu", kdy jsem já, a všichni kolem mě, milovala Leonarda Di Capria. A tak jsme si jednou zašly do videopůjčovny, pak se usadily v obývacím pokoji jedné z nás a koukaly na Romeo + Juliet.
Zrovna na tenhle den jsem si vzpomněla proto, že tenkrát asi někdo prohodil něco vtipného, takže mně a pár dalším závěrečná srdcervoucí scéna (kdy Romeo najde "mrtvou" Julii a rozhodne se také zabít) přišla neskutečně komická a řehtaly jsme se na celé kolo. Druhá část naší partičky to nesla s těžkým srdcem a dokonce jsme si vysloužily pár nelichotivých označení. :D Jo, byl to prostě jeden z těch prima bezstarostných dětských dnů...
Musím říct, že nedávno jsem ten film viděla znovu a už takové kouzlo jako před lety neměl. Proto bych tenhle den chtěla věnovat všem, které tam tehdy byly spolu se mnou, ať už se smály, mračily nebo plakaly. :)

Day 4 - A Film You Watch to Feel Down

2011-03-08T17:46:00.005+01:00

Stejně jako SaM mi tohle přijde tak trochu jako nesmysl. Nedívám se na filmy proto, abych si dobrovolně zkazila náladu. :) To spíš právě naopak. A i v dalším ohledu jsem na tom stejně. Měla jsem totiž původně v plánu dát sem The Pianist. Ten film mám moc ráda, ale koukám na něj tak jednou do roka, protože pak mám několik dalších týdnů depku jako blázen. Vždycky, když procházím svoje DVD, chvíli koukám na jeho obal a většinou ho pak odložím, ale sem tam přijde chvíle, kdy si ho ráda pustím.
Asi před pěti vteřinami jsem si ovšem tenhle nápad rozmyslela. Vyberu něco jiného, co jsem viděla jednou v životě a ještě proti své vůli (tohle nemělo vliv na výsledné pocity a názor). Kdybych se chtěla cítit opravdu blbě, pustím si ho. Zároveň vím, že k tomuhle nedojde, opravdu ho už nechci vidět. Je mi z něj zle fyzicky i psychicky (i když se Mel snažil a asi to myslel dobře...). A tím filmem je The Passion of the Christ.

Blue Valentine

2011-03-07T19:21:00.006+01:00

Režie: Derek Cianfrance
Odkaz: http://www.csfd.cz/film/269398-blue-valentine/

Už zase čumím na něco úplně jiného, než jsem měla v plánu. Na co si dělám seznamy filmů, které chci vidět, když stejně vždycky koukám na to, co se právě namane? Ale to je fuk... S Blue Valentine to jaksi nemá nic společného.
Kdybych měla tenhle film zhodnotit ve zkratce, řekla bych skvělé herecké výkony, ale snímek jako celek... nevím. Fakt nevím, jsem na rozcestí mezi dobrý a špatný a netuším, kterou cestou se vydat. Takže asi radši zůstanu u těch herců, prozatím.
Michelle Williams se mi líbí tím víc, čím víc filmů s ní vidím. Jen mě mrzí, že všude, kde jsem ji viděla, měla roli nějaké zoufalé skorotrosky, která někomu (nebo něčemu) silně podléhala a byla velmi poznamenaná svým osudem. Chtěla bych ji už vidět v čemkoliv jiném, jenže jsem příliš líná na to zjistit, jestli to natočila. Ano, tady byla dobrá, moc dobrá, jen mě už to přijde všechno na jedno kopyto. Potřebuji změnu, Michelle!
Ryan Gosling se mi líbil ve Stay, líbil se mi ve Fracture (slint...), který jsem furt ještě neviděla celý (posledně jsem prospala prostředek, btw. únavou, ne nudou!) a líbil se mi i tady. Ten chlap se mi kruci dostává pod kůži. Jo, s Michelle jim to sedělo, oba byli skvělí. Až teď si vlastně uvědomuju, jak moc jsem jim to věřila.
Můj problém je v tom, že Cindy na jednu stranu chápu a na druhou jí nerozumím. Našla super chlapa, který ji miluje, vezme si ji a (SPOILER)je ochotný se starat o dítě, které možná ani není jeho. (KONEC SPOILERU) Jasně, že časem ztaťkovatí a stane se z něj tak trochu povaleč, který si sem tam dá nějaké to pivo (pokud si ho dával víc, než bylo zdrávo, nebylo to rozhodně ve filmu PRO MĚ dostatečně dáno najevo). A já si říkala: Bože, vždyť on je má obě tolik rád a nedělá nic špatnýho, tak o co té ženské ksakru jde? Na druhou stranu pokud si to představím, dokážu ji pochopit. Každý chce občas něco víc a logicky ho mučí, když to nemůže dostat, ať se snaží jak chce. Nedejbože, když si uvědomíme, co (možná lepšího) jsme mohli mít... A to byl myslím ten hlavní problém.
Nemůžu si taky odpustit následující. Tenhle film mě nakrkl tím, že: 1) začínám oficiálně zbožňovat Ryana Goslinga, 2) (SPOILER) nesnáším zabíjení zvířat a tady navíc naprosto postrádalo jakýkoliv význam (KONEC SPOILERU), 3) chci Michelle konečně v něčem diametrálně odlišném, už prosím ne další chudinku, jsem jich přejezená. A pokud bych to měla zakončit nějakým hodnocením, asi budu muset říct 70 %. Přes to všechno jste mě vy dva podvodníci zase tak moc nezhnusili.

Day 3 - A Film You Watch to Feel Good

2011-03-07T17:45:00.004+01:00

Jo, tak těch je... Opravdu šíleně moc, to musí být každému milovníkovi filmů jasné. Ale abych nemusela zbytečně moc dlouho přemýšlet (protože jak se znám, každou možnost bych v další chvíli zavrhla a vymyslela něco lepšího), vyberu jeden z mých oblíbených filmů. Vyberu Notting Hill. Mám ten film hrozně ráda a to hned z několika důvodů. Mám ráda Julii Roberts, mám ráda Hugh Granta (obzvláště v rolích stydlivých romantických bláznů), miluju Anglii a anglické filmy, miluju filmy s takhle dokonalým koncem a k tomu všemu má tenhle film jedno obrovské plus v postavě Rhyse Ifanse. Ten se totiž postará o všechno ostatní.

Day 2 - Your Least Favorite Film

2011-03-06T12:25:00.005+01:00

U tohoto jsem musela přemýšlet o něco dýl. Filmy, které se mi nelíbí, totiž do paměti neukládám nebo častěji vůbec nekoukám na to, o čem téměř s jistotou vím, že mě nezaujme. Určitě by se sem dalo zařadit pár bezvýznamný pokračování skvělých filmů (jako např. Speed 2: Cruise Control, Batman & Robin, Home Alone 3, Shrek the Third, atd...), nepovedené remaky nebo filmy, u kterých jsem doufala a zklamaly mě (poslední byl Ask the Dust). Ale ať jsem nad tím dumala sebevíc, pořád vede jeden film, který většina lidí miluje a já ho nemůže ani cítit. A to je The Lord of the Rings: The Fellowship of the Ring. Možná proto, že nemám ráda fantasy, možná proto, že nemám ráda Enyu, možná proto, že mám averzi vůči Orlandu Bloomovi a v tomhle filmu s blond hárem mi připadá vyloženě k smíchu, nemluvě o okousaných nehtech (jo, nesnáším to a zvedá se mi z toho žaludek) Froda Pytlíka... jednoduše jsem se pokoušela už několikrát a pokaždé mi ten film přišel šíleně dlouhý a nudný. Nepochopila jsem, co na něm všichni vidí a nechápu to vlastně dodnes. Ale každý ma jiný vkus, já třeba zase ráda kouknu na Harry Pottera, kterého desítky dalších lidí poplivou. Co si pamatuju, tak druhý díl téhle trilogie jsem neviděla (neodvážila jsem se) a třetí jsme tuším sledovali kdysi dávno ve škole. A byl ještě delší a nudnější. Takže asi proto, kolik lidí ho zbožňuje, já ho musím zařadit do téhle kategorie.

Day 1 - Your Favorite Film

2011-03-05T19:22:00.005+01:00

Ok, tak asi po milióntéprvé zopakuji, že je to Moulin Rouge!. A proč? Jednak je tam Ewan, má klobouk, má smoking, má kšandy a naprosto dokonale zpívá. Potom je tam spousta dalších lidí, kteří nádherně zpívají, to znamená spoustu krásných písniček, což na mě jakožto hudebního fanatika zabírá. Za další je to nádherně praštěný, barevný, odvázaný a v neposlední řadě romantický. A taky je to z Paříže, třetí vášeň v pořadí. I kdyby všechny tyhle důvody byly nevýznamný, nemění to nic na tom, jak moc mě to chytilo za srdce a že ten film prostě bezmezně miluju.

30 Days Film Challenge

2011-03-05T19:04:00.005+01:00

Tak se zase opičím, tentokrát po SaM. Jenže jak se můžu neopičit, když jsem filmový maniak a navíc budu mít 30 dní čím přispívat...

Day 1 - Your Favorite Film
Day 2 - Your Least Favorite Film
Day 3 - A Film You Watch to Feel Good
Day 4 - A Film You Watch to Feel Down
Day 5 - A Film That Reminds You of Someone
Day 6 - A Film That Reminds You of Somewhere
Day 7 - A Film That Reminds You of Your Past
Day 8 - The Film You Can Quote Best
Day 9 - A Film With Your Favorite Actor (Male)
Day 10 - A Film With Your Favorite Actor (Female)
Day 11 - A Film By Your Favorite Director
Day 12 - A Film By Your Least Favorite Director
Day 13 - A Guilty Pleasure
Day 14 - The Film That No One Expected You To Like
Day 15 - The Film That Depicts Your Life
Day 16 - A Film You Used to Love, But Now Hate
Day 17 - Your Favorite Drama Film
Day 18 - Your Favorite Comedy Film
Day 19 - Your Favorite Action Film
Day 20 - Your Favorite Romantic Film
Day 21 - Your Favorite Sci-Fi/Fantasy Film
Day 22 - Your Favorite Horror Film
Day 23 - Your Favorite Thriller/Mystery Film
Day 24 - Your Favorite Animated or Children's Film
Day 25 - Your Favorite Documentary Film
Day 26 - Your Favorite Foreign Language Film
Day 27 - Your Favorite Independent Film
Day 28 - The Most Obscure Film You've Ever Seen
Day 29 - Your Favorite Film As a Kid
Day 30 - Your Favorite Film This Time Last Year

The Oscar goes to...

2011-03-02T19:39:00.006+01:00

Únor byl nějaký mrtvý měsíc... Mrzlo až praštělo, pořád se něco dělo a mně se vůbec nic nechtělo. No, minimálně jsem se nedokopala zkouknout některý z filmů, které jsem měla v plánu, ani zase pořádně pokračovat v psaní a ani sesmolit aspoň nějakou blbost na tenhle blog. Teď mám aspoň konečně téma.
Jsem nad míru spokojená. Prokletí, které je obvykle spojeno s kýmkoliv, s kým jakýmkoliv způsobem sympatizuji, si tentokrát dalo pohov. A tak jsem mohla v pondělí ráno s úsměvem vyslechnout v rádiu, že si pro Oscara došel Colin Firth, Tom Hooper a Natalie Portman (které to mimochodem hrozně moc slušelo). Škoda Heleny Bonham Carter a Jamese Franca, žel vítěz může být jen jeden a já výjimečně souhlasím s "profesionály".
Hrozně jsem chtěla koukat na přímý přenos a málem si nabančila, že jsem si vzala v pátek dovolenou kvůli plesu. Mohla jsem si ji přehodit na pondělí a nedělní noc strávit u Oscarů. Místo toho jsem ji krásně prospinkala a ráno naklusala poslušně do procesu. Ale nenechala jsem si aspoň ujít sestřih vysílaný v pondělí v pro mě snesitelnou hodinu. A příště si tu dovolenou asi vezmu, bylo to úchvatné. Jediné slovo, které to z mého pohledu celé vystihuje. Měla jsem chuť bulit u každýho "trouby", kterej si šel pro cenu, Anne byla nádherná, James roztomilý a jako obvykle k sežrání a oba společně byli dokonalí. Šíleně mě mrzí, že jsem to neviděla celý...
Třeba příště. Teď mám v úmyslu vyšetřit si pár večerů ke zhlédnutí Inception, The Fighter a The Social Network. Dva z toho mám v plánu dýl a jeden nově, to je vidět, jak jsem děsně zpomalená. Kruci... A ten březnový shon, který se mi rýsuje v diáři, tomu asi taky moc nepomůže.

Topka hereček

2011-02-06T19:05:00.009+01:00

Dlouho jsem váhala, jestli se do tohohle žebříčku pustit, protože co se týče "něžného pohlaví", mám to ve všech směrech nějaké složitější než u chlapů. Ať už jde o herce/herečky nebo zpěváky/zpěvačky, mužských představitelů mám ráda spousty, ale na ženské se nějak málo soustředím... Ale nakonec jsem po delším přemýšlení přišla na to, že to není zase tak tragický a nějakou topku bych splácat mohla. U všech jsem ovšem viděla jen to, co mi právě přišlo pod ruku, takže nej výkony a postavy je potřeba brát s velkou rezervou, obzvlášť u některých.

---

1. Meryl Streep

Kdy, kde, proč a jak: Nejsem si úplně jistá, jestli právě Meryl je ta úplně nej, ale zato s jistotou vím, že ji zbožňuju. Byla to asi vůbec první herečka, na kterou jsem se opravdu "upnula". Taky vím, že natočila hromadu úžasných filmů, ve kterých předvedla nezapomenutelné výkony, ale já viděla minimum. I to mi ale stačilo k tomu, abych ji obdivovala, ve všech směrech.

Nejlepší výkon: Sophie (Sophie's Choice)
Nejoblíbenější postavy: Donna (Mamma Mia!)

2. Kate Winslet

Kdy, kde, proč a jak: Samozřejmě jsem ji úplně poprvé zaregistrovala v Titanicu, ale to mi bylo snad deset let. A vlastně jsem si jí asi ani moc nevšímala, protože jsem ujížděla na Di Capriovi. :D Pak se začalo projevovat něco jako "to je ta z Titanicu" a teď už mám Kate spojenou taky s jinými rolemi. Je krásná a neobyčejná a dokáže mě svým uměním přesvědčit o čemkoliv.

Nejlepší výkon: Hanna (The Reader)
Nejoblíbenější postavy: April (Revolutionary Road), Rose (Titanic)

3. Natalie Portman

Kdy, kde, proč a jak: Asi jsem ji začala mít ráda jako Padmé ve Star Wars a vlastně pořád mám. Je to nejoblíbenější postava spolu s Obi-Wanem (alias moje srdcovka Ewan) a Qui-Gon Jinnem (alias Liam Neeson). I kvůli ní jsem se nedávno pustila do Black Swan a ani trochu nezklamala. Působí na mě dojmem obyčejné skromné ženy, jakoby si na natáčení vždycky jen "odskočila od plotny" a vlastně vůbec nebyla součástí celého toho hollywoodského kolotoče. Nebo ji to prostě jen nepoznamenalo.

Nejlepší výkon: viděla jsem málo, takže Nina (Black Swan)
Nejoblíbenější postavy: Padmé (Star Wars I, II, III)

4. Naomi Watts

Kdy, kde, proč a jak: Aneb blondýnek není nikdy dost. :D Moje první zkušenost s Naomi bude asi The Ring. Už tam na sebe strhla moji pozornost. Pak přišel nový King Kong, na kterého, pokud se dívám, tak jen kvůli ní a Adrienovi. Další bylo Stay s Ewanem, opět krásný pohled na umění obou (a taky Ryana Goslinga, když už jsem teda u toho) a The Painted Veil s Edwardem, který začínám zbožňovat čím dál víc. Naomi je prostě krásná a talentovaná herečka, která mě ještě nikdy nezklamala.

Nejlepší výkon: nedokážu vybrat
Nejoblíbenější postavy: Kitty (The Painted Veil)

5. Keira Knightley

Kdy, kde, proč a jak: Když se Keira usměje, rozzáří se celý svět, a to doslova. Kdyby se volil nejkrásnější úsměv Hollywoodu, musela by bezesporu obsadit první příčku. A na tenhle úsměv mě dostane kdykoliv. Navíc je to Angličanka a na romantické role jako stvořená.

Nejlepší výkon: nevím (nečekaně :D)
Nejoblíbenější postavy: Lizzie (Pride & Prejudice), Juliet (Love Actually)

6. Helena Bonham Carter

Kdy, kde, proč a jak: Další z rodu anglických žen. Helenu nemůžu nemít ráda, protože miluju filmy jejího manžela Tima Burtona a ona se objeví v každém druhém (vlastně co se seznámili tak asi v úplně každém) a musela se mi tudíž dostat pod kůži tak jako tak. Myslím, že jsou naprosto nezaměnitelný pár a hledali se, až se našli. :) V každém z jeho filmů je jiná, originální a dozajista přesně taková, jakou ji Tim chtěl mít. A já jim to žeru i s navijákem. Kromě toho je ale taky třeba nezapomenutelnou Bellatrix Lestrangeovou z Harryho Pottera, Marlou z Fight Club a teď i Queen Elizabeth z The King's Speech.

Nejlepší výkon: Queen Elizabeth (The King's Speech)
Nejoblíbenější postavy: Queen Elizabeth, Jenny (Big Fish), Bellatrix (Harry Potter), Red Queen (Alice in Wonderland)

7. Julia Roberts

Kdy, kde, proč a jak: Tak ta by v té soutěži o nejkrásnější úsměv byla na druhém místě. Její světoznámá Vivian mě chytila za srdce a Julia v něm zůstala dodnes. Mám ji zatím spojenou hlavně se spoustou romantik, ve kterých mě nepřestane okouzlovat, ale mám v plánu pustit se i do nějakých vážnějších filmů, jichž se účastnila. Vím, že u ní zklamaná nebudu.

Nejlepší výkon: nevím
Nejoblíbenější postavy: Vivian (Pretty Woman), Anna (Notting Hill), Katherine (Mona Lisa Smile)

8. Sandra Bullock

Kdy, kde, proč a jak: Sandra pro mě má neuvěřitelné charisma a když nad tím teď přemýšlím, ani netuším, proč ji mám tak ráda. Něco v ní zkrátka je. Vryla se mi do paměti hlavně rolí v Demolition Man (kde jí to mimochodem neuvěřitelně sluší), pak taky po boku Keanu Reevese (Speed jednička + The Lake House) a samozřejmě Miss Congeniality. Momentálně mám v plánu jít do jejího oscarového The Blind Side.

Nejlepší výkon: Nevím
Nejoblíbenější postavy: Kate (The Lake House), Lenina (Demoliton Man)

---

Páni, já jich dala dohromady stejně jako chlapů, no to na sebe musím být pyšná. :)

The King's Speech

2011-02-06T10:09:00.005+01:00

Režie: Tom Hooper
Odkaz: http://www.csfd.cz/film/269587-kralova-rec/

Oh, bože, jak já zbožňuju anglické filmy... A tenhle mě doslova převálcoval. Bylo to tak nádherný vyprávění, až jsem si přála, aby to nikdy neskončilo. Čekala jsem, že to bude dobré, ale že až takhle? Silné od prvního okamžiku.
Helena Bonham Carter, ta byla prostě nádherná a úžasná. Když si uvědomím, v jakých kreacích a účesech se občas objevuje na veřejnosti sama za sebe, přišlo mi chvílemi až s podivem, jak skvěle dokáže zahrát uhlazenou manželku anglického krále. Ale zase tak s podivem to není, je prostě dobrá a já si k její postavě vytvořila opravdu nezměrnou úctu. Dokonalá noblesní "královna", která přesně ví, co je kdy zapotřebí udělat a vždycky je přesně tam, kde má, aby zachránila situaci, která se zdá neřešitelná.
Geoffrey Rush neméně báječný. Z tohohle je přesně vidět, že člověk nepotřebuje jen vzdělání k tomu, aby mohl dobře dělat svoji práci. Zapotřebí je hlavně umět to dělat a k tomu mnohdy někteří žádný diplom nepotřebují. Není lepší si pořádně zanadávat než si cpát do pusy skleněné kuličky? A co teprve Lionelův přístup a jednání, ať už s vévodou z Yorku nebo samotným králem. Okouzlující... Jeho poslední slova po králově řeči v rozshlase, mě málem dojala k slzám.
A co říct ke Colinu Firthovi? Od prvního vystoupení jsem mu držela pěsti a na Colina vlastně úplně zapomněla. Byl to Bertie, král George VI., který si přál být kdekoliv jinde, jen ne na trůně. Ale pro všechny kolem kromě něj bylo zjevné, že právě on na trůn patří. Nemůžete mu neuvěřit to zoufalství v očích, zatímco hledí na několik stránek projevu určeného milionům lidí. A v duchu si také určitě přál králem být, být tím nejlepším, kterého mohl svému lidu dát, jen si jako spousta z nás nevěřil. Naštěstí měl po boku úžasnou rodinu a toho nejlepšího učitele. Žádný z nich to nemohl vzít za něj, ale tvořili silnou podporu silné osobnosti, která se v něm skrývala.
A teď jsem totálně v úzkých, komu držet palce na Oscarech. Jamesi Francovi nebo Colinu Firthovi? Oběma bych to tak hrozně přála, ale vyhrát může jen jeden. U mě to momentálně asi vyhrává Colin, ale skoro to nemůžu vypustit z úst, jak moc bych to chtěla i pro Jamese. No, nejspíš nevyhraje ani jeden, protože známe svý lidi, že... :D Ale tak jako tak, abych se vrátila k filmu, The King's Speech je pro mě nezapomenutlný a asi mám předem obsazené další dývko.

Black Swan

2011-02-04T16:21:00.007+01:00

Režie: Darren Aronofsky
Odkaz: http://www.new.csfd.cz/film/229692-cerna-labut/

Kdybych měla říct první pocity, bylo by to, že je ten film pořádná psychárna. Což ale nemusí nutně znamenat, že je špatný. Když jsem si kdesi přečetla, že by se mělo jednat o thriller, docela mě to překvapilo, protože popis děje mi na thriller moc neseděl. A byl to právě on, který mě spolu s Natalii Portman přesvědčili si tohle pustit.

Ze začátku tomu thrilleru fakt příliš věcí nenapovídalo, ale postupem času už se něco takového objevovat začalo. No nevím... děj se rozhodně nikam nehnal, ubíhal docela pomalu a musím říct, že některé z těch drsnějších věcí mi připadaly i trochu rušivé. Jenže koho by na druhou stranu zajímal obyčejný příběh baletky honící se za vysněnou kariérou? Bylo zapotřebí to něčím trochu opepřit. I když mně by to asi stačilo... Líbila se mi Natalie, jakoby zrozená přesně pro tuhle roli a hrozně se mi taky líbil Vincent Cassel, u něhož jsem měla pořád pocit, že jsem s ním už něco musela vidět (dodnes jsem se nedopátrala co, takže asi nic). Ale Natalii jsem viděla úplně přesně jako on Ninu - dokonalá představitelka bílé labutě, ovšem černá...?
Na konci to krásně vygradovalo, to se tomu filmu musí nechat. Jen jsem měla docela problém vyznat se v tom, co je skutečnost a co už ne. Sice psychárna, ale vcelku povedená psychárna, která má jistě svoji uměleckou hodnotu. Ovšem já ten film už znovu vidět nemusím a můj favorit na Oscara to určitě není (takže by ho mohl vyhrát). Tedy co se týče filmu, Natalie by si ho za ztvárnění Niny zasloužila...

Tangled

2011-01-30T13:35:00.006+01:00

Režie: Byron Howard, Nathan Greno
Odkaz: http://www.new.csfd.cz/film/241059-na-vlasku/

Jedním slovem - dokonalé. Hrozně mě těší, že pořád ještě existují ty pravé Disneyovky, jaké jsme milovali v dětství. (PS: Nedávno jsem viděla Up a také jsem se skvěle bavila. Zasloužený Oscar.) Na tohle jsme se ségrou těšily od léta a včera konečně zamířily do kina. Kupodivu ani nebylo plné vřeštících dětí, takže jsme měly klid. Samozřejmě jsme zamířily na 3D verzi a ta byla udělaná moc pěkně. Nejkrásnější byly svítící lampiony, které se vznášely přímo před vašima očima a vypadaly dokonale reálně.
Samotný film byl hrozně zábavný. Po dlouhé době jsem u něčeho brečela smíchy, ale taky mi ukáplo pár slz dojetím. Nádherná grafika a hudba, kterou bych ale chtěla slyšet i v originále. Nevím, jestli si víc oblíbit bezprostřední Lociku nebo věčně načučeného Flynna. :D

Koho ale musíte milovat každopádně, jsou Pascal (malý chameleon a kamarád Lociky) a Maximus (kůň, který je prostě naprosto úžasný). A ještě pánvička. :D S tou totiž zvládnete cokoliv.
Zažijete tu úsměvné i dojemné chvilky, dobrodružství, napětí, zlo a dobro, odvahu... Zkrátka pokud máte možnost, rozhodně do kina vyražte. Já bych si to klidně sjela ještě jednou a už teď vím jistě, že budu shánět DVD, jakmile bude k mání.

Čas běží a věci se mění...

2011-01-29T17:49:00.005+01:00

Tak jsem si zase včera při procházce s našimi čtyřnohými miláčky říkala, jak je to neskutečný, že od posledního zkouškového už uběhl celý rok... A já už jsem dávno někde jinde. Vážně mi přijde děsivé, jak to hrozně letí. Jenže teď už se zase těším na léto a vím, že tu taky bude coby dup. Nejradši bych to popohnala. Ale co je ještě horší, jak rychle se některé věci mění...
Měla jsem za to, že dva týdny od 9. do 21. ledna, jsem měla zatracenou smůlu. Všechno začalo právě v neděli 9. ledna. Na sobotu 15. jsem měla dlouho dopředu naplánovanou cestu za ségrou a pak mi zkřížila plány naprosto nečekaná věc. Dostala jsem pozvání na koncert Gigiho do Vídně, který se měl konat 14. ledna. Tzn. že bych se vrátila domů někdy v sobotu ráno a hned zase musela vyrazit pryč, protože "rande" se ségrou nešlo přeložit. Prakticky bych se vůbec nevyspala a navíc v onen pátek 14. vstávala do práce ve 4:20. Z neděle na pondělí jsem tudíž celou noc dumala, jak tohle vyřešit. Strašně jsem na ten koncert chtěla a prostě předem zavrhla možnost, že bych ho vypustila. Vždyť Gigi už jezdí do Rakouska jen sporadicky a kdo mi kdy znovu zajistí místo v autě... V pondělí jsem se definitivně rozhodla - pojedu a za ségrou vyrazím o pár hodin později, než bylo původně v plánu. Aspoň pár hodin spánku mi mohlo vyjít. Jenže moje účast na koncertě nakonec zkrachovala. Tři dny jsem byla načučená, na všechny se mračila, bulila do polštáře a nenáviděla celý svět. Pak jsem se prostě smířila s realitou. Jedinou pozitivní věcí na týdnu od 10. do 16. tak zůstal sraz se ségrou a vyřízení společné dovolené.
Nakonec se ukázalo, že kdybych bývala přijela později, možná bysme to ani nestihly. U dovolené jsme počítaly se slevou 8 % a paní v cestovce na nás vybalila, že budeme mít 9 %. Koho by to nepotěšilo. Záhy jsme se ale vrátily na zem a na 8 %, protože 9 nám nakonec nevyšlo. Po původní radosti to taky bylo menší zklamání... Druhý pech v jednom týdnu. Jenže v tom následujícím nám paní z cestovky zavolala, že nebudeme mít 8 %, ani 9 %, ale rovnou 10 %! Takže jsme si přecejen polepšily a hned o dvě procenta.
Ale červíček z nevyvedeného koncertu hlodal dál a dál... Než jsem se dozvěděla, že Gigi dostal "rýmečku" (opět) a na koncert se vykašlal. Představila jsem si, kolikanásobně by moje zklamání vzrostlo, kdybych bývala ve Vídni byla a on nedorazil, a děkovala bohu, že jsem nakonec zůstala doma. I tahle záležitost se tudíž v dobré obrátila.
Aby toho ale nebylo málo, ještě se mi podařilo 21. zaspat do práce. Přišla jsem sice včas, protože jsem jela autem, ale měla jsem celý den rozhozený. Po obědě se za mnou zastavil šéf a po hodině a půl z něj vypadlo, že dostanu přidáno. V duchu jsem projevila nezměrné nadšení.
A tak jsem si pomyslela, jestli se nejdřív nemusí člověku stát něco negativního, aby se mu následně mohlo stát něco pozitivního. Asi je fakt, že se všechno zlé časem v dobré obrátí. Nebo to byla jen náhoda, že se mi to tak přihodilo hned třikrát po sobě a nebo jsem se na to jen příliš soustředila. Ať tak jako tak, ze smolného týdnu se nakonec stal docela šťastný, vlastně hodně šťastný. A smutno je mi teď jen z toho, jak strašně rychle stárnu...

127 Hours

2011-01-09T13:36:00.005+01:00

Režie: Danny Boyle
Odkaz: http://www.csfd.cz/film/272015-127-hodin/

Je opravdu neskutečný, jak se život jednoho člověka může tak zásadně změnit během jediné vteřiny. Mně asi docházejí slova... Ok, tak od začátku. Úplně náhodou jsem zahlédla název tohohle filmu v plánovaném uvedení do kin. Když jsem pak spatřila jméno režiséra Dannyho Boyla a Jamese Franca v hlavní roli, měla jsem jasno, tohle prostě musím vidět. Jako obvykle jsem si najela na ČSFD a koukám, kolik už to má hodnocení, takže to pravděpodobně bude "k sehnání". A tak jsem se dostala ke zhlédnutí už včera večer.
Věděla jsem, o co půjde a věděla jsem, že je to natočené podle skutečné události. Ve zkratce jde o příběh mladého horolezce, který se vydal na dobrodružnou výpravu, aniž by dal někomu vědět, kam se vlastně chystá. Věděl to jen on sám. A určitě si to dobrodružství skvěle užíval. Až do chvíle, kdy mu obrovský balvan přimáčkl půlku paže ke skalní stěně... Neměl dostatek jídla, neměl dostatek pití, ani věcí potřebných k tomu, aby se z toho dostal. A tak utíkaly vteřiny, minuty, hodiny a dny, zatímco Aron zůstával uvězněný kdesi, kde ho nikdo nemohl najít a vlastně ani nehledal.
Řeknete si, dobře mu tak a je to pravda. Je jasné, že pokud by o jeho cestě věděla spousta lidí, nic takového by se nestalo, ale Murphyho zákony prostě platí 100% v každé situaci. Neviděla jsem ještě film, kde by jeho převážná většina závisela na výkonu jediného herce. Kromě Jamese se tu vlastně neobjeví žádná další postava, která by byla nějak zvlášť významná. Jde tu jen o něj, o jeho zoufalství a snahu zachránit si život jakýmkoliv způsobem.
Je to hrozně silný film, ať už díky skvělé režii Dannyho Boylea nebo skvělému výkonu Jamese Franca. Vždycky jsem říkala, že je ten chlap dobrý a že mu jeho role zkrátka věřím. I teď se mu to povedlo. Chvílemi jsem si skoro okusovala nehty a zoufalství mě přepadalo i tehdy, kdy se on sám snažil coby Aron aspoň na okamžik myslet na něco jiného a udělat si sám ze sebe legraci. Protože to zoufalství tam bylo pořád. A v závěru jsem doslova cítila (a ještě teď cítím při vzpomínce na to) každý krůček, který musel udělat pro své osvobození. Na první pohled se snad zdá hodina a půl neskutečně dlouhá, když většinu času jen koukáte na chlápka uvíznutého ve štěrbině skály, ale já se ani okamžik nenudila. (A trochu jsem si vzpomněla na Toma Hankse v Trosečníkovi, který si s mojí psychikou taky pěkně pohrál.) Ten film mě doslova převálcoval.
Skutečného Arona Ralstona vážně obdivuju, ten příběh se zdá skoro neuvěřitelný. Jen nevím, jestli bych si to dokázala tolik prožít i v kině, nějak si to neumím představit. A na závěr musím tomuhle filmu přiznat k dobru i skvělou hudbu, ta byla opravdu bez chyby. Vše dohromady tvoří neobyčejný a nezapomenutlný filmový zážitek.

Predators

2011-01-09T12:31:00.006+01:00

Režie: Nimród Antal
Odkaz: http://www.csfd.cz/film/258007-predatori/

Mám z toho trochu rozporuplné pocity. Původního Predátora s Arnoldem mám hrozně ráda a naopak hrozně ráda nemám, když mi moje oblíbence někdo przní stupidním pokráčováním nebo nedejbože remakem (viz např. nový Souboj titánů). Ale z tohohle filmu je cítit úcta k originálu a musím pochválit úžasnou hudbu z jedničky, která je nenásilně zasazená i sem. Samotný nápad taky není špatný a líbí se mi i některé inovace, jako třeba nově dva druhy predátorů, přičemž ti "noví" loví nejen hlavní hrdiny filmu, ale i ty "staré". Naopak zachovány zůstaly základní myšlenky originálu, což jsem taky ráda a podporuji i nápad zasazení děje na cizí planetu.
Ale... Nevím, jestli právě Adrien Brody (i když pro něj mám neskutečnou slabost; PS: ten chlap má úžasný hlas! :-O) je právě důstojným nástupcem Arnolda Schwarzeneggera. Dalo se možná volit i lépe, ale jinak nemám připomínky, Adrien byl skvělý. Pak nemám zrovna v lásce takové ty neohrožené ženské postavy navlečené do maskáčů, s tvrdým výrazem a zbraní v ruce, které mají jen zvýšit atraktivnost filmu pro mužskou část diváků. Jsem opravdu vděčná, že do téhle role aspoň nebyla obsazená Michelle Rodriguez, když už tam teda ta postava musela být. Skoro jsem se taky bála, že na závěr přijde jako sladká tečka polibek mezi Alicí a Adrienem, díkybohu! k tomuhle nedošlo. Trochu zbytečná mi přišla postava Laurence Fishburnea, myslela jsem, že dostane mnohem víc prostoru, škoda... právě na něj jsem se těšila. A poslední připomínku mám taky k těm příšerám, představujícím něco mezi vlkodlakem a dinosaurem, které hlavní hrdinové označily za "psy". Je to podobné jako rvát dinosaury do King Konga a přijde mi to (v obou případech) jako pitomost, nemůžu si pomoct. Nevidím důvod, proč by se film neobešel i bez toho. Jo, a ještě ta závěřečná rozprava mezi Adrienem a "starým" predátorem... no nic no, dle mě by se ten predátor zachoval docela jinak, ale dopřejme Adrienovi život namísto smrti, proč ne.
Takže celkově tak 60 %. Vzhledem k současným "přeamerizovaným akčňákům" (kde jde o předvádění úchvatných speciálních efektů víc než o cokoliv jiného) se dá ještě považovat za štěstí, že to dopadlo tak, jak to dopadlo. A snad ani toho kina bych nelitovala, kdybych se tam v létě bývala dostala.

Topka herců

2011-01-07T20:00:00.004+01:00

Tak v tomhle mám zpoždění zhruba rok, tipuju. Asi milionkrát jsem chtěla udělat spoustu různých top žebříčků a nikdy jsem se k tomu nedostala. Ale v současnosti mám jakousi psavou a taky filmovou náladu, takže proč ne právě teď. Můžu si škrtnout jednu položku na svém imaginárním seznamu.

---

1. Edward Norton

Kdy, kde, proč a jak: Moje nová filmová láska. Tedy teď už ne tak moc nová, je to nějaký ten pátek, co mě tak nějak zaujal v Red Dragon a já se ho rozhodla prozkoumat trochu víc. Vlastně ani moc netuším, čím mě tam tak dostal, o jeho výkonu v tomhle filmu už tu byla řeč. Každopádně jsem se do toho dala, časem se mi probojoval do žebříčku a po Primal Fear až na jeho vrchol, ze kterého odsunul... toho co je na místě pod ním.
Kromě Red Dragon a Keeping The Faith, měla každá jeho postava, kterou jsem viděla, neuvěřitelné charisma a byla povětšinou dokonale zahraná a uvěřitelná. Navíc se mi na Edwarda krásně kouká... Nebudu se víc rozepisovat, protože v poslední době jsem tu o něm psala víc, než je zdrávo. Jen mě mučí myšlenka na to, že za chvíli projdu celou filmografii a budu muset čekat na další novinky.
Pokud bych na něm měla najít nějakou chybu, pak jedině tu, že mu bůh mohl nadělit trochu hezčí hlas. Ale budiž, to překousnu, navíc by to bez něj už nebyl Edward. Co si ale mohl vážně odpustit, byla ta ztráta svalové hmoty po American History X.

Nejlepší výkon: Aaron (Primal Fear)
Nejoblíbenější postavy: Derek (American History X), Monty (25th Hour), Walter (The Painted Veil)
PS: tak tohle je nový snímek do alba :D ouuu, co mi to děláte, hoši!

2. Johnny Depp

Kdy, kde, proč a jak: No jo, ještě nedávno byl tím prvním. Úžasný herec a nádherný chlap, je možné ho neobdivovat? Navíc když si tak skvěle rozumí s tím nejlepším režisérem Timem Burtonem? Johnny Depp je schopný chopit se i té nejbláznivější role a zahrát ji jako nikdo jiný. Pokaždé je vidět, jak si to užívá a jak tuhle práci musí milovat. Nezahálí ani co se týče vážnějších rolí a je to muž mnoha tváří, pokaždé mě dokáže něčím překvapit.

Nejlepší výkon: Edward (Edward Scissorhand)
Nejoblíbenější postavy: Edward, Abberline (From Hell), Willy Wonka (Charlie and the Chocolate Factory), Mort (Secret Window)

3. Ewan McGregor

Kdy, kde, proč a jak: Tak trochu (víc) moje srdeční záležitost. Musím se přiznat, že jsem ho nezačala "sjíždět" kvůli jeho hereckému umu, ale prostě jen proto, abych ho poznala (zasvěcení možná chápou, ostatní mají smůlu). Prozření ohledně jeho talentu přišlo až později, ale přišlo, což je hlavní. Nejvíc mě poprvé zaujal asi v Cassandra's Dream, který jsem si tehdy pouštěla kvůli úplně někomu jinému. Pak jsem zjistila, že můj drahý Obi-wan je tentýž člověk a pak přišly další, další a další filmy. Nesmím opomenout ani Long Way Round (Down), spolu s Charleym Boormanem, což je prostě klenot.
Fascinuje mě, že si nevybírá role podle toho, kolik za ně shrábne do kapsy a komu by neimponovala jeho záliba v nahotě (snad kromě jeho ženy). :D Myslím, že dokonale to vystihla SaM, když napsala, že v komerčních filmech je zpravidla k sežrání a v těch nekomerčních je zpravidla nahý. Jo, je to přesně tak. A Ewan je pro mě výjimečný ještě z dalšího důvodu. O žádném jiném herci toho snad nevím tolik, jako o něm. Je úžasný jak na plátně, tak jako člověk a já si ho cením za obojí. Málem bych zapomněla! Úžasný zpěvák s neobyčejně krásným hlasem.

Nejlepší výkon: Joe (Young Adam)
Nejoblíbenější postavy (sakra, tady se bude hodně těžko vybírat): Christian (Moulin Rouge!), himself (LWR, LWD), Camerlengo (Angles & Demons), Lincoln (The Island), Obi-Wan (Star Wars)

4. Colin Farrell

Kdy, kde, proč a jak: Rebel s výrazem neviňátka. Ale na mě to neuvěřitelně zabírá. To kvůli němu jsem koukala na Cassandra's Dream, ale moc mě tam tehdy nepotěšil. Zastávám názor, že mu jdou rozhodně líp role zlých hochů než politováníhodných obětí. (Teď marně přemýšlím, proč jsem ho vyhodila ze své topky na ČSFD...) Colina mám jako herce ráda tak dlouho, kam až moje paměť sahá.
Je zvláštní, jak často se potkává s dalšími mými oblíbenci. Zahrál si už s Ewanem (Cassandra's Dream), Ralphem Fiennesem (In Bruges) i Edwardem (Pride and Glory), vlastně i s Johnny Deppem (The Imaginarium of Dr. Parnassus), ale to jsem ještě nedokoukala. Takže se mi vlastně pořád plete do cesty, i když se právě soustředím na někoho jiného. Těžko mu to zazlívat, na jeho umění se vždycky ráda kouknu. Ale už nějakou dobu u mě má vroubek s názvem Ask the Dust. Hrozné zklamání...

Nejlepší výkon: hmm... asi Stu (Phone Booth)
Nejoblíbenější postavy: James (The Recruit), Jimmy (Pride and Glory)

5. Morgan Freeman

Kdy, kde, proč a jak: Úžasný herec... Bohužel se musím kát za to, jak málo filmů jsem s ním viděla. Musím to co nejdřív dohnat. Do hlavy se mi dostal s rolí v The Shawshank Redemption a po zhlédnutí Driving Miss Daisy, si mě totálně obmotal kolem prstu. Já ho v tom filmu prostě totálně milovala a sama ani pořádně netuším proč. No ale zůstalo mi to. Na Morgana mi od té doby nesmí nikdo sáhnout. Má charisma, umí hrát a spolehlivě mě připoutá k obrazovce.
Nejlepší výkon: prozatím Hoke (Driving Miss Daisy)
Nejoblíbenější postavy: Hoke, Red (The Shawshank Redemption)
Ale jak říkám, viděla jsem toho žalostně málo...

6. Ralph Fiennes

Kdy, kde, proč a jak: Ten chlap v sobě má něco magického. Poprvé mě upoutal v Maid in Manhattan, kde je prostě k sežrání. O hodně později jsem pak přišla i na to, že umí hrát. Ale mám v jeho filmografii významné rezervy, protože většinou jen kouknu na to, kde náhodou zahlédnu jeho jméno. Ač úžasný herec, nedonutil mě zaměřit se na něj cíleně a řádně prolustrovat jeho role.
Ale! Líbil se mi všude, kde jsem ho viděla, nemám s ním spojené žádné výrazné zklamání, nepřestanu ho uznávat, a radovat se z toho, že ho zase vidím v nějakém obsazení.

Nejlepší výkon: ...
Nejoblíbenější postavy: ...
Sakra... mám pocit, jako bych všechny adepty na tohle umístění nějak prospala :D Tak třeba The English Patient jsem viděla jen jedním okem a Schindler's List si skoro nevybuju, ale vím, že o těchto dvou bych určitě uvažovala. Musela bych tu zmínit snad Francise (Red Dragon) a snad Onegina (Onegin), ale to jen proto, že je mám nejvíc v paměti. A zrovna u něj se mi nechce takhle střílet od boku.

7. Ivan Trojan

Kde, kdy, proč a jak: Můj zaručeně nejoblíbenější český herec, byla by škoda ho vynechat. Ale nevzpomenu si, jak už dlouho a od jaké role přesně. Ivan je záruka, vždycky se na něj ve filmu ráda podívám, baví mě a navíc je opravdu dobrý. Naprosto miluji ten jeho vážný výraz, který jakoby říkal: "Co má jako být?" A mám jeho podpis! :D

Nejlepší výkon: Nemůžu říct
Nejoblíbenější postavy: Petr (Příběhy obyčejného šílenství), Zdeněk (Jedna ruka netleská), Boža (Okresní přebor)

8. Tom Hanks

Kdy, kde, proč a jak: Tom Hanks je pojem. Ale proto ho ráda nemám. Nebo... Jedno souvisí s druhým a stejně bych k tomu nakonec došla, takže to nebudu rozebírat a zbytečně se zamotávat. Nejvíc se mi vryl do mysli asi rolí v Apollo 13, a to bude hodně, hodně dávno. Ten film a jeho v něm mám pořád moc ráda a co je unikum, mám ho ráda jak dabovaného (tedy jen v podání Vladimíra Dlouhého, ne toho kohosi, kterého mu určili v Angels & Demons a jiných), tak jeho vlastní hlas. Ten jsem poznala teprve rok zpátky tuším a docela mě překvapilo, jak příjemně zní.
Neuznávám ho natolik jako "široká veřejnost", mám spoustu oblíbenějších herců (jak vidno), ale Tom Hanks je pro mě prostě strašně sympatická osobnost a nemůžu ho zkrátka zazdít. Že umí, to zde asi netřeba říkat.

Nejlepší výkon: Forrest (Forrest Gump)
Nejoblíbenější postavy: Andy (Philadephia), Joe (You've Got Mail), Viktor (The Terminal)

---

A Tomem asi tenhle hlavní výčet zakončím. Jen ještě pár těch, kteří končí těsně "před branami": Adrien Brody, Gérard Depardieu, Liam Neeson, Alan Rickman, Hugh Grant, Keanu Reeves, Nicolas Cage, Jeremy Irons, Harrison Ford, Colin Firth, Anthony Hopkins, John Malkovich a James Franco.

Primal Fear

2011-01-05T18:54:00.009+01:00

Režie: Gregory Hoblit
Odkaz: http://www.csfd.cz/film/15095-prvotni-strach/

Proč? Proč Edward Norton nedostal za tenhle film Oscara? Pusťte si ho a budete se ptát stejně. Ale teď to chvíli nechám být... Film jako takový je vlastně docela průměrný a jak jsem zjistila, kvůli účasti Richarda Gera pro hodně lidí nekoukatelný nebo jen s aspoň malým sebezapřením. Já mám filmy z takového prostředí ráda a Richard mi nijak nevadí. Navíc, ač měl být pravděpodobně hlavní hvězdou tohoto filmu, mám pocit, že to se úplně nevyvedlo. Dokonce musím s lítostí říct, že byl naopak z hlavních postav nejméně výrazný. Asi to bude jeho standard, protože nepamatuji jediný film, ve kterém by skutečně vynikal. Přiznávám, že jsem zdaleka neviděla všechny, takže mě prosím nebijte a klidně doporučte. :) Přese všechno, Marty se mu povedl, zahrál ho dobře a důvěryhodně.
A teď k těm "úspěšnějším". Takže, Laura Linney... Byla jednoduše skvělá a co mě nejvíc dostalo, že jsem pak čirou náhodou zjistila, že je to Sarah z Love Actually. Moje překvapení jí lze asi přičíst k dobru. Teď jsem si hezky naběhla a budu muset trochu projít její filmografii, protože ji chci vidět zase v něčem dalším. Doslova jsem se těšila na každý její výstup a byla prostě mnohem lepší než RG, tečka. Pokud se ještě pozastavím u dalších ženských rolí, tak Frances McDormand se mi taky moc líbila.
Ale ten Edward, ten Edward... Ten tam zkrátka coby nezkušený mladíček všem totálně vypálil rybník. Richard může (vzhledem k tomu, co měl tehdy už za sebou) pokorně strčit hlavu do písku (na hodně dlouho), na jeho místě bych se fakt hodně zlobila, a ostatní prostě jen ustoupit tiše do pozadí. Z filmového debutu si udělal výlučně svůj vlastní film, který by bez jeho účasti sklouzl o několik příček dolů.
A teď bych se ráda vrátila ke své první otázce. Proč neproměnil zaslouženou nominaci na zaslouženého Oscara. Toho si místo něj odnesl Cuba Gooding Jr. za film Jerry Maguire. Po pravdě, ani jedno jméno mi nic neříká, což je samozřejmě jen moje chyba (a asi se na to budu muset podívat). Takže proč... Protože je to sice výjimečný výkon, ale v průměrném filmu? To bych mu spíš dala jako bod k dobru. Nebo protože se nehodí dávat Oscara za filmový debut? Pokud ano, pak tu nemusela být ani ta nominace a úpřímně... je to docela hloupý... Nenapadá mě žádný další důvod a v duchu mě těší, že nejsem jediná, kdo se takhle ptá, takže to není mojí zaujatostí. Ať tak nebo tak, za tuhle roli už Edward Oscara nikdy nedostane, bohužel, ale pro mě je to odteď Pan herec. Takže mám jasno v další oblasti (a děkuji Brattu Ratnerovi, který ho obsadil do Červeného draka, čímž mě přiměl si ho všimnout, i když je to asi jeho nejhorší role, co jsem viděla :D). Jestliže mým jasně nejoblíbenějším filmem je Mouline Rouge! a režisérem Tim Burton, pak mezi herci to je a zůstane Edward Norton...

Down in The Valley

2011-01-02T18:04:00.015+01:00

Režie: David Jacobson
Odkaz: http://www.csfd.cz/film/197507-cizinec/

Měla jsem tenhle film od začátku za klasickou americkou romanťárnu. Jen s tím bonusem, že se zde objeví jako vždy dokonalý Edward Norton coby sexy cowboy. První půlka filmu moji hypotézu jen potvrzovala a byla vážně milá. Prostě příjemný odpočinkový film na večer, když nechcete nad ničím moc přemýšlet. Při prvním setkání Harlana s Tobe se ve mně dokonce i něco hnulo, tuhle scénu mám pořád v hlavě.
První překvápko ale přišlo s prvním skutečným výbuchem vzteku Tobeina otce a do konce jsem pak už nevyšla z údivu, jak moc jsem se s prvním odhadem sekla (pokud hodně lidí kritizuje tvůrce za předvídatelný konec, já ho teda rozhodně nepředvídala ani trochu). Asi jsem v tu chvíli byla zaskočená stejně jako ona. Davida Morse znám jen z Dr. House a Disturbie a nutno říct, že ani jedna jeho role mi nebyla sympatická, jeho herecký um jsem tudíž moc nehodnotila. Tady mě ale (zřejmě konečně) praštil do očí. Vlastně všechny čtyři hlavní postavy byly skvěle zahrané. Např. takový Rory Culkin ukázal (pro mě především v druhé části filmu) více hereckého talentu než jeho bratr ve všech Sám doma dohromady. :)
Ani jedna z postav se nedá přehlédnout a v průběhu filmu ji nepustíte z hlavy jen proto, že se právě pozornost věnuje někomu jinému. Nebo aspoň u mě to tak fungovalo. Přemýšlíte nad tím, jaký je vlastně opravdu vztah Tobe k Harlanovi, proč je Lonnie pořád tak zakřiknutý a tichý, kdo je vlastně Wade a jestli souhlasit s jeho chováním k dceři nebo ho odsuzovat a hlavně nad tím, co je zač Harlan, kde se tu vzal a o co mu jde. Tohle byly moje otázky, na které jsem hledala odpověď. Nedá se tu jednomu fandit a druhého zatracovat. A pokud jednoho z počátku zatratíte, postupem času možná svůj názor přehodnotíte.
Down in The Valley asi není film pro každého, ale pro mě to určitě nebyl film, který bych zkoukla a hodila do koše (jak jsem si zprvu myslela). A rozhodně to nezpůsobila pouze účast Eda Nortona. Žádná z hlavních postav si svým výkonem ostudu netrhla. (A nesmím pominout ani krásnou přírodu a hudbu)
Co mě teď napadá jako závěrečná myšlenka je to, že pokud jde člověk sám proti všem, nikdy nemůže vyhrát. I pokud se tentokrát opravdu snaží...

2011

2011-01-02T16:39:00.003+01:00

Jednu chvíli jsem si říkala, že se na to vykašlu, ale dlouho jsem to tu zase ignorovala a tak jsem se nakonec rozhodla po delší době ozvat. Rok 2010 je minulost a všichni okolo hodnotí, jaký byl. A skoro nikomu se nezdál vydařený. Já tedy asi budu světlá výjimka. Pro mě totiž minulý rok vydařený byl a musím říct, že snad i hodně vydařený. Nevzpomínám si totiž na nic vysloveně negativního, co by mě potkalo. Udělala jsem úspěšně státnice a dokončila vysokou. Podařilo se mi najít práci, kterou mám sice daleko, ale jsem v ní spokojená, což mi přijde hlavní. Pak jsme se taky minulý rok se ségrou konečně dokopaly ke srazu, což byl další velký krok, za který jsem vděčná, že se tak dokonale vydařil. Celá moje rodina je zdravá, nikdo nezemřel ani neonemocněl, nevyhořeli jsme, nevykradli nás, nezaplavila nás voda, ani nám nespadl na hlavu dům kvůli zemětřesení. Za prázdniny jsme podnikli spoustu výletů po ČR, takže jsem poznala místa své vlasti, která jsem dosud hloupě ignorovala, a jeden do Rakouska, plus vánoční Vídeň, o které sem chci už měsíc napsat. No, možná se k tomu ještě dokopu. Co se týče zanedbatelných maličkostí, objevila jsem nový filmový idol (:D) a díky němu hodně kvalitních filmů, Gigi vydal dvě! cédéčka (ačkoliv mimoto mu trošku hráblo), dala jsem se do psaní nového příběhu, který snad i někdy dokončím (teď to tak vážně vypadá, otázka je, co přijde s koncem dovolené...), udělala jsem si nový pokoj, naučila se řídit po Brně!, zašla se konečně ostříhat a dokonce jsem se sebou začala být i trochu spokojená. Pokud bude rok 2011 ještě lepší, rozhodně se tomu nebráním (prostor tu pořád je :D), ale o tom předchozím zkrátka nemůžu říct nic špatného. Těm, kterým nevyšel tak jako mně, přeji, aby se jim v novém roce dařilo a zlé se zase v dobré obrátilo. Koneckonců všechno zlé je pro něco dobré a je potřeba se na to dívat pozitivně. :) Šťastný nový rok...

Day 27 - Day 30

2010-12-17T17:41:00.005+01:00

Day 27 – Five items you’d grab in a fire

Jako první mě napadá můj pejsek, i když to není věc, ale rozhodně bych se starala o to, kde se zatoulal, jako první, protože ten mrňous se ukryje kdekoliv. Pak mobil, protože dost stál a je to pro mě důležitý komunikační prostředek. Taky bych asi hledala flashku se všemi příběhy, když už počítač bych táhnout nemohla. Pokud by byla zima, sbalila bych i teplou bundu a taky doklady s peněženkou.

Day 28 – Career/life goals

Moc do budoucna neplánuju, ale v nejbližší době bych si určitě chtěla udržet práci, v létě si vyrazit se ségrou někam na dovolenou, v delší budoucnosti se naučit italsky a jednou se samozřejmě vdát a založit rodinu.

Day 29 – A dream you´ve dreamt recently

Hm, ať dumám jak dumám, žádný se mi nevybavuje. Vlastně si ani nepamatuju, kdy se mi naposledy něco zdálo.

Day 30 – Top five things you want to do before you die

Za prvé výše zmíněná rodina a spousta dalších věcí, které se k ní váží, za druhé bych si přála jednou vydat knihu, za třetí taktéž výše zmíněná italština, za čtvrté bych chtěla cestovat a podívat se na spoustu míst nebo minimálně znovu do Paříže, kamkoliv do Itálie, Velké Británie, Irska a Kanady a za páté... chtěla bych se aspoň jednou dostat na Gigiho živé vystoupení, nejlépe přímo do jeho domoviny do Itálie, kde by mělo tu jedinou pravou atmosféru.

A toť vše...

Day 26 – Book you´ve read but you didn´t like

2010-12-13T19:54:00.003+01:00

Ještě nedávno jsem četla knížky pouze od jedné autorky a od té se mi líbilo úplně všechno. Pak jsem se rozhodla dohnat resty z mládí, doplnit si vzdělání a začít číst něco "intelektuálnějšího". :D Moc jsem toho zatím nestihla a jediná, která mě teď napadá, je Pokání od Iana McEwana. Pořád ji mám a hodlám se jí prokousat až do konce za každou cenu. Pravdou ovšem je, že se mi čte neuvěřitelně těžko a začátek mě neskutečně nudil. Pak se děj začal trochu rozjíždět a tak jsem se rozhodla dát jí ještě šanci (film si schovávám na potom). Možná pak budu mluvit jinak, ale moc tomu nevěřím. A začínám pochybovat o tom, že nápad pustit se do Betonové zahrady (který mě popadl jako první a díky němuž jsem dospěla k Pokání ještě dřív) je dobrý...

Day 25 – Favorite stores to buy clothes from

2010-12-12T11:40:00.003+01:00

Poslední měsíce jsem si zvykla na Orsay, kde vždycky najdu nějaký krásný kousek a taky jsem tam nechala už hromady peněz. Navíc mě ti zrádci ukecali ke zřízení zákaznické karty a posílají mi od té doby jednu slevu za druhou, které ani nestíhám využívat a chodím tam proto o to častěji. Jo, pěkně si to spočítali. :D Takže tenhle obchod nikdy behěm nákupů nevynechám a pokaždé si něco odnesu.

Day 20 - Day 24

2010-12-11T18:31:00.001+01:00

Nestíhám, nestačím...

Day 20 – What would you do if you´d become rich

Nikdy jsem si nepřála být nějak extra bohatá, protože nevím, co bych s těma penězma dělala. Snad se akorát bála, že mi je někdo ukradne nebo zkrachuje banka. :D Myslím, že je s tím víc starostí než potěšení a pokud se opravdu jedná o hodně velkou částku, stejně ji člověk utratit nedokáže, takže k čemu to? Ale asi odbočuju od tématu... Zkusím to trochu jinak - na co bych si přála mít peníze. Na auto, který by se mi teď víc než šiklo na cesty do práce, na delší pobyt v Itálii, po kterém opravdu toužím a jinak mi asi nic nechybí. Pak už bych jen jako ostatní mohla "zvelebovat" život lidem, které mám ráda. :)

Day 21 – What was your best holiday ever

Můžu říct něco jiného než Paříž? Nemůžu. Snila jsem o ní roky předtím, než jsem se tam konečně dostala a po návratu domů jsem chtěla zpátky ještě víc než dřív. Těch pár dní mi zdaleka nestačilo, přestože to byl nádherný nepopsatelný zážitek a nic bych neměnila. Jen bych si všechna ta místa, která jsme navštívili, užila víc. Takže opakovat tolikrát, abych na ně měla dostatek času. :) Paříž navždycky zůstane mojí nejkrásnější dovolenou.

Day 22 – If you were a teacher, what subject would you teach

Předně, nikdy bych učitelkou být nechtěla, protože bych na to neměla nervy. Stači mi ty zážitky z doslechu... Ale když už, tak bych si přála učit italštinu. Ale nejdřív se ji na to dostatečně naučit.

Day 23 – Five words or phrases you use too often

Hm... (to ještě není to slovo) Boha jeho - to používám hodně často, údajně už od základní školy; mazec; no jé... Další mě nenapadají, fakt nevím.

Day 24 – If you could change your first name, what would you change it to

Moje jméno se mi nelíbí ani trochu, na druhou stranu musím uznat, že jsou i horší. Vždycky se mi líbila Adéla a hrozně se mi líbí Natálie, ale k sobě si ani jedno nedokážu představit. Kdybych měla možnost si ho změnit, bylo by to na dlouhé přemýšlení. :) Navíc naši to jméno milují, takže bych si ho nejspíš kvůli nim nechala.

Day 16 - Day 19

2010-12-06T17:37:00.005+01:00

Day 16 – What did you want to be as a child

Klasika, jako spousta dětí, nebo možná jen holek, jsem si přála být učitelkou. Ale nutno dodat, že mi to vydrželo celkem dlouho. Ještě v devítce jsem se rozmýšlela, jestli nejít na pedák a pak do školky, ale bylo mi to rozmluveno s tím, že školek je čím dál míň a neseženu po škole práci... Tím mé sny o této kariéře skončily, ale dneska jsem docela ráda. Asi bych na učení neměla nervy. Se sestřenkou jsme si taky často hrály na prodavačky, i když tohle povolání mě nikdy nijak nelákalo. Jinak, co se mi vybavuje, už jsem vždycky chtěla být jen kancelářskou krysou a to mi vpodstatě zůstalo dodnes. :D

Day 17 – Favorite painter or painting

V tomhle oboru se absolutně nevyznám a nejspíš bych se i ztrapnila, jak málo malířů a významných děl znám. Takže se do toho radši nebudu zamotávat a dám toho, kdo mě napadl jako první a tím je Josef Lada.

Day 18 – The nicest part of your body

Hm... Tak tohle je pro mě dost záludná otázka, protože se mi na mně samotné snad nikdy nic nelíbilo. Ale asi to budou oči, na ty jsem si dosud ještě nestěžovala. :)

Day 19 – Three things you hate doing

1) když někam přijdu pozdě (hlavně, když to nemůžu ovlivnit)
2) vysávání
3) zvláštní, nic dalšího se mi nevybavuje... pokud na to časem dojde, doplním

Young Adam

2010-12-05T13:37:00.007+01:00

Režie: David Mackenzie
Odkaz: http://www.csfd.cz/film/45159-adamovo-tajemstvi/

Když jsem tenhle film viděla poprvé, myslela jsem, že už se na něj nikdy víc nepodívám. Ale nevydržela jsem to a když jsem si dělala pořádek ve filmech a vypalovala ty, které chci mít po ruce, musela jsem mezi ně zařadit i Young Adama. Prostě jsem si na něj vzpomněla a dostala neuvěřitelnou chuť si ho znovu pustit. Není to totiž špatný film, to právě naopak, ale není to prostě film, který by vyloženě lákal ke shlédnutí. Má ponurou atmosféru, leckomu nemusí být sympatický hlavní hrdina (stačí si přečíst komentáře) a snad ani příběh samotný. Mě si ale nakonec i přes počáteční nedůvěru, obmotal kolem prstu. Proto jsem se rozhodla sem o něm po druhém shlédnutí napsat. Myslím si, že velmi nezaslouženě sklouznul do kategorie filmů nižší kvality...
Je to totiž skvělý film, ať si říká kdo chce co chce. Má hloubku a podle mě i silný příběh, který v něm bohužel ne každý musí najít... Nedokážu Joeovi vyčítat jeho "přelétavost", ani mu klást za vinu konec vztahu, který pro něj zjevně hodně znamenal a také ho poznamenal. Je to prostě mladý kluk hledající své místo pod sluncem a nakonec je zřejmé, že ani on není tak špatný, jak se zdá. O hereckých výkonech netřeba mluvit a i když je tu Ewan absolutně hot!, hot!!, HOT!!!, není jediným, kdo ten film dělá nezapomenutelným a hodnotným. Jednu věc si ale stejně nemůžu odpustit: je to zatím beze sporu nejlepší herecký výkon, jaký jsem od něj viděla.
Kdosi napsal, že vzhledem k hodnocením se do tohohle filmu pustí nejspíš jen fanynky Ewana McGregora (a já přiznávám, že nebýt jeho fanynka, taky se k němu asi nedostanu) a že pro ty to bude spíš léčba šokem. Pro mě nebyla a myslím, že pokud je někdo skutečně jeho fanynkou, zná i jeho nekomerční filmy a pak nemůže být zaskočen. Hrozně bych si chtěla přečíst knížku, která byla předlohou filmu, ale pochybuju, že se mi ji podaří sehnat... :( Každopádně Young Adam není filmem, který se dá jednoduše vymazat z mysli, bude mi tam "strašit" pořád a určitě zase jednou dostanu nepřekonatelnou chuť si jej pustit.

Day 15 – Five things you´re afraid of

2010-12-02T19:42:00.002+01:00

Smrti, uzavřených prostor, hadů a pavouků (a podobné verbeše), jít sama potmě kdekoliv, samoty obecně.

Day 14 – Something you’re addicted to

2010-12-01T17:42:00.003+01:00

Na prvním místě rozhodně hudba a psaní, za nimi potom knížky a filmy. Kdybyste se mě zeptali, co zrovna dělám, v 99 % případů by to byla jedna z těchto věcí. Pokud pominu oblíbené činnosti, tak jsem taky závislá na své rodině nebo na čokoládě (já vím, je blbý dávat takhle rodinu a čokoládu za sebe, protože na té rodině samozřejmě visím mnohem mnohem víc, ale zrovna to tak vyšlo no...). Hm... asi toho bude víc, ale už mě nic nenapadá. :)

Day 13 – Favorite season and why

2010-11-30T19:32:00.002+01:00

Přemýšlela jsem nad létem, ale asi to bude jaro. Miluju to období, kdy se příroda zase začíná probouzet, vzduch krásně a čerstvě voní, kvetou stromy, začínají zpívat ptáci a jsou Velikonoce. Pokaždé mám pocit, jakoby všechno staré bylo odpouštěno a zapomenuto a začínalo se zase s čistým štítem, což je pochopitelně hloupost. :) Ale aspoň na tu malou chvíli mě tenhle pocit těší. Zima je definitivně pryč a můžu se už těšit na léto.

Day 12 – What decade do you think you should of been born in

2010-11-29T20:31:00.002+01:00

Protože ráda a často koukám na Angeliku, hrozně mě přitahuje doba Ludvíka XIV. V té bych ráda žila, ale určitě ne na trvalo, protože to asi byla doba dost krutá... Ale ty nádherný šaty, doba mušketýrů, galantních mužů (jak kterých), Versailles... to bych si nechala líbit. :) Vždycky bych se ale ráda vrátila do současnosti.

Day 10 a 11

2010-11-28T19:56:00.003+01:00

Day 10 – Three things that you’ve done in your life that you regret doing (or not doing)

Jednu už jsem zmiňovala v minulé Blog Challenge, konkrétně zde, takže to je jedna. K tomu lituju určitě i dalších věcí, ale zrovna teď se mi nevybavují a já jsem hrozně líná přemýšlet...

Day 11 – A sport you love to play or watch

Co se týká koukání, tak to miluji atletiku, hokej a formule 1. Od těchto tří věcí mě nikdo neodtrhne a taky u nich dost křičím. :D Aktivně ráda provozuju bruslení na ledě i na kolečkáčích a miluju plavání.

Day 09 – Five places you want to visit

2010-11-26T19:58:00.002+01:00

1. Ještě jednou Paříž (nebo ne jednou, klidně víckrát)
2. Itálie (Řím, Benátky, Florencie, atd. atd.)
3. Anglie (hlavně Londýn a venkov, taky Skotsko)
4. Irsko
5. Kanada

Day 08 – If you could be an animal, which one would you choose

2010-11-25T20:05:00.002+01:00

Nejspíš nějaký pták, protože tu možnost mávnout křídly, vznést se a lítat, jim děsně závidím. (Jinak ale opeřence zrovna moc nemusím)

Day 07 – Best and worst job you´ve ever had

2010-11-24T19:16:00.003+01:00

Nejhorší byla rozhodně práce v call centru. I čtyři hodiny sedět za počítačem se sluchátkem na uchu, vytáčet jedno číslo za druhým, nutit lidem kreditní kartu a poslouchat jejich protivné odmítání nebo urážky (čemuž se osobně vůbec nedivím), bylo k nevydržení. Tohle nikdy víc a ani nikomu nedoporučuju. I když někdo na to žaludek má...
A nejlepší asi bude ta, kterou dělám teď. Moc jsem toho nevystřídala a během krátkých brigád člověk moc nepochytí. Teď jsem na ekonomickém oddělení jednoho zemědělského podniku moc spokojená. :)

Day 06 – Five things you can eat everyday

2010-11-23T20:23:00.003+01:00

- jogurtová zmrzlina
- čokoláda
- třešně
- loupáčky
- chio big pep

Day 05 – Your favorite TV show, movie, song and book

2010-11-22T19:55:00.007+01:00

TV show - momentálně to asi bude Kraus, možná proto, že se každý pátek těším, jak si zalezu do postýlky a budu na něj koukat a je to spojené spíš s tím pátkem a víkendem než s Krausem :D
Movie - Moulin Rouge (ano, stále se to nezměnilo)
Song - R. E. M. - Loosing My Religion (ano, to se také nezměnilo)
Book - to je těžký říct, protože mám přečteno hlavně od jedné autorky, ale asi to ještě pořád bude Nora Roberts - Tanec větru (teď jsem ale zažraná do Ptáků v trní, takže se to možná brzy změní)

Day 04 – A memory from childhood

2010-11-22T19:22:00.005+01:00

Hm... hm... hm... Dětství je docela daleko, tak přemýšlím, která vzpomínka mi z téhle doby uvízla v paměti. Pamatuju si třeba, jak jsme se ve školce prali o tatry, když jsme mohli jít ven na pískoviště a na tyhle doby hrozně ráda vzpomínám. :) Pak si pamatuju dovolenou na Senci na Slovensku, kam jsme pravidelně jezdívali a kdy jsem ještě byla opravdu malinký pišišvor. Nevzpomínám si na nic víc než na to, že jsem na sobě měla úžasný černo žlutý komplet s čepičkou a celý jsem si ho pozvracela. :D (Kromě čepičky) A teď se mi vybavil ještě jeden silný zážitek, na který se nedá zapomenout. Jako menší jsem ráda jezdila na tábory a tam jsme pokaždý hráli takovou připitomělou hru (doufám, že ji někdo nezná a nemá rád :D), která se jmenovala Vláček přátelství. Jeden člověk vždycky chodil uvnitř kruhu, který vytvořili ostatní držící se za ruce, a přitom se zpívalo: "Jede vláček přátelství, kdo má šáteček ten líbat smí. Ó bim bim bim, ó bam bam bam, komu já tu pusu dám." Šátek měl samozřejmě ten, kdo chodil uvnitř, proti směru ostatních, kteří se drželi za ruce. Jakmile se dozpívalo, musel daný ubožák rozprostřít šátek na zem, kleknout si na něj spolu s tím, naproti komu se v tu chvíli zastavil, a dát si s ním pusu. Pokud pominu fakt, že to bylo děsně nehygienické :D, tak to bylo super hlavně, pokud jste se zastavili u někoho, koho jste nesnášeli jen na pohled, natož ho ještě líbat, samozřejmě na pusu. No všichni jsme tuhle "super" hru nesnášeli a děsili se, kdy se zase bude hrát. Pak jsme se celí zoufalí schovávali ve stanu pod postele nebo si vymýšleli, že máme rýmu a nechceme to šířit dále. :D Prostě vskutku nezapomenutelné...

Day 03 – How you imagine a perfect day

2010-11-20T23:01:00.002+01:00

Ráno bych se probudila a někdo by mi přinesl snídani až do postele. Pak bych chvíli lenošila u jídla, nejlépe s knížkou v ruce. Po snídani bych zasedla k počítači a několik hodin psala. Jako relax bych si zaplavala v bazéně a vyšla bych si na procházku se psem, nejlépe v doprovodu někoho, koho mám ráda. Večer bych potom zkoukla jeden z mých oblíbených filmů. Nakonec bych ještě vyrazila někam na koncert nebo si zatancovat, padla polomrtvá do postele a spala do půlky dalšího dne. :)

Day 02 – Three favourite colors

2010-11-19T19:16:00.008+01:00

...protože je pozitivní a uklidňující, připomíná mi jaro, přírodu a je to prostě první barva, kterou jsem kdy milovala...

...protože jsem si na ni z nějakého neznámého důvodu vytvořila závislost, mám strašně moc červených věcí, když jsem si nechávala dělat nový pokoj, barva stěny byla jasná a červená mi zase pro změnu připomíná Vánoce, které mám taky hrozně ráda...

...protože dokáže všechno rozzářit.

Day 01 – Introduce yourself by ten words

2010-11-18T19:12:00.002+01:00

Praštěná, pozitivní, bojácná, melancholická, romantická, přátelská, líná, ukecaná, spravedlivá puntičkářka.

PBC aneb Puffin's Blog Challenge

2010-11-17T19:59:00.002+01:00

Tu poslední jsem sice jaksi nezvládla úplně tak, jak bych si přála, ale možná právě proto se vrhám do další, abych si napravila reputaci a navíc mě to vážně baví. Autorem téhle challenge je Puffin a já doufám, že nebude vadit, když se připojím. :)

Day 01 – Introduce yourself by ten words
Day 02 – Three favourite colors
Day 03 – How you imagine a perfect day
Day 04 – A memory from childhood
Day 05 – Your favorite TV show, movie, song and book
Day 06 – Five things you can eat everyday
Day 07 – Best and worst job you´ve ever had
Day 08 – If you could be an animal, which one would you choose
Day 09 – Five places you want to visit
Day 10 – Three things that you’ve done in your life that you regret doing (or not doing)
Day 11 – A sport you love to play or watch
Day 12 – What decade do you think you should of been born in
Day 13 – Favorite season and why
Day 14 – Something you’re addicted to
Day 15 – Five things you´re afraid of
Day 16 – What did you want to be as a child
Day 17 – Favorite painter or painting
Day 18 – The nicest part of your body
Day 19 – Three things you hate doing
Day 20 – What would you do if you´d become rich
Day 21 – What was your best holiday ever
Day 22 – If you were a teacher, what subject would you teach
Day 23 – Five words or phrases you use too often
Day 24 – If you could change your first name, what would you change it to
Day 25 – Favorite stores to buy clothes from
Day 26 – Book you´ve read but you didn´t like
Day 27 – Five items you’d grab in a fire
Day 28 – Career/life goals
Day 29 – A dream you´ve dreamt recently
Day 30 – Top five things you want to do before you die

Poco di nuovo

2010-11-17T16:14:00.006+01:00

Už to chtělo změnu... Pokud možno něco jednoduchého a hodně červeného. Nic takového podle mých představ jsem nenašla a tak jsem si pomohla sama. Trvalo to dlouho, ale teď jsem spokojená a myslím, že se sem zase nějakou dobu budu ráda vracet a kochat se pohledem na nový vzhled. :) Snad i někteří z vás...
Ale to není jediná novinka. Ode dne, co mám novou práci, se sem chystám něco napsat, ale pořád se k tomu ne a ne dostat. Nejdřív jsem si říkala po prvním týdnu, pak po prvním měsíci, nakonec po první výplatě, a nevyšlo ani jedno. Dneska jsem na tomhle blogu konečně zase trochu zapracovala a tak jsem se to rozhodla vzít jedním vrzem. Mám za sebou měsíc a půl v práci a ještě pořád jsem moc spokojená. (Jak prohlásila mámina kamarádka: šťastný to člověk.) Povětšinou chodím do práce ráda, nijak tam netrpím a vstávání o půl paté taky zvládám (protože to není denně :D). I tak jsem vděčná, když mi čas od času táta půjčí auto a já si můžu přispat "až" do půl šesté... Jinak se snažím pomalu rozkoukávat a pochytat co nejvíc informací, abych si už nepřipadala jako ten přiblblý nováček, který často nemá nejmenší tušení, o čem je vlastně řeč. :D Ale cítím, že se to lepší a to mě hrozně těší. Snažím se být pyšná na to, že jsem se zařadila do zástupu pracujícího lidu a nesedím jen tak nevyužitě doma, protože to už mě nebavilo. Můžu si škrtnout jednu povinnost a soustředit se zase na něco jiného, čeho bych ráda dosáhla. :)
Kromě pracovního života jsem taky stihla menší výlet se ségrou na Špilberk, který byl hrozně prima a už se těším na to, až podnikneme vánoční nájezd na obchody. Snad nám nic nezkříží plány a vyjde to, je to jedna z mála věcí, ke kterým se v blízké budoucnosti upínám. Taky jsme s našima a babi vyrazili na Mrazíka na ledě a musím říct, že to bylo opravdu bomba. Kdo neviděl, doporučuji to rychle napravit, protože jak pronesla moje máma: Myslím, že tohle by měl každý vidět, než umře. :D Ale vážně, nemělo to chybu a plně naplnilo moje očekávání, klidně bych šla za rok znovu, mít tu možnost.
Tak a teď se jdu zase přemlouvat k tomu, abych se konečně dokopala k pokračování v psaní příběhu. Ta podzimní atmosféra všude kolem mě už začíná štvát. Už aby bylo zase jaro...

Dokončení Blog Challenge

2010-11-06T13:30:00.011+01:00

Tak tohle mi sice hrubě nevyšlo, ale protože nemám ráda nedokončené věci, vezmu ten zbytek jedním vrzem.

Day 21 - A picture of something that makes you happy

Dá se říct, že hudba mě občas drží při životě a rozhodně mě dělá šťastnou, to často. Tohohle chlapa miluju se vším všudy a jeho hudbu stokrát tolik.

Day 22 - What makes you different from everyone else

Nic mě nenapadá... To by asi musel říct někdo jiný, kdo mě zná. :)

Day 23 - Something you crave for a lot

Hrozně bych si přála jednou odjet do Itálie a zůstat tam. Vím, že by mi všechno tady šíleně chybělo, rodina nejvíc, ale je to prostě pořád můj tajný sen, kterého se kdoví proč nechci vzdát a sním o tom hodně často.

Day 24 - Your fear(s)

Tak těch je... Dost se bojím smrti a nejvíc se bojím toho, že přijdu o někoho z mých blízkých, protože jsem to poslední dobou zažila tolikrát, že se toho začínám děsit víc než čehokoliv jiného.

Day 25 - What I would find in your bag

Tak ji prohrábnem a uvidíme:

jízdní řád(y)

papírové kapesníky

peněženka a doklady

mobil

deštník

moje milovaná mp3

pilníček, zrcátko, labello, lesk na rty, náplasti a podobné serepetičky, bez kterých se většina ženských neobejde

žvýkačky

pepřák

igelitka, která se vždycky šikne

většinou se tam najde i nějaká knížka nebo učebnice italštiny

a někdy i něco víc podle příležitosti :)

Day 26 - Your favorite memory

Těch je hrozně moc, nedokážu vybrat jednu, ani deset...

Day 27 - Your favorite internet friend

Nicol... Mimochodem, Dinny, hrozně moc ti děkuju, že jsi nás dal tehdy při psaní Valley dohromady. :)

Day 28 - A YouTube video

Day 29 - In this past month, what have you learned

Díky práci hromadu věcí o zemědělství, o kterých jsem neměla nejmenší tušení. :D A je mi jasné, že nevím zdaleka všechno.

Day 30 - Whatever tickles your fancy

Gigi D'Agostino - Wellfare

Killingtime is just one way
Hangin' on to yesterday
Thinking what tomorrow
Has planned for me

Today i know how to live my life
And i'm gonna do what i wish
Gonna make the world move along
With me

I wanna see the sun that shines
Above the mountains white with snow
Look at the trees, the way they grow
The rivers flowing by

I wanna look up to the sky
And let my head wirl in the blue
There is no need to follow rules
But only time to play

I wanna feel...
La la la la
La la la la

Day 18, 19, 20

2010-10-17T18:39:00.005+02:00

Day 18 - Plans/dreams/goals you have

Plans/goals - Asi nic moc zvláštního... Většina mých plánů se teď váže k pracovnímu životu a to se mi tu nechce rozepisovat. Kromě toho bych taky ráda zajela za ségrou, protože to dlouho plánujeme a dlouho jsem ji neviděla.
Dreams - Ty se vážou k cestování. Chtěla bych si zajet do Londýna, Skotska, Irska, Říma a nejlépe v Itálii strávit o něco víc času, než jen pouhou dovolenou. Jenže to už je dneska skutečně jen v sekci dreams...

Day 19 - Nicknames you have; why do you have them

Nejčastěji používám Enamorandos (z čehož se později vyvinulo zkrácené Enny). Nikdy jsem původ téhle přezdívky nevysvětlovala a ani nebudu, protože se mi o tom zkrátka nechce mluvit. Váže se to k uzavřené minulosti. Jinak občas používám "zkomoleniny" vlastního jména, jako třeba Paola, Paulia, atd...

Day 20 - Someone you see yourself marrying/being with in the future

To teda těžko říct. :D Z toho by mohl být taky pěkný román, takže jednoduše: nechám to osudu.

Day 15, 16, 17

2010-10-12T17:49:00.012+02:00

Nekašlu na to, ani nezapomínám, jen prostě nestíhám. Je to totiž tak, že když jsem s tímhle začala, neměla jsem ještě práci, kterou teď už mám, domů se vracím pozdě a vstávám brzy, takže si toho volna pro sebe moc neužiju a o víkendech se ho zase snažím využít maximálně. Toť snaha o ospravedlnění... Mám velký rest a tak to teď budu brát po třech, dokud se nedostanu tam, kde mám skutečně být.

Day 15 - Put your iPod on shuffle: First 10 songs that play

iPod sice nemám, ale mám svoji milovanou mp3, kterou jsem dostala od brášky na vánoce a kterou nedám z ruky. Ta k tomuhle účelu myslím dost dobře poslouží.

1. Kate Ryan - Desenchantee
2. Stereophonics - I Wouldn't Believe Your Radio
3. Queen - Don't Stop Me Now
4. Al Bano Carrisi & Romina Power - Felicità
5. Gipsy Kings - Bamboleo
6. Milow - Ayo Technology
7. Mando Diao - Dance With Somebody
8. Horkýže Slíže - Lesbiens and Gays Song
9. Prezioso - Voglio Vederti Danzare
10. Tři mušketýři (muzikál) - Přátelství na třikrát

(Ani jeden Gi, no to mě podrž...)

Day 16 - The person you miss the most

Dědeček.

Day 17 - Someone you would want to switch lives with for one day and why

Dumám, dumám... Vůbec nikdo mě nenapadá. Asi jsem spokojená tam, kde jsem, nebo spíš tím, kým jsem, nechtěla bych být někým jiným. Chtěla bych se sice jednou dostat někam jinam, ale být přitom pořád sama sebou.